Uherskohradišťské Smetanovy sady

Tento největší městský park se rozkládá mezi třídou Maršála Malinovského, ulicí Sokolskou a na východní straně k němu přiléhá Městský fotbalový stadion, aquapark a Zimní stadion.

Sady byly založeny v roce 1882 podle návrhu Augustina Siebecka, zemského zahradníka z Brna.

O vznik rozsáhlého anglického parku se přičinil i místní Okrašlovací spolek. Původně se jmenoval po císaři Františkovi Josefovi I., Smetanovými sady se začal nazývat až od 1924. Pohromou byla povodeň z roku 1997, při níž bylo poškozeno mnoho dřevin, jež pak uhynuly.

První rozsáhlejší úpravy věnující se odstranění stromů nacházejících se v havarijním stavu (a výsadbě nových a dřevin) proběhly 2012. O tři roky později se odstranila nevhodná výsadba, která narušovala kompozici parku a bránila v průhledech na budovu Slováckého muzea a Slovácké búdy. Při této revitalizaci byly položeny ohromné plochy nových trávníků, vysázeno bezmála 5 tisíc keřů a zbudovány odpočinkové zóny a nové chodníky pro pěší.

 

Kromě pěkné zeleně (z níž vyniká soubor památkově chráněných platanů) se v sadech nachází dětské a workoutové hřiště, cvičební prvky určené pro „dospěláky“ a knižní budka.

Stojí zde několik pomníků jako Busta Bedřicha Smetany od Jiřího Jaška z roku 1960, empírový pomník rodiny Winkerových (přenesený sem z městského hřbitova) a kamenný sloup se skulpturou sv.Rocha, pocházející z konce sedmnáctého století. Je zajímavý tím, že se na vrcholku poměrně vysokého podstavce krčí dosti podměrečná socha světce.

 

V parku se nachází několik budov, na nichž si „pošmákne“ nejen oko architekta.

 

Unikátní Slovácká búda je umístěna ve východní části sadů na jejich okraji. Jedná se o repliku lidového stavení pocházející z roku 1937, z doby konání „Výstavy Slovácka.“ Po jejím ukončení nebylo obydlí zbořeno, ale zůstalo zachováno pro další generace. Zkázonosná povodeň z konce minulého století jej notně poničila. Při opravách byla „búda“ ozdobena přesnou napodobeninou původní výmalby. V současnosti je využívána folklórními soubory jako zkušebna.

 

Na severozápadním okraji Smetanových sadů se vypíná budova Slováckého muzea.

Muzeum bylo ve městě založeno roku 1914 a sbírky se na začátku zaměřili hlavně na etnografii a archeologii. O výtvarné umění a historii byly obohaceny až později. Roku 1929 město pro potřeby muzea odkoupilo starou budovu střeleckého spolku, v níž byla i kuželna a restaurace.

První výstava pro veřejnost proběhla roku 1931. O šest let později vznikla nová, tehdy velmi moderní, přístavba dle projektu význačného architekta Bohuslava Fuchse, vyhlášená 1964 za architektonickou památku.

Roku 1960 se nejstarší část muzea nacházela v havarijním stavu a při opravě byly prostory výstavních sálů výrazně rozšířeny. Poslední větší stavební změny byly provedeny v roce 1995.

 

Slovácké muzeum je sice muzeem „jenom“ regionálním, ale patří u nás k nejvýznamnějším. Samozřejmě že ne kvůli svému téměř historickému věku, ale především pro velké množství sbírek, zaměření a také pracovním postupům.

Hlavní (stálá) národopisná expozice návštěvníky seznámí se zemědělskými pracemi, lidovým stavitelstvím, výrobky šikovných lidských rukou (praktických i uměleckých), dále s bohatým rejstříkem slováckých krojů a prožíváním svátků v roce, kde nejvíce zaujmou Masopust a Velikonoce… a mnoha dalšími zajímavostmi. Výstava je doplněna animovanými dioramaty a krátkými snímky.

Každý, kdo tuhle expozici shlédne, musí uznat, že je udělána nesmírně zajímavě a také naprosto profesionálně. Což dokládá např. ocenění z roku 2015, kdy tato národopisná expozice získala druhé místo v Národní soutěži „Gloria musaelis.“

 

Od severu s budovou muzea sousedí kino Mír, jehož přízemní budovu na střeše krášlí plastika ptáka a jeho uhynulého druha. Objekt kina byl dokončen roku 1954. Zbudování kina přišlo na tři milióny Kčs a nabízelo místo až pro 500 filmových diváků. Roku 1990 byl sál upraven i pro jiná, než filmová představení.

 

Věrným soupotnikem kina Mír je vedlejší kino Hvězda, které je sice též už objektem letitým, nicméně jeho exteriér a hlavně interiér stále drží krok s dobou. Je totiž nadčasový.

V šedesátých letech bylo Uherské Hradiště jedním z posledních okresních sídel, které ještě nemělo širokoúhlé filmové plátno. I bylo rozhodnuto tento nedostatek napravit zbudováním kina nového, ultramoderního a umístěného mezi novým sídlištěm a centrem města. Zároveň se měly zabít dvě „mouchy“ jednou ranou: budova totiž měla sloužit nejen jako kino, ale zároveň plnit funkci civilního protiatomového a protichemického krytu. To vše ale s podmínkou, že tato druhá funkce objektu na něm nesmí být běžnému laikovi jakkoliv patrna.

 

Úspěšný návrh vypracoval Zdeněk Michal, architekt z Brna. Kinosál měl mít tvar podkovy pro 550 sedících diváků a v případě napadení měl spolu se suterénem sloužit jako kryt pro přežití. Ochranu před venkovním zamořeným prostředím by umožnilo uzavření neprodyšných tlakových dveří.

Horní část budovy vyplňuje zdařilý a prostorný foyaer s provozním zařízením. Celá stavba má tvar obdélníku a v ní se nachází vnitřní kruhové atrium, jehož klenba je osázena trávou. Pod ním se ukrývá (rovněž kruhový) promítací sál nahoře zaklenutý světlíkem.

Provoz Hvězdy byl s velkou slávou zahájen v říjnu roku 1967 a prvním filmem, který v něm mohli diváci shlédnout, byla Vláčilova Markéta Lazarová.

 

Roku 2011 prošla celá budova důslednou rekonstrukcí. Ta bohužel nevěnovala pozornost zařízením potřebným pro provoz krytu (což by bylo v dnešní době asi dost aktuální) a soustředila se na vše ostatní. Kinosál se změnil na multifunkční sál a po výměně akustických obkladů, osvětlení a ozvučení se v něm kromě promítání pořádají různé semináře, školení, konference, hudební i dramatické produkce. V respíriu bylo zbudováno malé pódium s hledištěm a v suterénu víceúčelový klub.