Veliš - obec

Veliš je obec nedaleko Jičína ležící jižně od známého stejnojmenného kopce, na kterém stával mohutný středověký hrad.

Obec však byla založena dříve než hrad. První zmínka o ní je už roku 1143. Hrad na kopci tedy převzal jméno obce. Založena tady byla Velechova či Velichova osada, která se později rozrostla na vesnici. O založení obce se traduje zajímavá pověst. Kníže si vyjel na lov. Byl přepaden loupežníky. Ti ho přivázali ke stromu, snad k dubu a ostřelovali šípy. Kníže se začal modlit ke sv. Václavovi, jehož byl upřímným ctitelem. Světec svým stínem zadržel šíp, který pouze spadl na zem. Jeden z loupežníků se zeptal svého vůdce, zda může knížete stít : „Pane, mám ho stít, velíš tak?“ To už se kníže zase modlil ke svatému Václavovi a tak i loupežník jako předtím šíp padl k zemi. Ale to už se objevila knížecí družina, která bandu lupičů přemohla. Jako díky za své zachránění nechal kníže na místě postavit sochu sv. Václava.

Tolik tedy pověst o zázračném zachránění. Sv. Václav se stal patronem vsi a dnes v centru obce najdeme nádherný barokní chrám a studánku, obojí na pěkně upravené návsi a obojí zasvěcené sv. Václavovi.

Studánku najdeme u nádrže na návsi. Je tak trochu ve stínu nádrže, ale jsme tady u začátku dějin Veliše. Studánka je kamenná, klenutá, nad ní je sloupek završený soškou sv. Václava.

Barokní kostel stojí na vyvýšené terase nad návsí obce. Předcházel mu kostel gotický. Rodina vlastníků panství, hrabat Schliků, začala na přelomu 17. a 18. století místní krajinu komponovat do vzájemně propojených vazeb, jak praktických, tak s přesahem duchovním. Kompozici započal tvořit hrabě František Josef Schlik, po jeho smrti pokračovala jeho druhá žena, hraběnka Anna Josefa Schliková, rozená Krakowská z Kolowrat. V rámci těchto snah vznikl i barokní kostel sv. Václava ve Veliši. Vyrostl zde v letech 1747 – 1752 podle plánů barokního stavitele Anselma Luraga. Je příkladem tzv. barokního iluzionismu (iluzionismus = vytváření iluze, dojmu, zdání). Jak už bylo zmíněno, kostel je umístěn na oproti ostatnímu terénu vyvýšené terase. Vystoupá se k němu po schodišti lemovaném sochami barokních světců. Sochy se pro dosažení iluze perspektivy směrem ke kostelu zmenšují. Nad vstupním portálem do kostela najdeme společný erb Schliků a Kolowratů. Zařízení kostela je samozřejmě barokní, na hlavním oltáři je ale obraz sv. Václava ze 70.let 19.století. Kostel původně obklopoval hřbitov, který měl ve svých rozích čtyři kaple. Dvě zadní se nedochovaly, zbyly jen ty přední. Jedna z nich má na vrcholku jehlancové střechy sochu troubícího anděla a druhá sochu Kristova Zmrtvýchvstání. Podzemí kaplí sloužilo jako kostnice. Kaple jsou dnes pěkně opravené. Nicméně pod kaplí do kostnicí lze nahlédnout, tam leží kosti zaprášené, neurovnané a bohužel i s pár odpadky. Zážitek je to ale stejně mocný. Memento mori. Pamatuj na smrt. Prožito zde jako pocit strachu ze smrti, z neznáma a poté i jako pocit ze zmaru z života promarněného řešením různých banalit, stále se opakujícím strachům i jiným vnitřním nedořešeným situacím, které dokážou brát radost ze života a tím život nežít, jen přežívat.

A tak odtud návštěvník může odcházet posílen vědomím, aby se sám sobě začal víc věnovat ve smyslu hledání své přirozenosti a tím i k životu ve své pravdě.

Zdroje : informační tabule u kostela, https://pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-vaclava-782299