Zlín - Mladcovská skalka

Při pohledu na mapu Zlína a jeho blízkého okolí vás nejspíše napadne, že obyvatelé tohoto města se mohou osobně střetnout se skalním útvarem pouze v obrázkové encyklopedii. Krajské město se rozkládá v nízko položené nivě řeky Dřevnice a okolní nízké a zaoblené hřebeny vrchů Vizovických a Mladcovských nijak nenasvědčují tomu, že by se v nich ukrývalo nějaké to tajemné skalisko. Naštěstí je ale realita jiná! Obě vrchoviny jsou totiž součástí flyšového karpatského pásma, a také v severně položené Mladcovské vrchovině vystupují nad povrch zemský nižší pískovcové skalní útvary. Většina z nich je soustředěna na Předním a Zadním vrchu či v jejich bezprostředním okolí. Skály to nejsou nijak rozsáhlé a ohromující - vždyť ta nejvyšší nedosahuje vertikály ani 7 m... ale Pánbů zaplať aslepoň za ně! Hlavní skála i ty ostatní drobnější skalečky jsou ukryty pod listnatým příkrovem lesa, složeného převážně z buku lesního, a tak i zde nalezneme mnohá překvapivě pěkná a romantická přírodní zákoutí. První skalní lokalitou se pyšní Přední vrch (420 m), který se nachází 1.5 km na sever od Mladcové a který při pohledu z dálky připomíná - s lehkým přimhouřením toho vašeho dobrého oka - kužel sopky. Od jeho vrcholku spadá jihovýchodním směrem delší členitá stěna nízkého mrazového srubu, doprovázená při svém úpatí malebnými balvany. Několik pěkných skalek zdobí i vrcholové témě Předního vrchu - to ale nepatří v Mladcovských vrších k těm nejvyšším. (O skalních útvarech Předního vrchu jsem ale už v kategorii MÍSTA psal a my tedy dneska obrátíme naši pozornost jiným směrem.)

Ve vzdálenosti asi 600 m vybíhá z Předního vrchu směrem na západ boční vrcholový hřeben, který je proťat sedlem s lesní cestou. Na něm se do závratné výše bezmála sedmi metrů vypíná nejvyšší skalní útvar Mladcovských vrchů - Mladcovská skalka (též Čertova skala). Tento poměrně rozložitý skalní suk občas navštěvují i horolezci. Vrchol skaliska je ale dobře přístupný i návštěvníkovi bez lana, neboť směrem od jz k němu vede ve skále vytesané schodiště. Lidskou rukou zarovnané ploché temeno skály vás možná svede k domněnce, že zde býval umístěn kříž a místo sloužilo jako přírodní Kazatelna. Ústní lidová slovesnost mladcovských pamětníků ale nabízí jiné vysvětlení: Podle jedněch "sa u skaly gdysi dávno gdosi zabíl na koni," podle druhých tu zase "za I.světovéj vojny spadl éroplán s anglikánským pilotem." Těžko ale uvěřit těmto báchorkám a také tomu, že by si na paměť těchto událostí někdo dal až takovou práci s úpravou "tvrdohlavého" a pevného skaliska! Proto se jeví jako ta nejpravdopodobnější verze třetí, která tvrdí, že si zde kdysi majitel panství nechal skálu upravit na vyhlídku se zábradlím! A ta pak za hezkých dnů sloužila i k příjemnému posezení s jeho přáteli...

V dnešní době už tu samozřejmě žádný výhled není, neboť skálu vysoko překrývají vzrostlé stromy. Z okrajů vrcholové plošiny spadají po skalních stěnách dolů zajímavé žlábkovité prohlubně a povrch stěn skály vypadá, skoro jako by byly "vylízané!" Ani se nám nechce věřit, že to způsobila "jen" eroze, ale je tomu tak a díky ní můžeme na Mladcovské skalce vidět mimořádně vyvinuté pseudoškrapy -(tedy jev, který známe spíše z krasových oblastí). Skalka spadá do třech světových stran svislými stěnami a kromě "vylízaných" žlabů je na ostatní geomorfologické jevy chudá. Všechno nám ale vynahradí strana severozápadní, kde svah pod úpatím skaliska spadá k tmavé hradbě blízkého smrkového lesa prudkým srázem. Do této skalní stěny se eroze zakousla s daleko větší chutí a tak zde kromě pseudoškrapů nalezneme také pukliny a dutiny různých tvarů a forem a jemné mřížky voštin. Na jednom místě se vytvořil pozoruhodný malý převis, kde z horní části směrem dolů trčí dvojice jakýchsi skalních nosů či absurdních ženských ňader! Hornina pod převisem má načervenalou barvu, zřejmě ji tvoří železité inkrustace. Absolutní většina materiálu Mladcovské skalky je ale tvořena drobovým pískovcem s jemným zrnem a vlastní skalka i okolní balvany jsou proto ohlazeny do oblých tvarů.

Možná ještě zajímavějším místem než Mladcovská skalka je lokalita, dostupná odtud pěšinou po vrcholovém hřebínku jz směrem a vzdálená asi 100 m. Nad téměř zarovnaným lesním terénem tu z hřebínku vystupují zaoblené boky několika skalek, které tak trochu připomínají zadní části tlustokožců. Nejvyšší skalka dosahuje výše 4 m a její jihovýchodní stěna je až přezdobena přemírou různě velkých a hlubokých skalních dutin. "Ďoury" oválných i kruhových tvarů se tu všelijak překrývají a jsou místy zahloubeny do skalního povrchu i v řadách nad sebou. Ty největší otvory (průměr téměř 50 cm) už můžeme směle označit jako tafoni. Kromě této bezejmenné skalky je můžeme v Mladcovské vrchovině spatřit už jen na stěně mrazového srubu Předního vrchu. Skalku zdobí taktéž bizardní nosovitý převis, ten je tady ale větší. Mladcovská skála i ta druhá skalka bez jména jsou velmi hezkými místy, stojícími za naši návštěvu. U skalky s dutinami se dokonce nachází pěkné tábořiště, přímo vybízející k založení ohníčku, opečení dobré uzeniny a k příjemnému posezení. Skály totiž nejsou nijak chráněny, vše je tu bez omezení přístupno širé veřejnosti, ale samozřejmě jen těm, kteří se naučili k přírodě chovat s citem.

K Mladcovské skalce nevede žádná turistická značka, jen síť lesních cest, ale přístup je poměrně snadný: od točny MHD v Mladcové u Bartošova domu půjdeme po silnici, vedoucí po vyhlídkovém hřebeni, stále k severu. Když po levici mineme malý hřbitov, o 100 m dál vidíme vlevo střechy chatové kolonie, kam ze silnice odbočuje lesní asfaltka. Ta obtočí úbočí Předního vrchu napřed Doprava a pak nás rovně po vrstevnici přivede do mělkého údolíčka - (nad námi les, dole louka) - a zde mírně stoupá na hřeben vlevo. Odtud vede vpravo k asi 300 m vzdálené Mladcovské skalce pohodlná lesní cesta. Po hřebínku nad ní pak pěšina, spojující ji s bezejmennou skalkou. (Z obce Mladcová to nejsou ke Skalce ani 2 km.)