Štrasburk - katedrála Panny Marie – interiér, orloj a Andělský pilíř (Strasbourg - Notre-Dame)

Interiér štrasburské katedrály Notre Dame je typicky gotický i goticky typický, ale ve srovnání s většinou francouzských katedrál jakoby temnější. Není nijak monumentální, což je dáno zejména menším chórem i šířkou, protože délkou hlavní lodi (63 metrů) se řadí mezi francouzské „giganty“. Hlavní loď je přitom postavena jako „trojpodlažní“ a může se chlubit bohatou „sbírkou“ vitráží, přičemž ty na severní straně představují různé císaře Svaté říše římské a jsou datovány třináctým stoletím, ty z jižní strany jsou o století mladší a zobrazují různé výjevy ze života Panny Marie a Ježíše Krista. Naproti tomu velké rozetové okno je čistě ornamentální.

Za pozornost stojí jistě také oba transepty, které jsou rozděleny do čtyř čtvercových polí s centrálním pilířem. Ten severní je válcový a nese nejstarší žebrovou klenbu katedrály, jejíž výška dosahuje 26 metrů. Na levé straně můžeme vidět románskou kapli sv. Vavřince s oltářovým výklenkem. Je v ní umístěna také stará brána, která vedla v minulosti na malý hřbitov a je zdobena dvěma románské vlysy, představujícími peklo (jižní vlys) a ráj (severní vlys). Tyto vlysy byly vytvořeny mezi lety 1170 až 1180. V nice se nachází krásná vyřezávaná křtitelnice, kterou v roce 1453 vytvořil Jodoque Dotzinger. Je přitom zajímavé, že není osmiboká – jak bývá všude jinde dobrým zvykem – ale jen heptagonální, tedy sedmistranná. Naproti ní - na západní straně – můžeme obdivovat monumentální sousoší Olivetské Hory, které je dílem Nicolase Roedera z roku 1498. Původně se nacházelo na hřbitově u kostela sv. Tomáše a do interiéru katedrály bylo přemístěno až v roce 1667. Kaple sv. Vavřince (La chapelle Saint-Laurent) vznikla v letech 1495 až 1505 zásluhou Jacquese de Landshut. Je vyhrazena pro modlitby a adoraci Nejsvětější svátosti. Slouží farníkům katedrály rovněž k pořádání svatebních obřadů a pohřebních mší. Kaple sv. Jana Křtitele je pro změnu hrobkou štrasburských biskupů.

Také v jižním transeptu se nachází několik klenotů katedrály a možná i její největší turistická lákadla. Těmi jsou tzv. Pilíř andělů a Muž na balustrádě. Andělský pilíř (Le pilier des Anges) byl postavený někdy kolem roku 1230, je ústředním pilířem celého prostoru a najdeme na něm dvanáct nádherných soch. Ve spodní části jsou umístěni čtyři evangelisté, v té střední andělé, hrající na trubku a horní skupinu tvoří Kristus, sedící mezi anděly. Ke zmíněné soše muže, opírajícího se o zábradlí se váže legenda, podle které jde o konkurenta stavitele Pilíře andělů, který nevěří, že by jediný pilíř mohla udržet tak velkou klenbu a čeká, až pilíř spadne.

Nejstarší část katedrály byla objevena v chrámové kryptě, je románská a pochází z poloviny 11. století. Krypta má tři hlavní lodě, které oddělují střídavě pilíře a sloupy s pozoruhodnými hlavicemi, na kterých jsou stylizované hlavy šelem (není ovšem jasné, jestli se jedná o lvi nebo ďáblíky) nebo různé geometrické obrazce, smyčky a symetrické spirály. Kryptu zakončuje na východě půlkruhová stěna se čtyřmi výklenky, takže celkově připomíná spíše kapli. Najdeme zde také dekorativní vlysy se zpodobněním vinných listů a hroznů vína, dokazujících, že tato východní část krypty pochází z 11. století a jedná se o pozůstatky jednoho z nejstarších kostelů v Alsasku. O století mladší jsou pak dvě řady sloupů. Západní klenba je románská, ta mezi dvěma bočními schodišti moderní, stejně jako ona schodiště.

