Štrasburk - kostel sv. Tomáše (Strasbourg - Église Saint-Thomas)

Luteránský kostel sv. Tomáše v hlavním městě Alsaska i Evropy, tedy Štrasburku, bývá také často označován německým názvem Thomaskirche a nachází se na náměstí Place Saint-Thomas v historickém centru města, nedaleko čtvrti Petite France neboli Malá Francie. Jedná se přitom o sakrální památku velmi cennou. Jednak byla její stavba zahájena už někdy v průběhu 9. století, jednak zde prý můžeme vidět jediný příklad halového kostela v regionu i o poslední protestantský kostel ve Štrasburku. Mezi významné francouzské památky byl tento kostel zařazen v roce 1862.

Současná stavba už ovšem s tou zcela původní zase až tak moc společného nemá. Nejstarší kostel byl na tomto místě vybudován již v 7. století za biskupa sv. Florentia Štrasburského, který zemřel v roce 693 a byl zde také pohřben. V 9. století se biskup Adeloch rozhodl kostel přestavět, a to včetně sousední církevní školy. Působivý románský sarkofág tohoto biskupa najdeme v kostele sv. Tomáše i dnes, pochází však až z období okolo roku 1130. V roce 1007 byl totiž kostel – i se školou - zničen silným požárem, což postihlo také katedrálu Notre-Dame a mnohé štrasburské domy. A aby toho nebylo málo, v roce 1144 byla budova zničena znovu; tentokrát ji zapálil blesk. Proto je v roce 1196 zahájena velká rekonstrukce, kdy má vzniknout „pevnostní“ budova s impozantní věží v románském slohu. Ta je několikrát přerušena a stavební práce skončí až v roce 1521. Nelze se proto divit, že např. kaple Svatých evangelistů v jižní lodi byla dokončena už v pozdně gotickém slohu, který se zde dochoval až do současnosti.

Již v roce 1524 probíhá v kostele první luteránské kázání. Reformátoři jsou tehdy na špičce „žebříčku oblíbenosti“ a sv. Tomáš zůstává trvale protestantský. Od roku 1681 je dokonce hlavním protestantským kostelem celého regionu. I díky tomu kostel sv. Tomáše přežije celkem bez újmy období francouzské revoluce. Napoleonské války jsou nakonec pro celý Štrasburk horší ránou osudu. Hlavní roli v liturgické obnově pak kostel hraje na konci 19. století. Od konce II. světové války slouží různým účelům a v roce 1987 jsou zde opět zahájeny restaurátorské práce. Na počátku 20. století mizí chrámové lavice a část kostela je pak využívána jako výstavní prostory. Instalace nových lavic pak umožňuje pravidelné konání koncertů.

Kostel sv. Tomáše je pozoruhodný už svým velmi zvláštním architektonickým stylem. Jedná se totiž o chrám halový a pětilodní, vzácnou bazilikální stavbu, která je současně nejstarší v celé této německo-francouzské oblasti. Kostel člení dvě věže - zvonice, hlavní vstup o jednom poli a křížení transeptu. Vnitřní délka chrámu je okolo šedesáti metrů, při patnácti metrech výšky a dvaadvaceti metrech šířky (pod kopulí v pozdně gotickém slohu něco přes 30 m). Obě boční strany zdobí - rovněž pozdně gotické - galerie pěveckého sboru.

Vysoce ceněné jsou také chrámové varhany. Hlavní orgán navrhl Johann Andreas Silberman v roce 1741 a zaujal i Wolfganga Amadea Mozarta při jeho návštěvě Štrasburku v roce 1778. Tyto varhany byly opakovaně restaurovány a částečně upraveny (Wetzel v roce 1836, Dalstein-Haerpfer v letech 1908, 1927 a 1943 i Schwenkedel s Muhleisenem v roce 1955). Instrumentální část varhan byla zařazena mezi historické památky v roce 1971, nástrojová skříň pak o dva roky později. Druhé varhany postavili Fritz Haerpfer podle plánů Alberta Schweitzera v roce 1906 a od roku 1927 jsou umístěny v chóru.

Za pozornost stojí určitě také náhrobky v kostele sv. Tomáše, přičemž jejich datace se pohybuje v neuvěřitelném časovém rozpětí let 1130 až 1850. Nejznámější jsou jistě bohatě zdobený románský sarkofág biskupa Adelocha a impozantní pozdně barokní mauzoleum maršála Maurice de Saxe. Ten první pochází z roku 1130, byl vyřezán z červeného pískovce a nachází se v jihovýchodní části kostela (historická památka od roku 1991), ten druhý z roku 1776. Mauzoleum vytvořil sochař Jean-Baptiste Pigalle a přenesení ostatků maršála Saxe do tohoto „pomníku“ je považováno za první významné veřejné uznání protestantismu po zeušení ediktu nantského v roce 1685. Celý Saxův památník je považován za úžasnou ukázku dynamického baroka ve stylu divadelní inscenace. Zmínit můžeme také renesanční náhrobník uměleckého donátora Nicolase Roedera z roku 1510 nebo jednu z největších fresek celé Francie, zobrazující sv. Michaela.

Co se týče vitrážových oken, tak zřejmě jen průčelní rozeta pochází ještě z období středověku, pravděpodobně z období okolo roku 1250. Tvoří ji mj. šestnáct velkých medailonů uspořádaných ve dvou kruzích a horní část z bílého skla a roku 1822. Další náhrady poškozených nebo zničených částí rozety, zařazené mezi historické památky roku 1862, proběhly v letech 1842, 1871, 1873 a 1906. Jiné moderní panely z rozetového okna jsou uchovávány v semináři protestantského kláštera. Horní část velkých bočních oken zase vyniká pozoruhodnými kružbami s rostlinnými motivy. Zobrazení zde jsou světci, původní vitráže však byly zničeny již v průběhu 16. století. Okna v chóru pocházejí z roku 1985, zobrazující mauzoleum maršála Saxe a vytvořil je Gérard Lardeur. Nepřehlédnutelné jsou také tři mosazné lustry v hlavní lodi. Byly vyrobeny v I. polovině 19. století a historickou památkou se staly v roce 1983.

Většina zvonú kostela byla zničena během francouzské revoluce a až do roku 2009 měl štrasburský kostel sv. Tomáše pouze dva zvony; ten větší odlil v roce 1783 Matthew Edel a vážil 3,6 tuny. Ve zmíněném roce 2009 vznikly další čtyři zvony v Bachertově slévárně v německém Karlsruhe. Tyto zvony váží 2,08, 1,55, 1,09 a 0,73 tuny.