Zahrady zámku Zákupy

Zahrady zámku v Zákupech

Že jsou Zákupy vskutku krásným zámkem a snad na každého návštěvníka zapůsobí svým osobitým kouzlem, víme. Že se jedná o bývalou císařskou, dnes snad trochu neprávem opomíjenou rezidenci je nám také známo a protože jsme se jejími interiéry prošli už v jednom z předcházejících článků, můžeme teď vyrazit ven do přírody.

Celý areál zákupského zámku sloužil spolu s Ploskovicemi jako císařské letní sídlo. Panovník sem většinou přijížděl v červnu, když se ještě předtím zastavoval na Ploskovicích. Zpáteční cesta ho většinou čekala v průběhu měsíce října. Co by to bylo za letní sídlo, kdyby nemělo pořádné zahrady? Kde jinde než v zahradách by mělo panstvo nabírat síly a dobrou náladu pro dlouhou zimu? Pojďme se teď jimi trochu projít.

Vznik zdejší zahrady, byť ve značně skromném rozsahu, se většinou datuje 70. léty 17. století, nicméně radikálně se do jejích úprav pustila až Anna Maria Františka. Snad nepříliš šťastné manželství s toskánským vévodou Giovannim Gastonem ji přimělo hledat útěchu a zapomnění ve zvelebování zámecké zahrady. Jakkoliv zámecká paní svého manžela zřejmě nesnášela, přesto se nechala inspirovat stylem manželovy domoviny a v Zákupech začala budovat terasovou zahradu italského typu. Nebyla velká (sotva jeden hektar), přesto ji však lze považovat za jednu z dominant zdejšího zámku. Zásadním stavebním prvkem tu jsou dvě terasy s odpočívadlem, vzájemně propojené schodištěm, zatímco kamenné opěrné zdi jsou členěny mužskými a ženskými polopostavami, nesoucími kamenné ozdobné římsy s grottovým povrchem. Pohříchu jsou tyto terasy prakticky jediným architektonickým prvkem zdejší zahrady, který se nám dochoval. Dnes už tu nenajdete ani jednu ze 4 umělých jeskyní, dávno zmizely i altány, různá loubí, skleníky, sochy, ozdobné vázy, fontány, střelnice, kuželník,….. A tak si dnes můžeme udělat spíše jen rámcovou představu o dřívější podobě barokní zahrady. Zmínili jsme se i o fontánách, což si vyžadovalo zajištění dostatečného zdroje vody. Proto tu v letech 1710 – 1711 vyrostla vodárna (samozřejmě s nutným příslušenstvím). Voda sem byla přiváděna z mlýnského potoka, ale nenapájela pouze ozdobné fontánky. Nato byli naši předci příliš chytří. Přiváděná voda zároveň zavlažovala zdejší ovocné sady a vodou zásobovala i bažantnici a rozsáhlou oboru. Proč by však park měl sloužit jek klidu a pohodě, že? Ani on neunikl ničení a drancování během slezských válek v roce 1744 a selského povstání v roce 1775. Další zásadní úpravy se zahrada dočkal až v polovině 19. století v rámci adaptace na letní sídlo excísaře. Stejně tak jako v zámeckých interiérech, i v zahradě zavládl duch druhého baroka. Architekt Jan Bělský nechal vizuelně oddělit horní terasu od předzámčí řadou lip, zatímco dolní části zahrady ponechal původní podobu.

Dnešní stav je bohužel dost neutěšený. Dlouhá léta zanedbané údržby se musela projevit. V 70. létech 20. století sice došlo k jakémusi náznaku rekonstrukce, který měl však ve svém důsledku spíše neblahý vliv na dnešní stav zahrady. Nebyl obnoven systém fontán a vodních kaskád a do havarijního stavu se postupně dostaly i kamenné balustrády. Uzavřeny jsou i horní terasy, u kterých pro změnu hrozí zřícení do zámeckých sklepení. A tak se dnes čeká na zázrak v podobě kompletní rekonstrukce, která se však prozatím nachází ve fázi zadávání projektu a její realizace je tedy v nedohlednu.

Stejně tak jako zahrada, patří neodlučně k zákupskému zámku i zdejší krajinářský park, členěný na větší anglický a menší francouzský park. Vznikl na počátku 19. století a vymezen byl barokní zahradou, městečkem a budovou koníren. V roce 1851 tu vyrostly dokonce i skleníky v neogotickém stylu, z kterých se však dochovalo jen pouhé torzo. Stejně tak jako před lety, i dnes tvoří osu parku jírovcová alej, v jeho středu je stále jezírko a k vidění tu jsou i, byť poničené kamenné balustrády s karyatidami drážďanského sochaře Lüsnera. Přestože jsou dnes parky udržovány a protkány sítí cest, přesto nesou jasně patrné důsledky zanedbané údržby v letech minulých. Dnes už se tu neprojedete loďkou po zdejším rybníčku. Jen těžko se dá spočítat o kolik vzácných dřevin byl park ochuzen, když v padesátých letech minulého století sloužil jako záhumenkové hospodářství zdejších obyvatel a jako zdroj palivového dřeva. Je takřka zázrak, že ještě před nějakými 40 lety měl park ještě slušnou sadovnickou hodnotu. A je ještě smutnější, že za dalších 20 let se z něho stala prakticky džungle. Není se čemu divit, že když se nakonec na přelomu století přeci jen k rekonstrukci parku přikročilo, nebylo už prakticky co zachraňovat. Původní krajinářský park takřka zmizel pod nálety olší, jív, vrb a muselo se tu začít takřka od nuly. Park má v současnosti 6, 5 hektarů a nezbývá než věřit že s navracející se původní podobou parku a zahrady se sem vrátí nejen moudrost, vzdělanost, ale i pokora a úcta k přírodě, jak jsme ji znali u našich předků. Není náhodou, že stařičký mocnář, který zde v letních měsících pobýval, byť byl svého času mocným mužem a ovládal 6 jazyků, nepovažoval přesto za příliš sprosté proniknout do umění zahradnického a zajímat se na zákupském panství o zemědělství. Dnes snad neuvěřitelné, tehdy běžné!

.