Týn nad Vltavou – kostel sv. Jakuba

Svatojakubský kostel je nejvýraznější dominantou osmitisícového jihočeského města Týn nad Vltavou. Jedná se o barokní stavbu pocházející z II. poloviny 18. století, která ovšem původně vznikla jako gotický svatostánek již někdy v průběhu II. poloviny 13. století. Tehdy se ovšem jednalo o kostel sv. Kryštofa, patrona poutníků a cestovatelů.

Kostel najdeme v jihozápadní části náměstí Míru, do kterého je orientována také jeho hranolová věž s barokní helmicí. Současně je umístěn na tarase nad řekou Vltavou. Jeho interiér běžně přístupný nebývá, naopak nabízí malou expozici Ve věži. Zde také získáte razítko do svých turistických deníků.

Jedná se o jednolodní plochostropý kostel se štukovými zrcadly nad obdélnou chrámovou lodí, na kterou na východní straně navazuje zúžený - trojboce zakončený - presbytář, který je zaklenut dvěma poli křížové klenby a paprsčitým závěrem. Obdélná úzká sakristie je pak zaklenutá třemi poli tzv. české placky. Předsazená kaple má neckovou klenbou se štukovým zrcadlem.

Kostel byl původně hřbitovní, což platilo až do 80. let 18. století. Počátkem 19. století byly staré hroby zarovnány a roku 1844 byla zrušena i hřbitovní zeď. Zachovala se z ní jen malá část na jižní straně kostela, do které bylo vestavěno schodiště. To v roce 1848 doplnily kamenné vázy a sochy sv. Aloise (podle některých pramenů se jedná o sv. Norberta) a sv. Františka Xaverského. Socha Panny Marie Immaculaty před kaplí sv. Barbory stála u původního vstupu na hřbitov.

Starý kostel začal být poprvé přestavován již v roce 1569, kdy došlo nejen k jeho rozšíření, ale i k novému zasvěcení. Roku 1702 byla přistavěna barokní kaple sv. Barbory, pod kterou byla vybudována krypta sloužící jako pohřebiště významných osobností města a později i ve válkách padlých důstojníků. V roce 1719 byly na kruchtu osazeny varhany, a poté již přišla ke slovu rozsáhlá barokní přestavba.

Ta zde proběhla v letech 1753 až 1763 a v jejím rámci byla nejen rozšířena chrámová loď, ale také přistavěna zvonice a doplněno monumentální západní průčelí ozdobené sochami sv. Josefa, sv. Jakuba a sv. Barbory. Na místě původního vstupu do kostela vznikla kaple sv. Josefa s druhou kryptou (obě krypty byly ještě v II. polovině 18. století zrušeny). Kostel byl různě upravován i v pozdějším období, ale tyto dílčí změny se již v jeho celkové podobě nijak neprojevily.

Změny se, pochopitelně, nevyhnuly ani interiérové výzdobě a mobiliáři. Byly pořízeny nové oltáře s obrazy Ignáce Raaba. Další jezuita – tentokrát Tobias Süsmayer – je autorem podoby křtitelnice se zajímavými plastikami Marnotratného syna a Máří Magdalény, kazatelny a sochařské výzdoby oltářů (pravděpodobně vytvořil i výše uvedené neprůčelní sochy). Varhany byly v roce 1777 přestavěné, ale i tak se dodnes jedná o jeden z nejzachovalejších českých barokních nástrojů nacházejících se mimo území Prahy. Z původních zvonů se dochoval pouze zvon Jiří Toušek, který v roce 2010 doplnily zvony Vltavotýn a sv. Václav.

Kostel sv. Jakuba Většího  v Týně nad Vltavou byl mezi naše chráněné kulturní památky zařazen hned v květnu roku 1958. Stalo se tak údajně proto, že se jedná o architektonicky zajímavou stavbu s cenným interiérem a hodnotnými architektonickými detaily a stavebními prvky. Vysoce hodnoceny jsou klenby, portály, vitrážová okna nebo krovy. V kněžišti najdeme i původní fresku z poloviny 16. století, která zobrazuje Umučení Páně s rodovými erby pánu z Úšavy a rodu Cabelických. Pod touto freskou se původně nacházel vchod do jejich rodinné hrobky.