Šumperk – náměstí Míru

Založení města na krásném vršku, Schönberg, počeštěně Šumperk spadá do období velké kolonizace ve 13. století. Badatelé povětšinou uvádějí 60.–70. léta toho věku, nicméně jsou i dohady o vzniku sídla o nějakých 20 let dříve. No nechme historii historikům.

Jak velká většina založených měst v tomto období, byl Šumperk založen podle plánu, který vycházel z přibližně šachovnicovým uspořádáním uliční sítě s centrálním náměstím. Lokátor města si vybral nevelké návrší nad tokem potoka, který dnes nazýváme Bratrušovský, v dohledu od větší řeky Desné, která tvoří určitou osu kraje pod Hrubým Jeseníkem, jehož je dnes Šumperk přirozeným centrem.

Zakladatelé města zřejmě neuvažovali nad tím, že se město rozroste do nějaké megapole, což se skutečně nestalo, nicméně přece jen byli určitým způsobem omezeni velikostí vršku, na kterém středověké město stálo.

Jak už bylo zvykem, centrálním místem města bylo náměstí, či rynek, všeobecně určený ke konání trhů od celoročního drobného prodeje k větším výročním trhům, kam se sjížděli prodejci z širokého okolí. Většina ctihodných měšťanů si logicky postavila své příbytky v okolí tohoto náměstí. Omezené možnosti šířky či délky náměstí nutila lokátora města vytýčit pozemky spíš úzké nicméně relativně dlouhé od centrálního prostoru. Ostatně podobné to bylo i v jiných městech. První měšťané byli po několik let osvobozeni od berně, do té doby museli ovšem vystavět nějaké obydlí a dát vzniku své budoucí živnosti. První domy byly povětšinou přízemní spíše dřevěné domky,až s léty a rozmachu jednotlivých řemeslníků majitelé své domy zvětšovali, vyvyšovali a dodávali nových, trvanlivějších materiálů. Nemalou zásluhou na tom měla i řada požárů, která město občas pustošilo.

Postupem času získala většina domů bytelné sklepení k uchování všemožných zásob, ale i ochraně při nájezdech dobyvatelů.

Po většinu časů náměstí neneslo nějaký speciální název, stačilo prostě Tržní náměstí, přesněji Marktplatz, což je totéž.

Od poválečných let nese náměstí jméno Míru, jméno si noví obyvatelé zvolili vcelku příhodně, takže na rozdíl některých méně šťastných lokalit se po listopadu 1989 nemusel měnit. Jak šel čas, trhy beztak ustaly, případně se přesunuly do dostupnějších a prostornějších míst.

Hned budova s číslem 1 totiž trhovcům dosti místa ubrala. Radnice stála v severní části náměstí od nepaměti, přiznejme si, ale že starší renesanční budova nedosahovala mamutích rozměrů dnešní stavby. Jak totiž město bohatlo, zdejší radní se usnesli, že jim skromná budova nestačí a tudíž v letech 1909–11 si nechali postavit novou stavbu, bohužel daleko větší a hmota budovy dominuje náměstí v takové míře, že s dalším dnešním novodobým morem, což jsou automobily není na náměstí místo. Architekt Vávra v cyklu Šumná města označil radnici za normální německý barák s věží (což mu mělo hodně domorodců mělo za zlé). Nicméně při bližším zkoumání určitý půvab na neorenesanční budově i najdeme. Abychom měli plochu náměstí kompletní, je třeba uvést jižně od radnice morový sloup v barokním stylu z r. 1719. Nedaleko vstupu do radnice pak moderní plastiku, Lavička vzkazů, jež dílem místní rodačky Ley Vivot, která působí v Kanadě.

Měšťanské domy a jejich historie by dala za menší knihu, proto spíš jen v rychlosti. Číslování náměstí pokračuje od jižní strany náměstí ve směru hodinových ručiček. Již č. 2 je zajímavý nárožní dům u vstupu do náměstí se stykem ulic Radniční a Bulharská. Stojí na základech starších domů, před tím posledním na místě dnešního domu stávala údajně vyhlášená Dittrichova kavárna. Když dům získal obchodník Josef Wiatschka, nechal jej strhnout a na místě postavil v r. 1898 podle návrhu architektů Drexlerů z Vídně honosný dům. V přízemí a patře sídlila firma s drogistickým zbožím, jak se svého času uvádělo, největší obchod svého druhu na severu Moravy. Podle dochovaných vyobrazení měl dům zdobnou štukovou fasádu, která vzala za své v 70. letech 20. století. Drogerii vystřídala pekárna (cukrovinky), později elektroprodej. Dnes v přízemí sídlí luxusní restaurace s názvem U Bílého psa, což je vlastně připomínka původního názvu domu Zum Weissen Hund. Vedlejší dům s číslem 3 je zřejmě nejméně zajímavým domem na místě starších dvou domů, které byl zbořeny po poslední válce. Snad jen střešní arkýř má poněkud ladit s okolní historicky zajímavější zástavbou. Dům s pořadovýám číslem 4 je ovšem již pod památkovou ochranou, našly bychom v něj i nějaké gotické základy, druhé patro i dnešní vzhled průčelí získal v r. 1882. Vedlejší č. 5 je rovněž pod ochranou a na jeho šířce klasicistního průčelí můžeme odhadnout, jak vypadala většina původních měšťanských domů. Chráněný je ovšem vedlejší dům, který ale oficálně nese adresu Sadová 1, není tedy součástí adres na náměstí. Atika štítu na náměstí ovšem domu se středověkým základem a barokní a klasicistní úpravou naznačuje, do které kategorie spadá.

