Za prohlídkou cisterciáckého kláštera v Oseku

Za prohlídkou cisterciáckého kláštera v Oseku.

Dne 22.7 pořádal Kruh přátel kláštera Osek prohlídku prostor celého areálu kláštera a tak jsem byla zvědavá a jela se podívat, protože jsem v něm kdysi v jeho budovách byla ale v klášterních zahradách, které byly uzavřeny ne a slyšela jsem že byly krásné.

Něco historie……..Klášter Osek vznikl okolo roku 1206 a leží v podhůří Krušných hor. Napřed klášter bouřlivě rostl a prospíval, později zas prožíval úpadky. V r.1278 ho vyplenila braniborská vojska. V r.1421 ho zas napadla vojska husitská. Mniši se museli ukrýt do jiného opatství a majetek kláštera postupně rozebíral Zikmund Lucemburský. V r.1429 byl klášter opět poničen a mniši povražděni. Rozebírání majetku kláštera pokračovalo do r.1580, kdy z rozkazu Rudolfa II. byl klášter zrušen. Jeho majetek připadl pražskému arcibiskupství a mniši odešli do zbraslavského kláštera. V r.1614 bylo papežem Pavlem V. anulováno zrušení kláštera. Pak přišla třicetiletá válka, během níž bylo osecké panství zkonfiskováno protestanty a prodáno různým kupcům. Po skončení bitvy na Bílé hoře se klášter vrátil opět do rukou arcibiskupství a v r.1626 byl znovu navrácen cisterciákům. Od tohoto roku začal opět prospívat a v 18.století nastal jeho barokní rozkvět. Přestavěl se jak kostel, tak konvent kláštera.

O to se největší měrou zasloužil opat Laurencius Knittl – který měl přezdívku Scipio. Ten také vybudoval nedaleko Oseka vyhlídku – zvanou Saleziova výšina, kde jsou ještě pozůstatky základů této vyhlídky, kam jsme se s mojí „tlupou“ ženských na jaře vypravily. Opat Scipio obnovu kláštera započal a opat Benedikt Littwerig v ní nadále pokračoval. V letech 1712 – 1718 svěřil přestavbu kláštera známému italskému staviteli Octaviu Broggiovi.

Tito dva opati se ještě zasloužili o vybudování lékárny, hospitálu, manufakturní výroby a klášterních zahrad, které byly vybudovány ve francouzském stylu.

Po roce 1945 museli cisterciáci klášter opustit, vystřídali je salesiáni a v r.1950 přešel celý komplex kláštera do rukou státu, který zde zřídil internační tábor pro mnichy,kněze a novice, kteří byli odváženi na nucené práce do různých věznic-jako do Jáchymova a Příbrami do dolů.

V r.1954 tu byl zřízen pro řeholní sestry charitní domov z různých řeholních řádů. Tyto řeholní sestry zde byly do r.1993, kdy se mohly vrátit do svých mateřských klášterů. Klášter získali oficielně nazpátek cisterciáci v r.1991, kdy tu byl opatem Bernard Thebes. Ten před 2 lety zemřel a nyní klášter patří do Kongregace Nejčistšího srdce Panny Marie, kde stojí v čele cisterciácký klášter Sostrup v Dánsku. Jeho Matka Představená Tereza, která je pověřená generálním opatem k řízení pěti klášterů, spravuje i nyní osecký klášter. V současné době žádní mniši v klášteře nejsou a o jeho chod se stará český Kruh přátel kláštera Osek, který také pořádal 22.7. prohlídku jeho prostor.

Na prohlídku klášterních prostor se dostavilo velké množství návštěvníků, později jsem slyšela od člena Kruhu přátel Oseka že jich mělo být 400, s čímž se ale vůbec nepočítalo, protože v sále, kde se promítal film o klášterních zahradách, které byly kdysi unikátní, byla jen třetina židlí, vzduch byl nedýchatelný, zkrátka neutěšená situace, že jsem musela předčasně odejít. Zahrady jsem si prohlédla, byly v devastovaném stavu, zarostlé náletovými keři, bazény taktéž, jen pohled a jejich rozloha dávala tušit kdysi jejich nádheru…. Zkrátka tu byla vidět veliká absence pracovních sil. Škoda….

V klášterním areálu se nachází Informační centrum, které ve svých prostorách nabízí k zakoupení různé dárkové upomínky,mezi jinými též turistické známky, já sehnala i magnetku hradu Rýzmburka, který se tyčí nad Osekem a na kterém jsem už několikrát byla a protože je to zřícenina, nic se tam neprodává a tak jsem byla ráda, že jsem ji sehnala tady. Taktéž se tu pořádají pravidelně různé výstavy. V současné době mé návštěvy tu probíhala výstava moderního umění v jednom sále a další prostory Informačního centra nám nabízely zas výstavu, jak dříve žily naše praprababičky,čím se zaměstnávaly a jak se oblékaly.

Před vchodem do kláštera se ještě kdysi nacházela zelinářská klášterní zahrada a vzadu za ní je hřbitov řeholních sester, které v klášteře zemřely. Nyní tuto zahradu mají místní občané v pronájmu.

Svůj výlet, kde jsem byla s kamarádkou jsme zakončily do odjezdu autobusu v protější cukrárně.