Weißenkirchen (in der Wachau) - kostel Nanebevzetí Panny Marie (Pfarrkirche Mariae Himmelfahrt)

Dolnorakouské historické městečko Weißenkirchen – tedy hezky česky řečeno Bílé kostely – patří mezi ty šťastné, kterým je umožněno umístění v nádherné podunajské oblasti Wachau, jejíchž kvalit si povšimla i „všemocná“ organizace UNESCO. Weißenkirchen leží v okrese Krems a žije zde nějakých čtrnáct stovek obyvatel. Jednoznačnou dominantou historického městečka je impozantní gotický opevněný kostel, pocházející ze 14. století. Současná podoba tohoto svatostánku, stejně jako jeho mohutná věž, však pochází až z I. třetiny 16. století, kdy byl kostel opevněn k ochraně obyvatel proti nájezdům Turků. Interiér zase dovedně spojuje gotickou architekturu s převážně barokním mobiliářem. V samotném historickém městečku, popsaném poprvé snad již roku 830, se ovšem jeho návštěvníci potkají také s paní Renesancí.

Mohutný farní kostel Nanebevzetí Panny Marie se hrdě tyčí nad stříbrnou stuhou řeky Dunaj, obklopen vinicemi i hlubokými lesy. Tento opevněný kostel bývá často považován za jednu z nejdůležitějších pevností své doby v oblasti Dolního Rakouska. Pozdně středověké opevnění, pocházející z období kolem roku 1530, je navíc dodnes z velké části neporušené. S tamním renesančním panským dvorem Teisenhoferhof tak tvoří jednotný obranný systém. Současný kostel stojí na místě starších sakrálních památek, přičemž první kaple zde jistě existovala již v roce 1100. Nacházela se zřejmě v místě dnešní jižní lodi a okolo roku 1258 byla zvětšena do podoby regulérního kostela, který byl někdy kolem 1330 znovu rozšířen a opatřen menší hranolovou věží. Masivní pětipodlažní hlavní věž byla postavena pravděpodobně v roce 1502, dokončena však byla určitě nejpozději v roce 1531. Chrámová loď byla přestavěna v letech 1519 až 1526 a vhodně doplňuje pozdně gotický chór. Mobiliář pochází z období barokních úprav interiéru v letech 1736 až 1738.

Opevnění kostela ve Weißenkirchenu, do kterého se vstupuje po krytém schodišti, pochází z roku 1530, aby bylo v roce 1687 zvýšeno a posíleno. Jako i mnohá další města, vesnice a svatostánky v této oblasti (Weißenkirchen byl ve Wachau svého času „regionálním hlavním městem") spadalo i toto městečko – jehož součástí je dnes např. také St. Michael nebo Wösendorf - od 9. století pod bavorský klášter Niederaltaich a od 12. k opatství sv. Floriána. A pokud tento kostel někdy navštívíte, neměly by vaší pozornosti určitě uniknout gotické sochy Dunajské školy (Matka Boží z červeného mramoru a Pieta), pocházející z období mezi roky 1515 a 1520, fresky zobrazující Pannu Marii, sv. Barboru a sv. Kateřinu (nad hlavním vchodem) nebo sv. Kryštofa (na jižní stěně), černozlatý hlavní oltář s olejomalbou Nanebevzetí Panny Marie od Carla von Resisfelda z počátku 18. století a monumentálními sochami sv. Josefa, sv. Jáchyma, sv. Anny a sv. Jana Křtitele nebo další zajímavé pozdně barokní sochy vysoké kvality.

A přidáme si také pár jmen. Kostelní varhany postavil – v zelenozlatém rokokovém hávu - v roce 1775 kremžský varhanář Josef Ignaz Gatto. Rekonstruovány byly v roce 2002. Bohatě zdobenou kazatelnu z roku 1742 vytvořil řezbář Leonard Sattler a pětipodlažní věž je dílem stavitelem W. Fröhlicha. Nároží jižní stěny malé věže zdobí soška Trpícího Krista. Jedná se o novodobé dílo Josefa Eltera z roku 1990. Je přitom docela zajímavé, že některé informační prameny řadí do období baroka nejen současný mobiliář, ale také stavbu kůru, zatímco podle jiných vznikl kůr – stejně jako portál a baptisterium – již někdy okolo roku 1526.