Sochařské památky v brněnských Tuřanech

Bezpochyby vůbec nejznámější sochou Tuřan je proslulá Madona s dítětem na hlavním oltáři zdejšího poutního kostela Zvěstování Panny Marie, dřevořezba, z původního kostela z doby kolem roku 1300, s tepaným stříbrným pláštěm, který spolu s trůnem pro sochu zhotovil Jan Jakub Wegelin v 80. letech 17. století.

Na hlavním oltáři jsou dále – u pat sloupů jeho zděného retabula – umístěny anonymní štukové poloplastiky sv. Cyrila a Metoděje.

Z hlavního oltáře původního, zbořeného kostela, se zachovala dvojice adorujících andělů od Jana Jiřího Schaubergera z roku 1737, která je nyní umístěna v pohřební kapli v podvěží.

Na průčelí chrámu jsou v nikách po stranách hlavního vstupu osazeny autorsky rozdílné barokní skulptury sv. Šebestiána a Václava, umístěné sem ovšem dodatečně, snad až po zásadní úpravě fasád v letech 1888-1890.

Hlavní vchod zdobí portál s kamenným profilovaným ostěním, okřídlenou hlavou anděla v nadpražním vlysu a frontonem s nikou, do níž bylo rovněž dodatečně umístěno drobné sousoší sv. Anny, vyučující Pannu Marii, pocházející z doby před rokem 1700.

Před kostelem stojí kamenný kříž s poloplastickým korpusem Krista, datovaný rokem 1811, a Socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1728.

Na ostrůvku uprostřed poměrně rušné silnice před chrámem se nachází hodnotné sousoší od brněnského sochaře Jana Kašpara Pröbstla (+ 1729) z 90. let 17. století, představující Pannu Marii Immaculatu v doprovodu nejvýznamnějších jezuitských Světců Ignáce z Loyoly a Františka Xaverského a dvou andílků.

Na nedalekém hřbitově ve Dvorecké ulici pak nalezneme u kaple ještě sousoší sv. Kajetána s Kristem na kříži a sochu sv. Jana Nepomuckého, obě z 2. čtvrtiny 18. století, avšak opět rozdílného autorství.

čerpáno z knihy B. Samka Umělecké památky Moravy a Slezska