Velké Karlovice - fenomenální Javorníček

Jak už jeho název napovídá, je tento 860 m vysoký a na vrcholu místy holý kopec součástí pohoří Javorníky. Odlesněné části jsou pokryty pravidelně kosenými orchidejovými lukami, umožňujícími z hřebene a vrcholu výhledy na okolní kulturní krajinu. Kam jen oko pohlédne, vidí, že je tvořena bezpočtem vršků, kopců a hor, navozující představu jakéhosi valašského moře, jehož „vlny“ jsou jsou zčechrány tu hvozdem či remízkem, tam zase lukami a pastvinami. To vše je doplněno shluky prastarých pasekářských osad a dole v údolí Vsetínské Bečvy rozsáhlejší zástavbou obcí.

 

Dílem lidských rukou je i kaple na Javorníčku.

 

Podle současného katastru spadá pod Hrubou Stanovnici, místní část Karolinky, ale v dávnějších dobách patřila Velkým Karlovicím. Roku 1930 chtěli místní její zchátralou předchůdkyni opravit, jenže ta už se nacházela v natolik dezolátním stavu, že bylo nutno vystavět kapli novou. Po sametu prošla celkovou rekonstrukcí, protože byla předtím poničena vandaly. U kapličky je umístěna lavička a větší odpočivadlo se ukrývá poblíž v lese.

Kaple je zděná s masívními dřevěnými dveřmi a po stranách opatřena okny tvaru kosočtverce. Přes jejich barevnou skleněnou výplň ale nelze do interiéru sakrální stavbičky nahlédnout. Nad zděnou částí se vypíná stanová šindelová střecha a zvonovou nádstavbu (ale bez zvonu!) kryje jehlancovitá stříška ukončená úplně nahoře křížem.

Před dveřmi kaple jsou na zemi umístěny nádobky na květiny či svíčky. A také několik drobných plastik „andělek“ a jedné bezkřídlé, zato velmi sličné bytosti. Zřejmě se jedná o miniaturu nějaké valašské princezny…

 

Už při příchodu na Javorníček (od sedla Příschlop) na mne toto místo silně zapůsobilo a já si připadal, jako bych se ocitl v interiéru romantického stavení a pozvolna v něm otvíral okno do tajuplné zahrady. Jemným přiotevřením se v zorném poli mého zraku nejprve ocitla ta magická kaplička stojící u lesa a po rozrazení okenního křídla dokořán byly okolní překrásnou přírodou a výhledy zcela uchváceny i všechny ostatní mé smysly. (Hlavně tedy ten estetický…)

 

Louka před kaplí nabídla výhled na velký kus Velkokarlovicka, hřeben Vsetínských vrchů a několik nejvyšších temen Moravskoslezských Beskyd, nad nimiž vítr rozpustile čutal do kupovitých bělostných mráčků.

Mnohem lepší panoráma (téměř kruhové) nabídlo vlastní vrcholové témě Javorníčku doplněné tur.rozcestníkem. Zahrnovalo i kus Vizovických a Hostýnských vrchů, směrem k severu byla vidět dolina velkokarlovického Pluskovce a na horizontu naproti silnice vedoucí na Soláň, kouzelným to místem nacházejícím se na hřebeni „Vsackých“ Beskyd. Z těch skutečných byl vidět celý dlouhý masív Radhoště a vrcholky Kněhyně, Smrku a Lysé hory.

 

Víte, já su sice Valach z Brumova (a včil už aj ze Zlína), ale tady na Javorníčku sa ně dušička enom tetelila slasťú a já sem sa tady cítil tak dobře, jak gdybych tu byl doma!