Za nárožím s pokračuje číslování domů na západní straně. Zde asi domy nejvíc odpovídají původnímu středověkému rozvrhu. Dům č. 6 s gotickým jádrem nese klasicistní fasádu z doby kolem r. 1800, vedlejší, rovněž památkově chráněný dům č. 7 ukrývá ve sklepech i přízemí středověkou dispozici, klasicistní průčelí je z r. 1869. Asi nejkrásnější (i když poněkud omšelou) fasádu má vedlejší dům č. 8. Ta ukrývá v jádru renesanční stavbu ze 16. století, rokoková úprava průčelí je z poslední třetiny 18. století. Pokračujeme na další památkový dům č. 9, můžeme opakovat, gotické jádro, klasicistní fasáda. Ve vedlejším č. 10 sídlila na konci 80. let 20. století první (po letech) soukromá hospoda (spíš vinárna či bar) v Šumperku.

Památková ochrana se vztahuje na další číslo 11 s barokním průčelím a obligátním gotickým jádrem. Domy 12 a 13 byly spojeny jednotící fasádou, dnes opět poněkud rozdělenou. V přízemí s krásnými klenbami dlouhou dobu sídlila prodejní galerie, později knihkupectví, dnes bohužel krásný prostor zeje prázdnotou. Vnitřního spojení se dočkaly i domy 14, 15 se středověkými suterény. V jednom z dolních prostor bývala pizzerie, dnes je vedle alespoň prodejna pro chovatele.

Vedlejší empírový dům č. 16 s bohatě členěnou tříosou fasádou patří k nejkrásnějším domům na náměstí a to i díky vyhledávanému pekařství v přízemí.

Přeskočíme ulici Lužickosrbskou, která vedla od jedné z městských bran. Narazíme na klasicistní nárožní dům z 1. poloviny 18. století. Bez zajímavosti není, že v přízemí býval oblíbený bar, kam i autor občas zahučel do pozdních nočních hodin.

Klasicistní úpravu má dům č. 18, dům č. 19 vznikl spojením dvou starších domů, novorenesanční průčelí je datované r. 1887. Dům č. 20 je renesanční s gotickým základem, klasicistní úprava r. 1844, v 70. letech 20. století Dům pionýrů a mládeže. Původně dva domy byly v 16. století sjednoceny v jeden s číslem 21. Na konci socialistické epochy prostory přebudovány na dům módy, dnes sport apod, spíš poloprázdný.

Přeskočíme Starobranskou ulici a jsme u další honosné stavby. Dům č. 22 s výrazně barokním vzhledem (1669), klasicistní úpravy kolem r. 1800. Bez zajímavosti asi nebude fakt, že jedním za majitelů byl Kašpar Sattler, jedna z obětí zdejších čarodějnických procesů.

Ozdobnou štukovou fasádu má vedlejší dům č. 23. Po léta tu sídlila restaurace U Radnice s vyhlášenou vinárnou zvanou „U Boha“. Zde končil nejeden tah nočním šumperským životem. Po revoluci sláva podniku zanikla, nějakou dobu byli v prostorách přízemí vietnamští trhovci, ti časem taky utekli na lepší.

Další dům č. 24-25 naznačuje břizolitovou fasádou s dělící rýnou, že zde bývaly zřejmě domy dva a římsa pod střechou naznačuje původně zdobnější vzhled. Relativně nezajímavý dům ovšem skrývá středověké sklepy s dvěma podlažími.

Dům 26 U Římanky. Klasicistní fasáda skrývá starší základy budovy, pojmenování prozrazuje socha v prvním patře. Bez zajímavosti není fakt, že dům patřil Carlu Wiatschkovi, otco drogisty Josefa, kterého jsme potkali v č. 2.

Č. 27 je poslední číslo přináležící k náměstí Míru. Úzká dvouosá fasáda naznačuje středověký původ, vedlejší dvoupatrový štít už patří k budově kdysi zřejmě honosné stavby na ulici Radniční. Tím jsme se tedy dostali ke konci okruhu kolem náměstí, což je skoro vše.

Určitou smůlou šumperského rynku je dnes relativní odlehlost od centra dění, které je dnes spíš u bývalé Schillerovy třídy, dnes Hlavní třídy (před tím třídě Rudé armády). Při tom jde o prostor vcelku atraktivní přinejmenším vzhledově, bohužel ale velká hmota radnice, parkující auta a vůbec brání, aby se alespoň v letních měsících náměstí proměnilo v odpočinkovou zónu s nějakou zahrádkou, uměleckou galerií apod. A nakonec v Kauflandu nebo Albertu je tak jaksi živěji...