Přímo nad kryptou se nachází románský chór, vyzdobený freskami z 19. století, které připomínají byzantské umění. Moderní vitráže v chórových oknech zobrazují epizody ze života Panny Marie, které je katedrála zasvěcena. Jedna z nich je darem Rady Evropy, takže už i v tomto chrámu božím „straší“ dvanáct hvězd na modrém podkladu evropské vlajky. Chórové lavice se datují rokem 1692 a z dubu je vyřezali tesaři Claude Bourdy a Claude Bergerat ve spolupráci se sochařem Peterem Petrim. V roce 2004 byly tyto lavice prohlášeny historickou památkou. Zmíněný rok 2004 byl pro současnou podobu chóru rozhodující. Bylo odstraněno kamenné zábradlí velkého schodiště a nainstalován nový hlavní oltář (mramor z Carcassonne).

Pozoruhodnou záležitostí je jistě také chrámová kazatelna. Jedná se o skutečný gotický klenot s padesáti sochami. Zobrazeni zde jsou např. evangelisté, procesí osmi apoštolů, ukřižování Ježíše Krista, obklopeného Pannou Marií, apoštolem Janem a sv. Barborou, nebo sv. Vavřinec s anděly, nesoucími nástroje utrpení. Malá socha psa připomíná legendu, podle které kazatel Jean Geiler de Kaysersberg přicházel na bohoslužby vždy v doprovodu svého psa. Kazatelna pochází z let 1485 až 1487 a jejím autorem je sochař a stavitel Hans Hammer. Některé sošky byly později ukradeny a v 18. století byly nahrazeny kopiemi. Zdejší „kuriozitou“ je fakt, že při Jarní rovnodennosti osvětluje postavu Krista na kazatelně vždy – tedy pokud svítí slunce - zelený paprsek, v době zimního slunovratu (podzimní rovnodennosti) pak paprsek bílý. Barvu určuje vitráž v okně a zelená údajně symbolizuje Ježíše jako Mesiáše z pokolení Judy, pocházejícího z linie izraelských králů, bílá pak čistotu, nevinnost a božskou dokonalost. Zajímavé ovšem je, že ono důležité vitrážové okno bylo vytvořeno až v roce 1875 (malíř Pierre-Gérard Petit).

Nepřehlédnutelné jsou rovněž katedrální varhany, zejména pak velký orgán, tzv. vlaštovčí hnízdo, který se ve Štrasburku neobvykle nachází na boční straně hlavní lodi. Původně byly v katedrále umístěny jedny z nejlepších varhan ve Francii; ty v roce 1716 sestavil Andreas Silbermann a měly tři klávesnice, 39 registrů a přibližně 2.200 píšťal. Varhany byly v 19. století několikrát upravovány a v důsledku válečných škod z roku 1870 musely být zcela přestavěny (Němec Heinrich Kulen, r. 1897). Tato obnova skončila stejně jako Kulenova dobrá pověst … tedy katastrofou a totálním zničením nástroje. Až v roce 1935 přestavěl varhany Alexandre Edmond ze Štrasburku, a to ve francouzském stylu. Ani to však není pro hlavní chrámové varhany konečná, protože i tento orgán je v roce 1981 přestavěn (Alfred Kern a Michel Chapuis). Vznikne tak velmi kvalitní nástroj se třemi klávesnicemi a 47 registry, přičemž jeho součástí jsou i mnohé fragmenty historických nástrojů (nejčastěji bývá uváděna část nejstarší skříně z roku 1385, část skříně Fredericka Krebse z roku 1491 a téměř 250 píšťal ze Silbermannových varhan z roku 1716. V dolní části varhan je zobrazen Samson se lvem. Uvedené velké varhany doplňují ještě další menší nástroje. Nacházejí se na pěveckém chóru (r. 1878, pařížský varhanář Joseph Merklin, v kryptě (1998, Gaston Kern) a v kapli sv. Vavřince.

Mezi největší návštěvnická lákadla katedrály patří také astrologický orloj, který byl postavený během 16. století. Jedná se o renesanční mistrovské dílo, považované ve své době jako jeden ze sedmi německých divů. Orloj zobrazuje – po čtvrthodinách - čtyři etapy. Nejprve přichází dítě, poté mladý muž, následně zralý muž a v poslední čtvrthodině starý muž, který umírá a následuje opět příchod dítěte. A zajímavou „kuriozitkou“ je také tzv. „nejsilnější muž katedrály." Jedná se o malou sochu, umístěnou ve spodní části jednoho z pilířů hlavní lodi (v levé řadě, u hlavního portálu), která představuje muže, snažícího se podepřít pilíř, čímž vlastně na svých zádech nese tíhu klenby katedrály … a možná i celého světa.