Tlumačovská skalka

Ó nevědomá laická Veřejnosti, kdybys Ty jenom tušila, kolik se v naší maličké republice nachází všelikých přírodních rezervací, přírodních památek a chráněných oblastí. Ať už je předmětem jejich zřízení ochrana přírody neživé, rostlinstva či tvorečka nějakého dosud živého, nejpádnější příčinou jejich vzniku je ochrana toho všeho před predátorem a ničitelem na této planetě největším - před dvounohým exemplářem druhu Homo Sapiens - před samotným člověkem! Přímo vzorovou ukázkou toho, jak "také" může skončit zajímavá, ale nijak nechráněná přírodní lokalita, je místo zvané Tlumačovská skalka. Širší veřejnosti je naprosto neznámá, není o ní zmínka v žádné turistické a ani odborné literatuře, přesto je ale místem pozoruhodným. Nachází se na návrší 3 km od Tlumačova - (a jen necelý kilometr od konce Otrokovic) - nad hlavním silničním a železničním tahem Přerov - Otrokovice. Podhůří Hostýnských či Mladcovských vrchů tu vysílají k nivě řeky Moravy své poslední pahorkovité výběžky a v malém lesíku nad tlumačovskou úpravnou pitné vody se skrývají dva zajímavé skalní útvary. Laik žasne - a možná i leckterý odborník se diví: "Kde se tu, propáníčka, na samém okraji rovinaté Hané vzala ta pískovcová skaliska?!" Jednou z možných odpovědí na tuto otázku je stará tlumačovská lidová pověst, ve které se tvrdí, že za to může čert! Prý zase jednou přecenil své síly a když nesl povětřím těžký náklad do blízkých Hostýnských vrchů, těžké břemeno mu vyklouzlo z pazourů, zkřivených strašlivou křečí... My jsme ale lidé moderní a tak nemůžeme věřit tvrzení, že by všichni pekelnící byli až takovými dementy!

Navíc dnes už víme, že jak Hostýnské, tak i protější Chřibské vrchy, patří do pásma západních Karpat,které jsou vystavěny se střídajících se vrstev pískovců, jílovců a slepenců - tzv.flyšem. Tlumačovská Skalka spadá do račanské jednotky magurského flyše a tvoří ji tzv. ráztocké vrstvy. Ty mohou být dvojí: buď je tvoří jemně až hrubě zrnité, modrošedé vápnité pískovce, kterým se říká "modráky" a jsou drolivější anebo je tvoří hornina s větší příměsí zrnek křemene a biotitu a ta je pevnější a má šedivou barvu. Tlumačovská skaliska přináleží tomuto druhému typu a nad terén vystupují v podobě dvou skalních suků s drobnými bočními výchozky. Na temeni vyšší skály si můžeme prohlédnout pseodoškrapy. Na skalních stěnkách a výchozech tu zcela chybí známé geomorfologické jevy, jakými jsou např. převisy, větší skalní dutiny a voštiny - zdejší skály jsou totiž tvořeny vskutku "hutným" materiálem, který je proti zvětrávání mimořádně odolný. A jak tedy dnes vypadá Tlumačovská skalka z pohledu turisty? Spodní skalisko se vypíná do výše sedmi metrů nad okolním terénem a jeho maličko "dračí" vrcholový hřeben je nadstaven strašlivým paskvilem - stavbou jakési pseudokaple, která vypadá jako nepovedená kopie "místa děsu" z hororového filmu!

Zadní skalisko dosahuje výše asi 10 metrů, jeho skalnatá úbočí jsou zarostlá skoro neprostupným chrastím. Na jeho barvami počmárané temeno je ale snadný přístup po ukloněné skalní stěně a po lidskou rukou vytesaných "schodcích." Mezi oběma skalisky prochází přes zarovnanou plošinu mezi nimi lesní cesta a rozděluje prostor pod skalisky na dvě části: ten horní pod vyšší skálou vyplňuje plac pro venkovní posezení před podlouhlou a nevzhlednou chatou. Připomíná spíše ubytovnu, ale asi to bude klubovna nějakého spolku. Prostor napravo od cesty pod Spodní skálou je oddělen vysokým schodem vybetonovaného plácku s další hrůznou stavbou. Tahlea ale nejpíš sloužila jako prodejna občerstvení při veselicích, které se tady kdysi pořádaly... a vybetonová plocha je využívána jako sportovní hřiště - (třeba na nohejbal)... Kdyby někdo kompetentní už za bolševika projevil zájem o ochranu této lokality, mohli bychom tu v dnešní době nalézt zajímavé a krásné přírodní zákoutí. Namísto toho se ale Tlumačovská skalka stala příkladem toho, kam až dokáže zajít lidský um za pomoci nenechavých, ale zato "zlatých" českých ručiček!

Hodnotím za pět a návštěvu tohoto místa všem vřele doporučuji - to hlavně z důvodu, aby jste všichni na vlastní oči viděli, jak "nemá" přírodní výtvor v žádném případě vypadat!! Jen ty duše romantické by se měly už dopředu přichystat na tu hrůzu, neboť mohou mít z návštěvy tohoto místa traumata! (Možná kdysi v dávné v minulosti postávali na vrcholcích skal lovci starší doby kamenné a vyhlíželi stáda lovné zvěře, přecházejících z Hornomoravského do Dolnomoravského úvalu anebo naopak... ale to se, díky kvalitně zbudovanému betonovému příkrovu, asi už nikdy nedozvíme. Zarostlá a znehodnocená skaliska jsem navštívil v období vegetačního klidu - (v tom ostatním období to tady musí vypadat jedině hůř), a z jejich vrcholků je vidět tak akorát... však víte, co!