Spišský Štvrtok – kostel sv. Ladislava (kostol svätého Ladislava)

Gotický kostel sv. Ladislava je nepřehlédnutelnou dominantou východoslovenské obce Spišský Štvrtok. Navíc se jedná o stavbu krásnou, cennou, věkovitou i pověstí o ďáblu, který chtěl kostel zničit, provázenou. Zajímavý je také fakt, že se díky Janu Jiskrovi od roku 1445 v podstatě jedná o kostel opevněný. Na druhou stranu je potřeba jedním dechem dodat, že tím hlavním je v tomto případě nádherná pohřební kaple, která předstihla samotný kostel nejen svým významem, ale dokonce i výškově.

V každém případě ale tento kostel patří mezi nejstarší svatostánky na Spiši a jeho architektura je příkladnou ukázkou postupného pronikání gotiky do pozdně románského slohu. Původní kostel vznikl na místě starší sakrální stavby v polovině 13. století. Tento kostel přestal časem kapacitně vyhovovat, a tak přestavbou a přístavbou vznikl v roce 1402 kostel nový. Ten už byl gotický, pravděpodobně dvoulodní, a jeho součástí byl i čtvercový presbytář a sakristie, které se pyšnily křížovou žebrovou klenbou. Ani tento kostel se však ze své krásy dlouho netěšil, protože jej vypálili husité. A tak musel být následně kostel ve Spišském Čtvrtku znovu obnoven – opět jako gotický, ale tentokrát jen jednolodní. Poté byl kostel ještě několikrát stavebně upravován, naposledy v 18. století.

Bohužel se tento kostel stal oblíbeným místem všech lupičů, lapků a nájezdníků. Vždyť zde postupně plenili, rabovali a vypalovali Tataři, husité, Hunyadiho vojska, zbojníci z Muráňského hradu, Bočkaiovci i kuruci. A velkým neštěstím pro kostel byla také zemětřesení, která na Spiši proběhla v letech 1654 a 1668, nebo požár v roce 1869, kdy shořely střechy kostela, věže i kaple.

Věž kostela byla několikrát přestavována, a to v (neo)románském i (neo)gotickém slohu. Při opravě na počátku minulého století byla osazena (neo)románská sdružená okna a věž získala svou současnou výšku (66 m) a tvar (pseudogotický jehlan se čtyřmi štíhlými věžičkami v rozích). Kostel má celkem 4 zvony, které pocházejí z let 1878 až 1997.

Původní gotický mobiliář postupně zmizel neznámo kde a vše završila v letech 1693 až 1747 barokizace. Také současný sloupový hlavní oltář se sochou sv. Ladislava je barokní a z roku 1704 pocházející. Po jeho stranách jsou umístěny novější plastiky čtyř evangelistů. Boční barokní oltáře z 18. století jsou zasvěceny sv. Františkovi z Assisi, sv. Antonovi Paduánskému a Ukřižování. Barokní varhany z 18. století nahradil nástroj novodobý, což platí i pro chrámové lavice. Také výmalba kostela pochází z poloviny 20. století, kdy zakryla i fragmenty původní freskové výzdoby.

Zajímavá je barokní kazatelna z 18. století, kterou podpírá socha anděla a po jejímž obvodu se nachází sochy evangelistů, a hlavně kamenná křtitelnice, která je raně gotická a pochází pravděpodobně z 13. století (její měděné víko je však z roku 1745). Součástí vnitřního vybavení jsou také cenné relikviáře a monstrance z pozlaceného stříbra nebo různé plastiky a obrazy. Zvláštní pozornost si zaslouží dřevěný reliéf Piety z 16. století.

Pro většinu turistů ale asi bude nejzajímavější pohřební kaple Zápoĺských. Jedná se o pozoruhodnou gotickou stavbu z roku 1473 (vše je ale možná jinak), která je považována za jednu z nejskvostnějších gotických staveb na Slovensku. Proto jí také je věnován na Turistice samostatný článek. Tady jen zmíníme, že kaple byla postavena z podnětu župana Štěpána Zápolského (i když existuje i další varianta spojovaná s Thurzovci) a že je „přístavkem“ jižní strany kostela, od kterého se stylově výrazně liší. Mezi možnými autory podoby této reprezentativní kaple bývá často zmiňován také mistr Hans Puchspaum, slavný stavitel vídeňského Dómu.

Stavba kaple přinesla i samotnému kostelu jisté změny. Jejím přistavěním se vchod do kostela stal vchodem do kaple a do kostela musel být vybudován vstup nový. Zajímavostí je také fakt, že v období reformace - tedy ve II. polovině 16. století – se kostel stal luteránským a katolíci tak až do roku 1672 pro své bohoslužby využívali právě kapli Zápoĺských.

Kostel je jednolodní, s rovným závěrem presbytáře. Na jeho severní straně je přistavěná sakristie. Chrámová loď má valenou klenbu s lunetami. Na čelní stěně lodi (nad triumfálním obloukem) je umístěna barokní socha Immaculaty z počátku 18. století. Některé lavice jsou rokokové (s rokajovými ornamenty) z 18. století. V kostele se také nachází barokní polychromovaná socha sv. Jana Evangelisty z poloviny 18. století.

Díky své poloze na vyvýšeném místě je kostel s kaplí nejen dominantou obce, ale i celé zdejší krajiny. Je totiž dobře viditelný ze všech světových stran a ze vzdálenosti několika kilometrů.

Areál kostela bývá volně přístupný (svého času jsme zde dokonce v naprostém klidu „pod širákem“ přespali), interiér kaple je přístupný pouze po předchozí dohodě a interiér kostela navíc při bohoslužbách.

Závěrečné PS: Tento článek vznikl díky tomu, že jsem zalistoval v albech fotografií z „dávných“ cest a řekl si, že tato památka, nacházející se při silnici spojující Levoču s Popradem, rozhodně stojí za připomenutí. Proto je také fotogalerie tvořena téměř výhradně pouze skeny fotografií (13 x 9 cm) pocházejících ze srpna roku 2008.