Zastavení u Jedovnických rybníků

Fotografie (15) • Foto: Franta

V Jedovnici jsem byl v minulosti pouze jedenkrát, ale tu největší atrakci městyse – rybník Olšovec, tenkrát neviděl. Bylo nám sladkých 24 let, vyjeli jsme na týdenní čundr do Moravského krasu a poslední večer strávili na místní taneční zábavě. „Ubytování“ pak nalezeno v blízkém družstevním stohu sena, jenže v noci pršelo a ráno jsme byli mokří i spolu s našimi spacáky jak „žoši.“ Po jejich usušení nám před odjezdem do Brna zůstal čas už jen na návštěvu krčmy na náměstí a tím slavným rybníkem jsem se mohl doma pokochat toliko na pohlednici, kterou mi namísto kopaček poslala jedna exgalánka.

Minulý pátek jsem se rozhodl podniknout kratší výlet do Krasu do oblasti Rudic a za startovní bod si vybral Jedovnici, neboť to mladické nedopatření muselo být konečně už napraveno. Z náměstí, na němž jsem se ocitl ještě před osmou hodinou ranní, k rybníku mířila turistická značení i trasa Naučné stezky. Jakmile jsem se u jeho břehů po chvíli ocitl, nestačil jsem kulit zraky. Přede mnou se prostírala ohromná vodní plocha, před jejíž velikostí by se studem červenala i Luhačovická přehrada (však je Olšovec také největším rybníkem celé Drahanské vrchoviny!) a o břeh se díky čerstvému větříku tříštily vlny jako na Šíravě. A čemu se vlastně divit?Vždyť je rybník víc jak kilometr dlouhý, má rozlohu 42 hektarů a jeho 8.5 m vysoká hráz dosahuje impozantní délky 640 metrů!

Velkolepost nádrže umocňoval po včerejší noční bouřce svěží vlhký vzduch a já jej do plic zhluboka sosal jak blázen, protože jsem při pohledu na oblohu správně tušil, že o hodinku dvě později opět nastane Sahara.

Hezky upravený chodník s lavečkami zamířil ke kamenné hrázi tvaru hradního cimbuří, od nějž se na městys rozkládající se ve svazích pod kostelíkem, otvíral úžasný výhled. Cestou jsem minul odpočívající kachny divoké, z toho i jednu čerstvou maminu, která se mi nahlas pochválila svými žlutoučkými čipernými potomky.

Trasa mne zavedla až do blízkosti restaurace u Hastrmana, odkud se lomila k malému rybníku Dýmák a dále už pokračovala směrem k Rudickému propadání.

Ale ještě předtím, než po ní mé nožky vykročily, notnou chvilku postály na břehu Olšovce a zrak zaostřený na protější břeh a okolí se snažil do omezené digitální paměti mého mozku uložit co největší kvantum pozitivních informací. Což v těchto krásných místech problém opravdu nebyl...

Olšovec je sice známým rekreačním rybníkem s kempy, tábory, chatovými osadami, půjčovnami lodiček a mnoha stánky s občerstvením a restauracemi, ale zároveň je (i s těmi dalšími vodními plochami v okolí) objektem historickým. Rybníky u Jedovnice jsou v análech vzpomínány už roku 1371, ale tehdy plnily jiný účel – sloužily k chovu ryb a voda z nich sloužila (jako jediná tehdy známá a použitelná energie) na pohon mlýnů a hamrů. Vedle Olšovce, Dýmáku a rybníků u Budkovan zde ještě existovaly rybníky Veselský, Tunklovský či Floriánek, ale ty byly zrušeny.

Do vlastnictví obce se dostaly až roku 1931, přičemž byl ten poslední Budkovanský rozčleněn na tři plochy a ty nové dvě se staly rybníky Vrbovým a Dubovým.

Kromě rekreace dnes celá soustava slouží také sportovnímu rybolovu a na Olšovci každým rokem probíhá Mezinárodní závod motorových člunů a v říjnu se koná výlov rybníka.

A že je tahle oblast rekreanty čím dál tím víc oblíbenější, tak tomu se vůbec nedivím, protože je tady opravdu moc krásně...

Poslední aktualizace: 19.6.2019

Zastavení u Jedovnických rybníků na mapě