Za Královským Vyšehradem

Už dlouho jsem plánovala návštěvu Vyšehradu, ale stále mě to nevycházelo. Taky PrahA není za rohem, a když jedu z Teplic za dcerou, která v ní přímo nebydlí, tak spíš volíme výlety obráceným směrem od Petrova - Chlomku do přírody okolo Sázavy.

Tentokráte jsme se obě domluvily, že si oživíme vzpomínky a že se podíváme na Vyšehrad, kde jsme již pár let nebyly.

Vyrazily jsme v pozdní dopoledne pěšky do Davle a odtud autobusem na Smíchov a pak s různým přestupem tramvají a metrem na stanici Vyšehradskou.

Tam jsme vystoupily, podívaly se na nuselský most „sebevrahů“, mrkly na Karlov a otočily se směrem k Vyšehradu, odkud na nás již vystrkoval své dvě věže. Ukazatel nás neomylně k němu navigoval…

Míjely jsme Jedličkův ústav pro tělesně postižené děti a pokračovaly dál k Leopoldově bráně – vstupu do Vyšehradského areálu. Samozřejmě jsme se nezapomněly zastavit u rotundy sv. Martina a taktéž u bývalého dvojlodního kostela Stětí sv. Jana, který dnes spíše připomíná kapli. Porozhlédly jsme se ještě po parku naproti Královské kolegiální kapitule, udělaly pár snímků a pokračovaly dál.

Lidí bylo všude mraky, jak taky jinak. Když se udělalo hezké počasí, tak je třeba toho využít. A v Praze je plno krásných míst…

O historii naší matičky Prahy se ani rozepisovat nebudu, tu by měl každý Čech znát. Ale není na škodu, znovu si ji připomínat návštěvou historických míst a znovu si oživovat v paměti, co jsme se kdysi dávno učili ve škole.

A tak jsme zamířily k sousoším, ze kterých zmíním jen sochy Přemysla a Libuše, která svým gestem dává najevo známou větu: „Vidím město veliké, jehož sláva hvězd se dotýká“! Kdo by neznal toto úsloví…Samozřejmě, že jsme se obě vyfotily a opičily po Libuši…

Zastavily jsme se u zbytku mostu, za vlády prvního českého krále Vratislava, nahlédly do katedrály sv. Petra a Pavla, kde se zrovna sloužila Mše svatá…

Nakoukly jsme dovnitř a pokračovaly prohlídkou okolo ní a shlédly také dalších pár soch.

Všude bylo přelidněno…

Rozhlížely jsme se seshora z vyhlídky po Vltavě, kde bylo defilé všech možných plavidel, ale i spousta labutí.

Protože byl žár a taky i únava z prohlídky, využily jsme venkovní restaurace a usedly s tím, že si dáme něco k jídlu, ale napřed se něčeho napijeme…Měli Plzeň, tak do nás jen vklouzla a zašuměla…Menu jídel stálo za to, a tak jsme také daly pocítit lahodnou chuť našim mlsným jazýčkům. Na závěr jsme to přitvrdili ještě kafíčkem. Vstaly jsme a po schodech jsme sešly k Rašínovu nábřeží k tramvaji.

Fotky, které jsem nafotila, Vás navodí do krásného dne, který jsme strávily prohlídkou Královského Vyšehradu…