Weitenegg – hrad (Burgruine Weitenegg)

Pobyt v oblasti Wachau - a vlastně i v celém Dolním Rakousku - jistě potěší každého příznivce gotických staveb a hradních zřícenin zvláště. Jednu z nich najdete i v blízkosti městysu Leiben, ležícího nedaleko okresního města Melk. Zřícenina Weitenegg, nacházející se na Hradního vrchu a levém břehu Dunaje, byla původně hradem, postaveným zřejmě již na přelomu 11. a 12. století. Přesto je Weitenegg řazen mezi hrady gotické a dnes – podle názoru mnohých – patří mezi vůbec nejzajímavější zříceniny na Dunaji. Autor článku by si možná s tímto názorem dovolil polemizovat, ale ona je v podstatě každá zřícenina krásná. Navíc tady se jedná o zříceninu pozoruhodné stavby na úzkém hřebeni mezi Dunajem a Weitenbachem. Hrad byl díky své poloze 130 metrů dlouhý, ale jen 16 m široký. A mohl se pochlubit hned trojicí nádvoří.

Hrad Weitenegg byl postaven pravděpodobně hrabětem z Tengling-Peilstein a poprvé je zmiňován již v roce 1108. Mezi jeho majitele poté patřili Perneggové, Lengenbach-Rehbergerové a Kuenringerové a hrad se postupně stal ochranou baštou celého regionu, zejména proti útokům z východu. Weitenegg byl sice často hradem královským nebo císařským, ale také zástavním. V roce 1452 dobyli hrad měšťané Melku a o pět let později jej získal mladý krále Ladislav Pohrobek (v němčině Posthumus). Poté najdeme mezi majiteli hradu například prince George Von Seisenegg, císaře Maxmiliána I., královnu Anežku Uherskou nebo Liechtensteiny. V 16. století je opevnění hradu ještě zesíleno a Weitenegg se během turecké války stává útočištěm pro široké okolí. Opevnění hradu je natolik silné, že přežije úspěšně i obležení Švédy během Třicetileté války. Na konci 17. století je však opuštěn a v roce 1832 se zřítily první boční stěny. Okolo roku 1870 byla velká část východního donjonu použita jako stavební materiál při budování sousední továrny na výrobu nátěrových hmot. Od roku 1983 vlastní majitel této továrny i zříceninu hradu Weitenegg.

Z historického i stavebního hlediska je pochopitelné, že hrad se dobýval těžce. Díky svému tvaru museli útočníci překonávat postupně předhradí a tři nádvoří, což představovalo celkem šest vstupních bran řazených za sebou (tedy seriově). Ze čtvercového východního donjonu dnes najdeme na pevné skále jen 15 metrů vysoké torzo. Původně však dosahoval výšky 36 metrů a jeho zdi byly silné 2,5 m. Vnější stěny jsou přitom vyrobeny ze středověké směsi, tvořené kamennou drtí a nepravidelnými kameny v maltě. V prostorách hradní zříceniny dnes můžeme objevit např. klenutý portál, bývalé obytné křídlo s masivní valenou klenbou i zadní trakt ze 17. století. K tomu můžeme přidat fragmenty „starého“ paláce s hradní kaplí, zbytky původně dvoupodlažní budovy ze 16. století, poměrně dobře zachovalé barokní obytné křídlo ze 17. století nebo pozdně gotický krb v bývalé hradní kuchyni. Na jižní straně se pak nachází schodiště, pocházející ze 13. století. Na prvním nádvoří lze najít také zbytky gotických oken. Z galerie v 5. poschodí západního bergfritu je krásný výhled na celý hradní areál. Tato věž má čtvercový půdorys (10 x 10 m) a její současná podoba odpovídá úpravám v 16. a 17. století.

Přístup ke zřícenině je blokován, ale z bývalého nádvoří vedla dolů k Dunaji úzká stezka.