Zlatý Chlum – Pramen Lórien

Jeseník, dříve Frývaldov a jeho přidružená osada, kdysi Gräfenberk (tedy něco jako Hraběcí vrch) je proslulé díky vodnímu doktorovi Priessnitzovi. I na uctění jeho památky je Studniční vrch, pod kterým jsou situovány dnešní lázně posetý množstvím upravených (i neupravených) pramínků a pramenů. Ovšem není to jediný kopec nad Jeseníkem. Vlastně tak trošku naproti přes údolí řeky Bělé je další významnou horou Zlatý Chlum. I na něm za léta vznikla celkem slušná řádka upravených pramenů, některé i s upravenými pomníčky a pamětními deskami.

V dobách před rokem 1989 řada z pramenů zanikla, nebo se ztratila a tak se o nich moc neví. V podstatě ještě v letech reálného socialismu se o některé prameny staraly tehdy státní lázně o některé město, ale byly to jen ty nejvýznamnější a nejhonosnější. Nicméně ještě v 80. letech minulého století se o zapomenuté prameny a pomníčky začali zajímat jeseničtí Brontosauři, tedy mládežnické ekologické hnutí. Po změně poměrů pak padly další překážky a dnes je řada pramenů a pomníčků obnovených nebo nějakým způsobem připomenutých.

Je jasné, že o některých pramenech se nedochoval žádné zprávy, takže není divu, že se objevily nové názvy. Pramen Lórien najdeme při modré značce mezi Čertovými kameny a rozhlednou na Chlumu v nejprudší části výstupu (sestupu). Upraven byl v roce 2002 na sucho naskládanými kameny do podoby půlkruhové zídky. Pramen je relativně vydatný, je sem svedena voda z malého prameniště.

Pojmenování dostal evidentně od nějakého fanouška díla J.R.R. Tolkiena. Vala Lórien je jedním mocných bytostí Ardy (tedy pomyslné země, kde se odehrávají Tolkienovy příběhy). Všichni Valar jsou lidmi považovány za bohy. Vlastním jménem Irmo, je pánem snů a vidění. Lórien jsou zahrady a krajina v Zemích Neumírajících kde Valar sídlí. Je to nejkrásnější místo na světě.

Lóriena vyzývá Galadariel ve zpěvu, kdy se loučí se členy Společenstva, kteří se zotavovali v její zemi po šoku z pádu Gandalfa v boji s balrogem v Morii.

 

„Já o listech jsem zpívala a zlaté listí bylo.

Já zpívala jsem o větru – a lesem zabouřilo.

Tam za Sluncem a Měsícem po moři pěny jdou

a na pobřeží Ilmarion kdys rostl zlatý strom.

 

Ó Lórien, Lothlórien – kouzelná Lothlórien!

 

 

Ve věčném hvězdném soumraku v Eldamar svítíval,

v Eldamar, kde Tirion blažených elfů král.

Tam rostlo zlaté listoví a košatil se věk,

však zde za mořem Dělícím pro slzy není lék.

………..“