Údolí Trubiska

Přírodně velmi hezké je údolí potoka Trubiska, jímž prochází po celé jeho délce (asi 3.5 km) zelená turistická trasa a cyklotrasa. V horní části údolí se za areálem bývalého loveckého zámečku nachází tur.rozcestí, kde se křižuje modrá trasa vedoucí z Pozděchova bočním údolím Trubisek nahoru na hřeben a do Lužné… a k níž se u zámečku připojuje i trasa žlutá, která by nás přivedla na Lačnovské skály.

Potok Trubiska pramení pod tur.rozcestím Bařinka v nadmořské výši 625 m a do říčky Pozděchůvky se vlévá poblíž hlavní silnice s tur.rozcestím Neratov – bus v nadmořské výši asi 420 m. Od zastávky vede „hore dolinú“ po asfaltové silničce zelené turistické značení, které už po sto metrech chůze míjí hráz většího Neratovského rybníka o ploše asi 100 x 80 m.

 

Na začátku hráze vidíme vodní přepad připomínající náhon a voda odtékající přepadem na jejím druhém konci zase míjí zříceninu stavení, které snad kdysi bývalo mlýnem.

Od roku 1999 je rybník spolu s okolními mokřady a podmáčenou loukou s olšovím chráněn jako přírodní památka o rozloze 1.9 ha. Hlavním předmětem ochrany je sama vodní nádrž a rovněž mokřady s bohatým výskytem ohrožených obojživelníků. Cenná vodní vegetace je zastoupena stolístkem klasnatým či řasou krásnoočkem krvavým. Na květnaté louce u rybníka roste např. tužebník jilmový, kohoutek luční, přeslička rolní anebo kakost luční. U rybníka byl zjištěn výskyt 15 druhů bezobratlých, které zastupují hlavně vážky a šidélka.

Z chráněných obojživelníků zde žije skokan hnědý, ropucha obecná, rosnička zelená, kuňka žlutobřichá a čolek velký, obecný a horský. Domov zde nalezla také užovka obojková.

Stálé hnízdiště tady má slípka zelenonohá a pravidelně sem zalétají kachny divoké a volavky popelavé. Občas se tu jako vzácný host objeví leďnáček říční, čáp černý a vydra říční.

 

Asfaltka vedoucí od rybníka lučinatou nivou údolí se brzy vnoří do lesa, mine objekty pily a mírně stoupá do střední části doliny, kde se hvozd rozestoupí, aby uvolnil místo dalším rozsáhlejším lukám. Napravo míjíme rozsáhlý areál letního dětského tábora a při pohledu na okolní zalesněné svahy kopců si možná uvědomíme, jak je i v těch Vizovických vrších vlastně krásně. Ten kdo zná jen jejich předlouhý a poněkud fádní hlavní hřeben bude asi pohledem na malebnost údolí Trubisek překvapen… ale my co tu známe líp, dávno víme, že největší krása Vizovických vrchů se neskrývá na jeho hřebeni (tedy až na jejich nejvýchodnější konec s Vařákovými pasekami, vrchem Kopce a Lačnovskými a Čertovými skálami), ale právě v  dolinách, které se od hlavního hřbetu rozevírají směrem k severu a k jihu.

 

Naše asfaltka pak pro změnu stoupá zase lesem, ale brzy přijdeme k hladině rybníka, který už byl součástí areálu půl kilometru vzdáleného loveckého zámečku Trubiska. Na tomhle větším rybníku Kačeňáku se členové rodu Stillfriedů, kteří sídlo vlastnili, rádi bavili projížďkami na lodičkách, na nichž vozili své dámy.

Menší rybník Hubertek leží u silničky o 300 m výš v údolí. Naní to tak dávno, co byly oba rybníky rekonstruovány a v současnosti slouží jako retenční nádrže. Na břehu Kačeňáku si dokonce můžete odpočinout na nových lavičkách a stojí zde i turistické odpočívadlo.

(Hubertek přístupný není, neboť přes nově zregulované koryto potoka k jeho břehu nevede žádná lávka a musíme se proto na něj spokojit pohledem ze silnice.)

 

 

Nad Hubertkem po levici mineme upravený pramen pitné vody. Ale není to ten sirný, který je stále dokola umisťován na všechny turistické mapy (sirné prameny totiž u Trubisek buď nikdy nebyly anebo dávno zanikly) a ten nejbližší se nachází až u Neratova.

Pak už přicházíme k rozcestí turistických cest a velmi pěkně upravenému odpočinkovému areálu.

V něm nalezneme pod korunami dvou javorů tábořiště a lavičky na oddech, v sousedství nově zbudované dřevěné pódium s tanečním parketem a také stylovou dřevěnici sloužící za chatu Mysliveckému sdružení Trubiska z Pozděchova, které je současným majitelem areálu.

 

Středobodem hezky upraveného prostranství je tak trochu zvláštní velká dřevěná stavba s vyřezávaným balkonem, nad jejíž zelenou střechou trčí malá věžička… a která připomíná zámeček. Však on to také v minulosti právě lovecký zámeček byl. Když v roce 1815 zakoupil vizovické panství šlechtický rod Stillfriedů z Ratěnic, panstvo holdující lovu si oblíbilo oblast s hlubokými lesy a množstvím lovné zvěře poblíž Pozděchova a nechalo si zde někdy po polovině 19.století vybudovat dřevěné stavení a podle potoka, protékajícího údolím, jej nazvalo Trubiska.

Kromě lovu sloužil samozřejmě příslušníkům rodu tento objekt také k zábavě a relaxaci. Na blízkém informačním panelu NS 6 obcí se můžeme seznámit nejen s historií Trubisek, ale je zde také několik historických fotografií, na nichž vidíme jak zámeček původně vypadal. A také jak se panstvo kromě lovu zvěře kratochvilně bavilo i jízdou na lodičce s dámou svého srdce na rybníku Kačeňáku.

Šlechtickým radovánkám utnul tipec rok 1945, kdy byl rodu Stillfriedů celý jejich majetek zabaven a zkonfiskován. Bezprizorní dřevěný zámeček pak dlouhá léta chátral, a když jej v roce 1968 odkoupilo Myslivecké sdružení z Pozděchova, byla z Trubisek téměř ruina. Myslivci ale naštěstí začali s postupnou rekonstrukcí a opravou nejen zámečku, ale celého areálu a musím říct, že se to tady od doby, kdy jsem tu byl kdysi dávno poprvé, změnilo téměř k nepoznání!