Za opraveným Napoleonovým kamenem do Dubí

Za opraveným Napoleonovým kamenem do Dubí.

Je to pár let, co jsme si udělaly s kamarádkou výlet za Napoleonovým kamenem do Dubí, tehdy ještě zašlým a nehezkým. Již jsem zde o něm tehdy psala.

Jen připomenu, že tento Napoleonův kámen, někdy také nazývaný francouzský, je zapomínanou a opomíjenou památkou na historické události v r. 1813. Tehdy zde probíhaly v těchto místech a v přilehlém Sasku poslední boje s císařem Napoleonem, který porazil v bitvě u Drážďan rakouskou a ruskou armádu. Spojenci v důsledku porážky ustupovali k českým hranicím směrem k Altenbergu a Cínovci. Generál Colloredo Mansfeld se pokusil tuto část Krušných hor uhájit před Francouzi. Ti se snažili znovu zaútočit, ale byli zastaveni a přinuceni k ústupu. A právě na tomto místě byl postaven malý památník s nápisem: Napoleon I. 30.8.1813 – bod zvratu jeho vítězství.

Další osud francouzských vojsk rozhodla definitivně bitva u Chlumce, kde byli Francouzi obklíčeni a poraženi. Tím se stal také počátek konce slávy Napoleona.

A protože jsme se doslechly, že tento kámen byl letos v létě restaurován a místo okolo upraveno, tak jsme se k němu vydaly na výlet.

Byl docela hezký slunný den, a tak jsme se rozjely z Teplic busem do Dubí a dojely na konečnou k Tereziným lázním. Ty jsme obešly a zahnuly do lesa a stoupaly mírně do kopce. Cestou jsme míjely spoustu nově instalovaných poučných tabulí, které přibližovaly historii míst, kterými jsme procházely.

Musím napsat, že se tu mnoho změnilo od naší poslední návštěvy.

Pokračovaly jsme lesem, naproti nám tekl potok Bystřice v malých kaskádkách, jenž pramenil pod Cínovcem, a jehož stříbřitá vodička v nízkém korytě zurčela přes kameny. Pokračovaly jsme dál okolo starého vodojemu z r.1898, míjely starý lom a stále stoupaly mírně do vršku.

Zakrátko jsme viděly ukazatel na sloupku k Napoleonovému kameni a tak jsme zahnuly doleva na menší lesní cestu a pokračovaly dál, až jsme došly svého cíle.

Kámen byl teď krásně viditelný, i když není velký. Byl zrestaurován do původního stavu, natřen bílou barvou, obnovena písmena a vyčištěno jeho okolí od náletových rostlin. Dříve ani nebyly u něj vidět schůdky. Opodál byly zrestaurovány lavičky a před kamenem byla poučná tabule i s fotografiemi z tehdejší doby.

Jenom je veliká škoda, že je tento památník tak hluboko „zastrčen“ v lesích, že mnohým lidem, byť mají rádi historii, se k němu nebude chtít zajít. Ale je to nezvratný důkaz tehdejších bojů na tomto místě a tak jej nelze přemístit.

Tak jsme si jej vyfotily a obrátily jsme se na zpáteční cestu. Dolů nám to šlo lépe a rychleji, za chvíli nám jel bus do Teplic a my jsme měly hezký pocit v duši, že jsme strávily krásné odpoledne.