Zajímavosti obce Karolín

Karolín leží v těsné blízkosti Vrbky a Sulimova v podhůří Chřibů ve svahu kopce v nadmořské výšce 292 m. Dědina byla založena až roku 1822 a je tedy nejmladší obcí okresu Kroměříž. Má zároveň i nejmenší katastr o rozloze pouhých 136 ha a žije v ní přibližně 260 obyvatel. Obec je od okresního města vzdálena 10 kilometrů.

 

Místo přitom bylo osídleno již v dávném pravěku (v době od 100 tisíc let do 10 tisíc let před naším letopočtem) a po těchto potulných osídlencích byly v Karolíně nalezeny nástroje vyrobené z pazourku a pěkný pěstní klín. Mnohem později v okolí sídlil lid popelnicových polí a stávalo tu i hradisko.

 

Dnešní obec vznikla LP 1822 jako dřevorubecká kolonie a po své zakladatelce hraběnce Karolíně ze Šumperka obdržela jméno Karolinendorf – Karolín. Ještě dalšího bezmála půlstoletí byla osadou spadající pod panství v Kvasicích. Roku 1834 už tady stálo 65 domů. Každá rodina, která se sem na výzvu majitelky panství přistěhovala, obdržela kus lesa o velikosti 8 sáhů. Po vyklučení hvozdu si na pozemku vystavěla prostou dřevěnici anebo obydlí s hliněnými stěnami (z tlučenic) a střechy jejich domovů přikryl došek. Zpočátku neměli novousedlící žádný dobytek a ke stavbě chlévů došlo, až když se na něj zmohli. Muži pracovali v lese anebo na úpravě břehů řeky Moravy, část jich odešla na stavbu železniční trati Vídeň – Krakov.

Díky příznivému klimatu zde nastal velký rozmach ovocnářství. Zvláště ceněné byly karolínské třešně známé po celém okolí a místní jej na povozech přemístňovali na tlumačovské nádraží, odkud se nákladním vlakem dostávaly na vídeňský trh.

 

Samostatnost Karolín získal roku 1869.

 

Poněvadž obec vloni (2022) oslavila teprve 200 let své existence, mnoho památek zde nespatříme. K nejstarším patří dva kamenné kříže a kaplička ve středu dědiny, vystavěná před koncem „století páry.“

 

Na první působivý kamenný kříž jsem narazil při sestupu po zpevněné cestě na horní konec Karolína od hřbitova ve Vrbce. Stojí hned nad komunikací a jeho vysoký kamenný podstavec krášlí plastika Panny Marie a dole pod ní nápis. Od Karolína je vzdálen 300 m.

 

Hlavní ulice dědiny klesá svahem v délce 800 metrů. V její horní části jsem minul parčíkově upravené místo s obligátním dřevěným směrovníkem (krom pár míst v obci jako hřiště a hospoda U Brázdilů šipky ukazovaly k několika vzdáleným moravským a českým horám) a novodobou skulpturou Panenky Marie. Protože nebyla žádným uměleckým dílem (a nános patiny na ní ještě nestačil zapracovat), příliš se mi nelíbila.

 

Daleko zajímavějším objektem byla ve středu obce stojící budova Mateřské školy, jejíž malovaná fasáda působila až pohádkově. Chodí do ní nejen místní děti, ale i ty, mající domov v blízkém Sulimově a Vrbce.

Pod zastávkou busu se krčila sakrální stavbička, rovněž hezky barevně vyvedená kaple sv.Floriána a Panny Marie. Na jejím čelním štítě jsou okolo vchodu umístěny pamětní desky, takže zároveň slouží i jako Pomník padlým v obou světových válkách.

Pod kaplí rudou omítkou dodaleko zářilo stavení místní hasičské zbrojnice.

 

Odtud už silnice zprudka klesala ke druhému kamennému kříži zkrášlenému na soklu reliéfem Panny Marie. Tady komunikace prudce měnila svůj směr vlevo a po dalších 200 metrech minula poslední stavení Karolína.

Nad cestou stála novodobá Boží muka, tvořená štíhlým sloupem a na něm umístěnou skleněnou lucernou s polychromovanou soškou známého světce.

Po dalších 300 metrech chůze jsem dorazil k pravotočivé zákrutě, nad níž se vlevo ve svahu tyčil rodinný dům. Pod ním se nacházel volně přístupný areálek tzv. Hmyzího hotelu. Před stanovitou dřevěnou stavbičkou nechyběla ani malá nádržka na vodu a za potůčkem bylo na druhém břehu vidět několik zajímavých skulptur, vysochaných rovněž z drva.