Slovinsko - Julské Alpy (2): Veliki Mangart

Julské Alpy (2): Veliki Mangart (07/2014)

Hora Veliki Mangart (2 679 m n. m.), obvykle označována pouze Mangart nebo Mangrt, je třetí nejvyšší horou slovinské části Julských Alp (1. Triglav, 2. Škrlatica, 3. Mangart). Leží na slovinsko - italské hranici v horském celku Mangart - Jalovec, kde vytváří z dálky dobře rozpoznatelnou dominantu ve tvaru kopule či zakulacené pyramidy.

Výstup na Mangart velmi usnadňuje asfaltová horská cesta vedoucí pod vrchol až do výšky 2 055 m n. m., která podstatně zkracuje přístupovou trasu. K výstupu na Mangart pak schází něco kolem 600 výškových metrů. Mangartská cesta začíná asi 2 km za obcí Strmec na Predelu u viaduktu Predel. Odbočka na ni je označena hnědým ukazatelem s nápisem Mangart. U odbočky je také parkoviště.

Informační cedule při odbočce na Mangart nám říká, že Mangartská cesta byla vybudována Italy ze strategických důvodů během jediné sezóny od jara do podzimu v roce 1940. Informace na webových stránkách obce Log pod Mangartom ovšem uvádí, že Mangartská cesta byla postavena ve veřejných pracích na konci třicátých let dvacátého století v době hospodářské krize a výstavba probíhala dva roky bez přerušení, také přes zimní období.

Tak si vyberte ... já bych to spíš tipovala na ty dva roky, i když naučné cedule by měly přece být v pořádku.

V osmdesátých letech 20. století byla cesta opravena a rozšířena o výhybny. Silnice je 12 km dlouhá, má 17 zatáček a prochází 5 tunely. Je oblíbenou motorkářskou trasou. Automobily se vyhýbají v rozšířených místech, v některých úsecích se mohou míjet pomalou jízdou i bez rozšíření. Před vjetím do tunelu je dobré se nejprve opatrně podívat, jestli je volno.

Silnice je zpoplatněna (5 Euro), ale je možné, že pouze v sezónu a určitou denní dobu. Mýtné se vybírá po cca 2,5 km za odbočkou na Mangartskou planinu (statek, chov ovcí, prodej sýrů). Po silnici vyjedete až k odbočce na Koču na Mangartu (Chata na Mangartu), u které je pár míst k zaparkování. Kousek dál je v zatáčce první parkoviště, tady jsme nechali auto.

Za parkovištěm cesta pokračuje dál, ale je zde cedule zákaz vjezdu – sesuv. Sesuv tady skutečně byl, ale dalo by se kolem něj projet, byl v místech pod červenou skálou Rdeča skala. Dále cesta tvoří jednosměrnou smyčku, na které také parkovala auta a motorky. Zákaz vjezdu respektoval málokdo. Mapka s vyznačením parkovišť je ve fotogalerii.

My se z asfaltové cesty odpojujeme a jdeme po turistické značce do kopce nejprve travnatým úbočím, pak stezkou kolem skály Travnik do Mangartského sedla. Krásné výhledy na horské scenérie byly sice celou dobu při výjezdu Mangartskou cestou, ze sedla je ale výhled už téměř dokonalý. Od parkoviště je sedlo dostupné skoro každému zájemci. Kocháme se pohledy na "Julky" a na italské straně na Fusinská jezera (Laghi di Fusine, slovinsky: Belopeška jezera) a vrcholky Karnských Alp na italsko – rakouské hranici.

Do sedla ústí z italské strany stezka od bivaku Nogara, je tady označník. Bivak využívají ferratisté, kteří zdolávají Mangart jeho kolmou severní stěnou z italské strany po velmi těžké ferratě s názvem Via Italiana. Vyústění ferraty je pak vidět dále při západním úpatí Mangartu, kde se napojuje na naši stezku ze sedla. V případě Via Italiana se podle mě už jedná o čisté horolezectví.

