Uherské Hradiště - Hradební ulice

Městské hradby byly v Uherském Hradišti strženy před koncem 18.století. Na vzniklé proluce vznikla také Hradební ulice, která svůj název nese od roku 1890. Podle mého mínění je to jedna z nejhezčích městských komunikací, kterou lemuje množství zajímavých historických i moderních budov.

Já z Hradební ulice dlouhá léta znal jen její začátek, kterým jsme se ženou procházeli na Masarykovo náměstí, ale při jedné z nedávných návštěv Hradiště jsem si udělal čas na její celkový „průzkum“ a byl viděným příjemně překvapen.

 

Ulice vinoucí se napříč historickým jádrem má půdorys protáhlého oblouku a její délka dosahuje bezmála půl kilometru. Začíná za zadním traktem budovy městského úřadu na Komenského náměstí, odkud pokračuje okolo nových polyfunkčních domů nejprve východním směrem, za budovou bývalé Měšťanské besedy se stáčí k severu, protne Havlíčkovu ulici (ta je spojnicí mezi Palackého a Masarykovým náměstím), dál vede směrem severozápadním a poblíž polyfunkčního domu Květák a bývalé synagogy mění směr na půlnoční a ústí do Velehradské třídy. Ulice bohužel může turistů nabídnout minimum pohostinných zařízení, ale tento nedostatek vyváží pohledy na spoustu zajímavých budov.

 

První z nich je nová moderní rezidence Šestka, jejichž šest objektů se vypíná naproti Klubu Kultury. V sedmdesátých letech tady vzniklo zbouráním měšťanského pivovaru rozsáhlé prostranství a část prázdné plochy byla později zastavěna městským kulturním „svatostánkem.“ Výstavba šestice polyfunkčních domů „Šestky“ byla ukončena roku 2015. Jejich přízemí byla využita na obchody a kanceláře a patra slouží k bydlení.

 

Nedaleko odsud narazíme na hezky zrekonstruovaný historický objekt, který patřil spolku Měšťanská beseda. Byl vystavěn v roce 1871 a až do roku 1918 v ní měl Čtenářský spolek nejobsáhlejší veřejně přístupnou knihovnu na území města. Kromě toho Beseda sdružovala dramatické, sportovní a pěvecké spolky vystupující ve městě i širém okolí.

V budově byl umístěn výčep piva a sousední barokní bastion sv.Františka byl využíván coby zahradní prostora. Měšťanská beseda byla postupně rozšiřována a dočkala se mnoha přístaveb.

 

Spolek fungoval až do roku 1950. Za druhé světové války mu budovu zabrali Němci, neboť prý byla „rejdištěm protiněmeckých živlů“ a až do konce okupace byla přeměněna na hostinec Deutsches Hof, do nějž měli přístup jen Germáni.

Od roku 1952 slouží jako jídelna a školní družina, v současnosti přináležící instituci ZŠ UNESCO. Kvůli nevyhovujícímu stavu kuchyně a interiérů prošla mezi léty 1992 – 1994 celkovou rekonstrukcí dle návrhu architekta Františka Machálka a roku 1994 pak tahle kuturní památka obdržela titul Dům roku!

 

Na dohled od bývalé „Besedy“ se nachází další památkově chráněný objekt, jímž je dvoukřídlý měšťanský dům pocházející ze sedmdesátých let 19.století. Jeho plasticky řešené fasády završuje dvojice novobarokních štítů. V současnosti je budova využívána jako ubytovací zařízení – Apartmány Hradská.

 

Po protnutí Havlíčkovy ulice je Hradská lemována dalšími historickými budovami, ale směrem k jejímu konci už hraje prim současná moderní architektura,

 

Na její velmi kvalitní ukázku (však také byla vyhlášena stavbou roku 2011!) narazíme na nároží Hradební a Obchodní ulice a budovy Residence Hradská se táhnou až téměř k hradišťskému autobusovému nádraží. Kdysi tudy procházel pás středověkých hradeb a novodobá rezidence dojem jakéhosi obranného valu svými impozantními tvary evokuje i dnes. Autorem projektu, který okouzlí - nejen milovníky novodobého stavitelství - svými nepravidelnými členitými liniemi a barevným provedením, se stal brněnský architekt David Titz.

Kromě bytů jsou v rozsáhlém objektu umístěny kanceláře a ordinace lékářů. A také spousta obchodů a butiků, banka, lékárna, rychlé občerstvení a další služby.

 

Naproti Residenci Hradské stojí další „supermoderní“ polyfunkční dům zvaný Květák.

 

Návrh na stavbu vznikl v uherskohradišťské projekční kanceláři GG ARCHICO. Objekt se měl vypínat mezi členitou - a z hlediska architektury rozličnou zástavbou, a tak se museli architekti k přizpůsobení se stavby k okolí s problémem popasovat. Výsledkem byl v roce 2004 originální objekt s byty, obchody, administrativními prostorami, fitnes a kavárnou. Přízemím tohoto novodobého městského „paláce“ prochází pasáž. Spojuje Hradební a Františkánskou ulici a pro ty, kdož kráčejí od autobusového nádraží do centra města, je vítanou zkratkou.

 

Budova má velmi zajímavou „vlnitou“ fasádu, tvořenou obloučkovitým plastickým dekorem, dobře zachycujícím sluneční paprsky. Původně měla být fasáda prosklená, ale nakonec došlo ke změně. Na zdivo byly použity známé tvárnice Ytong a vlnovky se podle šablon řezaly rovnou na místě. Skleněný obklad fasády napomohl ke sjednocení celkové její podoby a světlo od slunce se odráželo dovnitř budovy.

 

Já osobně si tu starou fasádu pamatuji, ale i přes její originalitu jsem měl už tehdy dojem, že se Květák se sousední Synagogou přece jen trochu „bije.“ V současnosti má budova bílou omítku, čímž mezi objekty ubylo kontrastu a v rámci možností se dosáhlo optimálního výsledku.

 

Poslední zajímavou budovou na Hradební ulici je bývalý židovský templ.Vznikl roku 1875 a na počátku dvacátého století byl obohacen o výraznou kopuli a secesními úpravami.

V roce 1941 byla synagoga nacisty a členy místní Vlajky zapálena. Zůstaly stát jen ruiny, které chtělo město nechat zbořit. Naštěstí k tomu nakonec nedošlo. Celá budova byla zrekonstruována a poté využívána jako kulturní dům. Své sídlo v ní měla i Slovácká filharmonie.

 

V roce 1966 ale po požáru celé stavení opět lehlo popelem.

 

Při další opravě už nebyly obnoveny některé detaily ani cenné architektonické prvky a budova začala sloužit jako knihovna Bedřicha Beneše Buchlovana. Tohle jméno nesla po význačném uherskohradišťském bibliofilovi, spisovateli a knihovníku.

Při strašlivých povodních, které v létě 1997 postihly hlavně povodí Moravy, bylo celé přízemí knihovny zatopeno a i jinak byla budova vážně poškozena. O dva roky později se synagoga dočkala velkorysé opravy, při níž jí byla vrácena původní architektura a odstraněny všechny nevhodné přístavby. Roku 2004 střechu oživila i nová kopule.

 

Jako knihovna je tato kulturní památka využívána i v současnosti.