Že by vstup do podzemí pod Dušnou?

Dušná…

     Pro spoustu lidí asi pojmenování, které mnoho neřekne. Pro ty, kteří znají Valašsko se ovšem jedná o významnou křižovatku cest na různá významná místa. Pro milovníky skal a kdejakého to kamení v nejrůznější formě taktéž.

     Ať už se jedná o slavné a krásné „pohanské“ Svantovítovy skály, pojmenované po nejvyšším vládci či bojovníkovi – jen málokterý vládce v té době, by jen těžko nebyl i mocným válečníkem. Svantovítovi se podle všeho klaněla spousta tehdejších kmenů. Na území dávného Německa se jednalo o postavu ne nepodobnou Perunovi. Svým způsobem mohl patřit do rodiny s bohem Svarožičem, u nás známějším spíš jako Radegast. Tedy boha hojnosti, úrody a pohostinství. Kdo ví ale, jak vše bylo ve skutečnosti? Souvislost Svarožiče s Radegastem je snad jen v náznaku „že Svarožič obýval svatyni či pevnost se jménem Riedigost“. Něco takového se uvádí v Dětmarově kronice ze začátku 11 století. Hrad, hradiště, palác či svatyně se měla nacházet v kraji Ratarů v dnešním Německu a krajině Polabské.

     Jaká je souvislost se Severní Moravou netuším, faktem je, že by se zde měly nacházet podobně tajemné svatyně či pozůstatky hradů. Děs nahánějící výraz „našeho“ Radegasta na posvátném hřebeni Radhoště protkaném neméně tajemnými jeskyněmi, skalními výchozy a obrovskými balvany jakoby upadlými samotnému ďáblovi při nedokončené „noční šichtě“, kdy bohužel zakokrhal ten poslední živý kohout široko daleko a veškerá „pekelníkova“ snaha šla v niveč, má také svůj základ v pohanských bájích a pověstech. Tvrdí se, že k hradu „Retra“ v Německu (prý na místech dnešního Prillwitzu) byly v dávných dobách tři vchody. Půdorys stavby byl trojstranný a v každé z nich byl jeden vchod. Svatyně se nacházela v hlubokém lese a do dvou vstupů se mohlo jít „normálně“. Třetí, nejmenší a vedoucí na východ (zajímavé, když si přibližné směry člověk představí v mapě) prý měl vést k, jak se uvádí, „nedalekému jezeru budícímu na pohled děs. V hradu se nalézá jen jedna dřevěná svatyně, která stojí na základech vyrobených z rohů zvířat. Zvenku ji zdobí různé podobizny bohů a bohyň, podivuhodně vyřezaných, jak se pozorovateli může zdát. Uvnitř ovšem stojí božstva vytvořená lidskou rukou, každé s vyrytým jménem pod a pro odstrašení jsou oděna helmami a pancíři. Nejvyšší nese jméno Svarožič.“. Toto alespoň ve své kronice uvádí Dětmar z Mersenburku.

     Kdo ví, jestli ten směr k východu nevede i trochu dále k části „Karpatského oblouku“ se jménem Moravskoslezské Beskydy (možná i ty Těšínské či jejich sousedé polští, v okolí Szczyrku nebo na Slovensku jako Beskydy Oravské).

      Vše jsou to místa bohatá na „otevřené otázky“ a pohledy myšlenek do velmi dávné minulosti. Někde se tvrdí, že existuje tajemstvím opředená Radochova studna a že by se snad měla nacházet ve spletitých podzemních chodbách „pustevenské“ jeskyně „Cyrilka“, ale kdo ví? Co když se nachází ve svazích s jeskyní pojmenovanou „Šampiónka“ v jedné velmi nenápadné propadlině pod mohutným svahem s mrazovými sruby. V údolí nad potůčkem se nacházejí obrovské balvany, které si nezadají s těmi z „Pulčin“. Svah který ověří psychickou odolnost „šplhajícího bez jištění“. Jeskyně, kterou po sejití deseti nebo dvaceti metrů beznadějně ztratíme z očí. Já osobně jsem ji našel až na třetí pokus. Přístup k jeskyni odpovídá jejímu názvu. Každý, kdo ji zahlédne si může gratulovat jako vítěz. Zasloužená odměna po veškeré té námaze a „odříkání“. :-) Zde někde si já osobně myslím, že by ona Radochova studna mohla být a ne v jeskyni Cyrilka (v současnosti již možná prodloužené i o jeskyni „Metodějka“). Ale kdo ví, kde je pravda.

     Ať tak či onak, „Svantovítovky“ asi dva kilometry vzdušnou čarou severně od vrcholu „Dušná“ jsou doopravdy kouzelné. Jeskyňáři se pokoušeli nějaké zajímavé vstupy do podzemí objevit, ale zatím bez úspěchu. Naopak u protějších, respekt budících „skalisek“ Zámčiska na Klenově ano. I v jiných místech této přírodní rezervace jsou suťové jeskyňky. Blíž k Dušné se nachází další, spíš jen kámen než skalka či mrazový srub, možná bych kamenné útvary v okolí mohl pojmenovat jako jakési „hříbky“. Jim „vládne“ kámen podoby žáby a tak je také pojmenován. Na opačné straně za rezervací Klenov je další, ve vysoké trávě utajený, skoro posvátný Valašský kámen podobného vzhledu. [asi ve čtvrté minutě záznamu, 1]

     Asi půl kilometru od Dušné se nachází zajímavá skupina skalek a nižších mrazových srubů či spíš možná „plotniček“ - Brdo. Je pochopitelné, že ve vrcholové části je vtipná narážka na jméno ve formě dřevěné cedulky „Ty Brďo“. Ještě o kus dál východním směrem se nachází nepříliš známé sesuvné území s nenápadnou jeskyní ve „skalce“ - „Vaculov – Sedlo“ a také Cábské jezírko s dalším zajímavým kamenným zpestřením.

     Ve směru k turistické chatě a stanici horské služby Vsacký Cáb se nachází i jakýsi „balvan – nebalvan“, který si ovšem dovolím označit jedním z nejkrásnějších na Valašsku, ne-li nejkrásnějším. Nachází se těsně vedle severozápadního okraje přírodní rezervace „Halvovský potok“ - zdrojnice potůčku Jasenice, tekoucího až do Vsetína.

     Toto vše je mohutnější než místo, které chci popsat. Kdo ví jak vzniklo a zda spíš není jen pozůstatkem po díle lidských rukou. Malou dutinu do miniaturní „skalní stěny“ lze zahlédnout z červené turistické trasy na Vsacký Cáb v patě severozápadního svahu vrcholu Dušná 731 m.n.m. v nevelkém krajinném zářezu.

      Když se člověk k místu přiblíží více, tak je trochu zklamán. Dutina je krátká a neprůlezně se lomí doprava. Ale na fotce vypadá majestátně a dodává falešnou naděj. I tak si myslím, že se jedná o zajímavé zpestření cesty na „Cáb“.

POUŽITÁ A DOPORUČENÁ LITERATURA A ZDROJE:

[1] https://www.youtube.com/watch?v=DPBQ-YSZNOA&t=39s