Šumperk, broukoviště u kláštera

Bývalý dominikánský klášter  •  Fotografie (22)  • Foto: Bobkart

Vstoupit do fotogalerie (22 fotografií)

Zdánlivě zapomenutá kláda

Vstoupit do fotogalerie (22 fotografií)

Vlivem lidské činnosti je rovnováha na planetě značně narušená. Prší málo, někdy moc, je teplo, nebo je zima, někdy fouká, někdy nefouká. A k tomu v oblastech vzdálenějších od rovníku katastrofické střídání ročních období jaro, léto, podzim, zima. Pro náš živočišný druh to vše musí představovat přímo katastrofický scénář budoucího vývoje. Ovšem nezapomeňme, že druh Homo sapiens sapiens existuje podle vykopávek bratru nějakých 200–300 000 pozemských let a to co nazýváme civilizací patrně ještě neexistuje déle než 10 000 let‚ pomineme-li různě ztracené Atlatindy, země Ofir apod. Jsou dokonce jedinci, kteří už předvídají brzký konec civilizace a lidského rodu, protože se chováme nezodpovědně. Myslím, že zas tak strašné to nebude, a to i přesto, že vskutku velká část lidstva se chová pitomě.

Pokud ale dáme přírodě trošku volnosti, ta si většinou poradí. Ta přírodní volnost nemusí být jen ve vytváření chráněných území, národních parků, rezervací a jiných podobných lokalit. Trochu místa volné přírodě se dá vytvořit i přímo v místech lidských obydlích, tedy ve vesnicích, ale hlavně ve městech. Může k tomu stačit třebas i pokosit trávu v parku nebo zahradě párkrát míň (nemusí být všude anglický trávník), nebo nechat ležet padlý nebo starý strom, kde nemusí ani zvlášť hyzdit.

Zdánlivě zapomenutá kláda  •  Foto: Bobkart

Jeden takový padlý strom před časem zůstal ležet v šumperském parku poblíž zdravotní školy v bývalém klášteře Dominikánů. Již nějakou dobu tam leží pokácený buk, kolemjdoucí si říkal, dřevorubci zapomněli odvést. Ejhle nezapomněli, u padlého kmene přibyla tabulka a ono to broukoviště. Broukoviště může být cokoli jako skupina kmenů, špalků i větví trošku zakopaných do země. Tvrdé dřevo z listnáčů je nejvhodnější. Broukoviště má být na slunečném místě, což se tady v tom parku celkem daří. Teď už jen počkat, než sem doputují broučí samičky a nakladou vajíčka. Kolik a jakých broků se asi musíme nechat překvapit, nezapomeňme, že některé ponravy /larvy) rostou i několik let než provedou svou přeměnu v dospělého brouka, jehož životnost je vlastně značně krátká, většinou pár měsíců k završení biologického cyklu.

Je tedy faktem, že jedno broukoviště planetární biologickou rozmanitost nezachrání, ale když podobných úkrytů (a nejen pro brouky a hmyz) bude víc, bude ten svět nějak veselejší. A nemusí být za každou cenu vždycky 1. dubna.

Autor: Bobkart

Další články autora: 2459

Kvalita příspěvku:

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli