Vysoká Libyně (něm. Hochlibin)

Vesnice na severu okresu Plzeň-sever, 5 km od Kralovic má asi 250 obyvatel. Ves v nadmořské výšce 560 m, položená v kopcovitém terénu Rakovnické pahorkatiny, je z velké části obklopena krásnými borovými lesy. Ves je poprvé zmiňována pod původním názvem Lubyně v roce 1180, když její pán Přemil (Přemysl) z Lubyně uzavřel smlouvu o prodeji vsi Vlčkov plaskému klášteru. Později se ves stala majetkem pánů z Gutštejna, kteří zde dali postavit jednolodní kostel sv. Blažeje z roku 1360. Kostel má věž s mansardovou jehlancovou střechou na západní straně a pětiboký uzavřený presbytář. V roce 1899 byl zrušen hřbitov v blízkosti a nový byl vybudován za vsí.

Gutštejnové pak roku 1509 prodali Libyni spolu s okolními vesnicemi Jindřichovi z Kolovrat na Krakovci. V následujících letech se ves stala majetkem pánů Vchynských, Mitrovských, pánů z Michalovci a pak znovu Kolovratů. V sedmnáctém století byla Libyně, která od nepaměti ležela na dopravní spojnici mezi Plzní a Žatcem, stávala se častou obětí třicetileté války. V květnu roku 1634 zde loupil galasovský pluk a tehdy lehl popelem poplužní dvůr s pivovarem. Když roku 1648 přepadl Libyni švédský generál Hans Kryštof von Königsmarck, a žádal výkupné, dali vesničané dohromady pouhých 30 tolarů.

Roku 1700 získal obec Karl Marx Příchovský, krajský hejtman v Žatci. V té době přibyly ve vsi barokní sochy sv. Floriána, sv. Vavřince a sv. Jana Nepomuckého. Památkově ceněná je i budova bývalé fary s klasicistní fasádou z počátku 19. století. Za povšimnutí stojí také kamenný křížek, jenž na památku svého syna, který padl roku 1866 u Hradce Králové, nechali vztyčit manželé Voitovi. Východně od vsi, při cestě ke hřbitovu, je v polích malá zvonička a u vchodu na hřbitov rostou dvě téměř dvěstě let staré lípy. Na konci 19. století získal panství Anton Kreissl a roku 1898 Libyni koupila rodina obchodníků Dreherů. V roce 1927 byla v domě u Pěnkavů otevřena mateřská škola.

12. října 1938 zabral Vysokou Libyni wehrmacht. Proto se museli odtud vystěhovat majitel zbytkového statku, česká škola a všichni Češi. Většinou našli dočasný domov v blízkých Kralovicích či jejich okolí. Záhy německá moc jmenovala novým starostou obce Franze Schmieda a ta se stala součástí Velkoněmecké říše. Za druhé světové války pak Vysokou Libyní procházela hranice mezi Protektorátem a Sudety.

Hned po skončení války se karta obrátila. Řada českých občanů se vrátila do obce. Podle dekretu prezidenta republiky č. 33/1945 Sb. byli Němci zbaveni československého státního občanství a podle dekretů č. 12/1945 Sb. a 108/1945 Sb. jim byl konfiskován majetek. Konfiskovaný majetek dostaly rodiny a další dosídlenci, kteří sem většinou přišli z Rakovnicka a Plzeňska.

zeměpisné souřadnice: 50°1′19″ s. š., 13°27′3″ v. d.

PSČ: 331 41