Staré Město (pod Sněžníkem) – Staroměstští patrioti – Vojenské muzeum

Někdy to vypadá, že se dva kohouti na něčem nedohodli. Takový dojem vzbuzuje fakt, že na jednom místě (nebo skoro na jednom) mohou existovat dvě stejné, nebo téměř podobné instituce, zaměřující se na podobná témata.

Asi to tak je i v případě Starého Města (pod Sněžníkem). V areálu bývalých kasáren tu totiž objevíme hned dvě muzea, která mají skoro stejné zaměření. Čím se zabývají, lze snadno odhadnout z polohy městečka nedaleko státní hranice. Dnes vcelku mírumilovná státní hranice odděluje Česko od Polska, s kterým dnes máme chválabohu poměrně přátelské vztahy. Z historie ovšem plyne, že vedlejší země se historicky zove Kladsko, a bývaly doby, kdy byl součástí zemí koruny České. V 18. století se ale po válečných srážkách Kladsko i s velkou částí Slezska dostalo pod pruskou vládu. Po rozpadu habsburské monarchie se tedy vedle československého území rozprostíralo Německo, od nástupu nacismu pak tedy zcela jasně nepřátelská země.

Nastalo tedy období horečného budování pásma pohraničního opevnění, které je i na Staroměstsku poměrně značně rozsáhlé. Sice se přes Kladské sedlo nepočítalo s nástupem hlavních nepřátelských vojenských kolon, ale přeci jen komunikačně zajímavá oblast by mohla část nepřátel lákat ke vstupu na naše území. Proto je v okolí Starého Města k vidění spousta lehkých opevňovacích prvků, malých bunkrů, zvaných řopíků, k tomu i několik těžších objektů, kterým se říká pěchotní sruby.

Posádka, která měla tyto bunkry obsadit (a podílela se i na jejich výstavbě) sídlila právě ve Starém Městě.

Jak víme, vše nakonec dopadlo jinak, bunkry zůstaly vlastně nepoužité a bez boje muselo být celé pohraničí odevzdáno nepříteli. Tolik stručně z historie.

Staroměstská kasárna sloužila ale i po válce k pobytu vojska pohraniční stráže. Posádka už byla samozřejmě menší, protože se posuny území už vedle nebylo nepřátelské Německo, ale v rámci táboru míru a socialismu „bratrské“ Polsko. No nicméně i tak museli soudruzi z naší strany (i z Polska) střežit, abychom se nebratřili až tak moc. Takže ačkoliv jsme na Kraličáku neměli železnou oponu, leckdy pohraničník zvedl výstražně obočí (např. když jsme do ciziny chodili močit). Ostražitost naštěstí po převratech značně ochabla a kasárna ztratila smysl. S redukcí počtu vojsk došlo i ke zrušení spousty posádek, včetně té zdejší.

Osiřelé objekty z části zabraly různé firmy (stavebniny), něco různé spolky a organizace. Jedním z těchto spolků jsou Staroměstští Patrioti. Ti své sídlo mají u jedné z prvních budov u vstupu do areálu. Zde postupně budují tematické vojenské muzeum. Vlastně z nouze se obracejí spíš na vševojskovou tematiku, protože je tu ještě druhé muzeum, které se zabývá více tou bunkrologií.

I z toho důvodu se tak vojenské muzeum nezabývá jen opevňovacími objekty, ale i celkovou historií našeho vojska od období 1. světové (nebo Velké) války. Takže tu jsou k vidění zejména listinné exponáty o vzniku legií, ale postupně i makety vojenského ležení, nakonec ale i původní exponáty vojenského vybavení, ukázky zbraní, uniforem apod.

Protože se muzeum nezaměřuje na úzce vymezené časové období, najdeme tu i exponáty z doby relativně nedávné, takže ročníky, které ještě zažily vojenskou službu zde objeví pár povědomých předmětů.

Mimo samotných exponátů poslouží zájemců o studium dané tematiku poměrně obsáhlá knihovna.

Vojenské muzeum Staroměstských patriotů je umístěno v budově číslo 2. Otevřeno celoročně o víkendech a svátcích. Otevírací doba je od 9:00–16:00, po domluvě i v jiných termínech (tel.: 773 048 622). Vstupné dobrovolné.