Steyr (Štýr) – farní kostel sv. Jiljí a sv. Kolomana (Stadtpfarrkirche hl. Ägidius und hl. Koloman)

Možná nejvýraznější dominantou historického hornorakouského města Steyr je zdejší římskokatolický farní kostel, který je od roku 1275 zasvěcen sv. Jiljí a sv. Kolomanovi. Stávající kostel, nacházející se na náměstí Brucknerplatz, byl ale postaven až v 15. století jako gotický a dodnes je nejvýznamnější sakrální budovou Steyru. Kostel sice na tomto místě stál již někdy okolo roku 1100, ale ten v roce 1303 vyhořel. Jistý ekonomický rozmach města v 15. století a rychle se zvyšující počet obyvatel vyvolali potřebu kompletní přestavby starého farního kostela sv. Jiljí a sv. Kolomana.

Celou přestavbu zahájil v roce 1443 vévodský stavitel Hans Puchsbaum, který dokončil obvodově chórovou část. Po jeho smrti stavbu roku 1456 převzal Lorenz Spenning, který kněžiště zaklenul a postavil chrámovou věž. Ve budování svatostánku potom ještě pokračovali Mertl Kranschach (chrámová loď), Wolfgang Tenk a Hans Schwettichauer. V té době už se ovšem psalo století šestnácté a hlavní steyerský svatostánek byl stále označován za nedokončený. A v roce 1579 byl kostel navíc zasažen požárem okolních domů tak silně, že shořela nejen chrámová střecha, ale také většina oltářů, vitrážová okna, obrazy, nádherné kazatelny i kostelní zvony.

Ve II. polovině 16. století se kostel stal protestantským a v té době také byla postavena západní vstupní část. Rokem 1630 pak začíná barokizace kostela (klenby v jeho západní části, chrámové lavice) a v roce 1688 vytvořil Carl Ritter von Reslfeld nové plátno pro hlavní oltář. Barokní mobiliář v interiéru byl později většinově odstraněn a Adalbert Stifter zahájil regotizaci kostela. Tomu pomohl i další požár kostela roku 1876, takže současnou neogotickou věž dokončili teprve v roce 1889, a to podle plánů vídeňského architekta Friedricha von Schmidt.

Podobu kostela pak zvýrazňují některé další doplňky, např. starý kříž instalovaný na chrámovou věž roku 1961, válečný památník na vnější straně západního vstupu od Franze Koppelhubera, bronzová socha archanděla Michaela (návrh F.J. Riedel, realizace Adolf Wagner), busta hudebního skladatele Antona Brucknera nebo památník oběti II. světové války (r. 1982, místní kameník Helmut Buric).

V letech 1983 až 1993 byla rekonstruován  chrámový exteriér i bývalá hřbitovní zeď s mnoha epitafy. Interiér pak byl postupně restaurován v letech 2009 a 2015 (sakristie, vitrážová okna, střešní vazníky i gotické klenební svorníky, obnova nátěru interiéru v bílých a žlutých tónech, což odpovídá min. podobě z 19. století apod.).

Do kostela se vstupuje temnou západní gotickou předsíní (vstupy jsou ale také na jižní a východní straně) a o to více pak oslní světlý půvab gotického interiéru s kněžištěm Hannse Puchspauma. Chrámové trojlodí bez transeptu zdobí pozoruhodné klenby, svazky pilířů i chórové závěry (hlavní loď v 5/8 provedení, boční ve 3/8). Farnímu kostelu ovšem dominuje hlavně hexagonální severní věž, vysoká 80 metrů. Zmínit musíme rovněž gotické opěráky, západní vstupní předsíň z roku 1522, varhanní emporu nebo vápencový portálový (tympanon) reliéf z roku 1526, který zobrazuje Smrt a korunovaci Panny Marie. Chrámový exteriér zdobí také gotické pískovcové sochy sv. Agnes a sv. Jakuba, vápencová sv. Dorota (vše okolo roku 1410 a Mistr z Großlobmingu) a neogotický sv. Jan (r. 1900, Franz Erler).

Pozoruhodný je ovšem i chrámový mobiliář, který obsahuje rovněž množství cenných uměleckých děl, ať už se jedná o předměty ze skla, kovu či dřeva. A nic na tom nemění ani fakt, že interiér kostela bývá často uzavřen nebo že např. křtitelnice, chrámové lavice, oltáře, kazatelna i skulptury pocházejí až z období regotizace, tedy z let 1854 až 1857. Hlavní oltář Fidelise Schönlauba byl např. vysvěcen v roce 1856.  Jistým unikátem je pak pozdně barokní železný epitaf, který připomíná velkou epidemii neštovic v roce 1703.

První chrámové varhany byly postaveny sice již v roce 1478, ale současný organ je podstatně mladší; pochází totiž z roku 1962. Jsou v něm však údajně zakomponovány některé registry z barokního nástroje z roku 1778 a také negotická skříň je o něco starší. Rovněž vitrážová okna mnoho z historie kostela nepamatují. Většina z nich totiž byla zničena při velkém požáru v roce 1522, další byly vyměněny okolo roku 1800 nebo v průběhu 19. století. Přesto všechno se zde ale dvě skvělá okna zachovala. To první se jmenuje Laxenburgské a najdeme ho na jižní straně, vpravo od hlavního portálu. Do své současné podoby sice bylo sestaveno až v roce 1955, ale je tvořeno původními středověkými komponenty z období od roku 1300 až do konce 15. století. Tím druhým je vedle se nacházející (a pouze většinově) renesanční okno z roku 1523, na kterém můžeme vidět Smrt a korunovaci Panny Marie (horní část) a řadu světců (sv. Berthold, sv. Kateřina, sv. Jan Křtitel a sv. Wolfgang, dolní část). Za zmínku ovšem stojí ještě minimálně nejstarší z negotických oken; jedná se o okno Lambergovo a pochází z roku 1891.

Samostatnou kapitolou je pak tzv. Margaretina kaple, která se nachází vedle farního kostela a která pravděpodobně pochází z roku 1430. První písemná zmínka o ní pochází z roku 1437 a její architekt je neznámý (uvádí se však, že by jím mohl být věhlasný Hans Puchsbaum). Vedle steyrského farního kostela najdeme také faru, pozdně gotický Messnerův dům a bývalý hřbitovní areál.