U Karlovského jezera

Prý se má jednat o tajemné místo, ale ve slunečném červnovém odpoledni, kdy jsem se u něj (konečně!) ocitl i já, se bohužel jeho mystika kamsi vytratila. Zůstal „jen“ výhled na poměrně rozsáhlou vodní plochu obklopenou strmými zalesněnými svahy. Kouzlu přírodní nedotčenosti rovněž - na stupnici od jednotky do desítky - nejméně tři numerka ubírala dvě stavení, zrcadlící se ve vodách na jižním konci jezera. Ale na druhé straně – pokud si je člověk odmyslí a ocitne se zde za mnohem nepřívětivějšího počasí, tak se pocit romantiky a tajemna určitě dostaví.

 

Přesto jsem u jeho severního konce zažil velmi příjemnou euforii, neboť se mi na tomto již rovinatém úseku přestala klepat kolena po předchozím sestupu po žluté značce shora od Kotlové. Teda, lidičky, řeknu vám, že jsem něco takového už dlouho nezažil: od sedla Jezerné ke Karlovskému jezeru trasa probíhá minimálně ¾ km po „nakloněné rovince“ mající sklon střechy, navíc je cesta kamenitá, a protože jsem sebou neměl žádnou hůl, o kterou bych se mohl na té strmině místy opřít, dostala má kolena (hlavně to před pár lety operované) pořádně zabrat!

Z horolezeckého hlediska bych ten sráz ohodnotil bývalým I.stupněm obtížnosti, což značí terén, který lze ještě zvládnout po nohou bez pomoci rukou - ale opravdu jen tak tak. Zdola z údolí nahoru bych tedy rozhodně jít nechtěl…

 

O vzniku Karlovského Jezera jedna z legend tvrdí, že si jej postavili - jakožto zdroj vody pro svůj mlýn u Radhoště – čerti. Za důkaz mají sloužit velké balvany rozhozené v okolí jezera, jejichž povrch je poznamenán drápanci rarachů. A také název hory Čertův mlýn, která je se svými 1206 metry nejvyšší kótou Zlínského kraje.

 

Kouzlu jezera propadl i známý spisovatel Karel Jaromír Erben a své dojmy umocnil v pohádce. V ní vyjádřil domněnku, že pod zdejší vodní hladinou žili draci. Z něj je s pomocí místního chalupníka ven vylákal čaroděj. Pánové je pak prodali řezníkovi na maso a oba zbohatli.

 

Dnes už tady prý žádní draci nejsou (dokonce ani ten vodník ne!) a jezerní vody obývají jen ryby, žáby, škeble, perlorodky a raci. Těmi jsou tu ale zvláštní mutanti, kteří vznikli křížením raka bahenního a říčního.

 

Když si odmyslíme všechny báje a pověsti a přečteme si vyjádření „hlav pomazaných“ - vědců, dozvíme se že tohle závalové jezero vzniklo někdy v šestnáctém anebo sedmnáctém století naprosto přirozenou cestou. A to mohutným sesuvem půdy a kamení. Kdy se tomu přesně stalo, nikdo neví, neboť při osídlování Velkých Karlovic se tady první Valašiska objevila až v roce 1714… a když jejich očiska poprvé „zrentgenovala“ tajemné jezero, obklopoval jeho vodní hladinu ještě původní karpatský prales.

 

Jezero je napájeno Jezerním potokem a několika bezejmennými vodotečmi. Vodní plocha dosahuje délky 220 m a největší jeho šířka je až 90 metrů. Na jižní straně je v blízkosti hráze a kamenného přepadu záliv široký jen 25 metrů. Na severní straně přechází vodní plocha do mokřadu s bujným rákosím.

 

Žlutá značka odtud pokračuje do asi 4 km vzdáleného centra Velkých Karlovic a jen o kousíček dál je vlevo u cesty vidět skalnatá zmola (rokle), kudy v kaskádkách odtéká voda z jezera.