Po chvíli se naše cesta rozdvojuje, vpravo vede tzv. slovinská cesta (Slovenska pot), což by měla být lehčí ferrata (je vidět trhlina ve skále, kterou se leze nahoru). Vlevo odbočuje tzv. italská cesta (Italijanska pot – pozor, nezaměňovat s ferratou Via Italiana), která je normální výstupovou cestou na Mangart. "Normální" neznamená v Julských Alpách procházku, i na této trase jsou úseky po skalách přijištěné lanem a prudká suťoviska. V terénu bylo toto rozcestí označeno nápisy na kamenech na zemi jako "SLOV SMER" s vykřičníkem a "ITAL SMER".

Jdeme italskou cestou nejprve sněhem v úžlabí (pokud zde není sníh, tak je zde suťovisko) do místa na mapě označeného jako Rateški Mali Mangart (2 289 m n. m.). Pak postupujeme po prudším skalnatém terénu přijištěném ocelovým lanem a stezkou ve skalách na severní stěnu Mangartu už na italské straně. A tady bohužel svůj výstup musíme ukončit.

V těchto místech totiž bývá dlouho do léta sněhové pole, které zde leží v příkrém terénu a pod ním je opravdu hluboká propast. Při uklouznutí a pádu na sněhu by se nebylo čeho zachytit. Letos navíc byla v Julských Alpách zima velmi bohatá na sníh a tak je zde regulérní sněhové pole i teď, v půli července. Chvíli stojíme a váháme, jestli jít dál. Rozhodujeme se vrátit.

Je mi smutno, vrchol byl již tak blízko, chybělo zhruba 200 m výškových. Ale souhlasím s tím, že úsek je tnatolik nebezpečný, že bychom hodně riskovali a to opravdu nestojí za to. Cestička ve sněhu sice vyšlapaná je, ale zřejmě to byli turisté s mačkami. Až sníh roztaje (jestli vůbec) bude tu stezka ve strmé suti, na které je také potřeba velmi dávat pozor.

Pokud by nás nezastavil sníh, výstup na Mangart by podle internetových zdrojů pokračoval asi takto: Přejdeme nepříjemným a nejištěným traverzem v suti (v našem případě sněhové pole), pak zase chvíli pokračují lana a zase suť. Ze severní stěny Mangartu se dostáváme na hřeben z východní strany a opět po slovinské straně projdeme travnatoskalnatým úbočím a dosáhneme vrcholu už bez obtíží. Výstup od parkoviště na konci Mangartské cesty na vrchol Mangartu by měl podle různých zdrojů trvat 2 - 3 hodiny ....

Sestupujeme zpět do Mangartského sedla a ještě chvíli se procházíme po travnatém úbočí nad chatou a nahlížíme do strží na italské straně. Místo krásně kvete různými druhy alpínské flóry. Okukuje nás kavče žlutozobé, horský černý pták, který se nerozpakuje žebrat o svačinu :-) Trochu rozruchu tady dělají také němečtí motorkáři. Zpět k autu jdeme malou oklikou přes Koču na Mangartu, kde v dolince zahlédneme rychle se pohybujícího sviště.

Kamzíky ani kozorohy jsme zde neviděli, jen početné stádo ovcí. Lidí bylo přiměřeně, bylo sice krásné počasí, ale byl všední den. Nejvíce se zde vyskytovali motorkáři, kteří ale jen tak projížděli po cestě, a nebo seděli u chaty. Turistů bylo málo a většinou šli jen od parkoviště do Mangartského sedla a zpět. Podle zdrojů na internetu to zde má být jedno z nejfrekventovanějších míst Julských Alp, ale tentokrát to tak nevypadalo.

Výstup na Mangart mohu jen doporučit. Výborný přístup po pohodlné silnici bez zdlouhavých pěších nástupů do hor, nádherná vysokohorská příroda a výhledy do krajiny. Pokud v cestě nestojí nebezpečné sněhové pole, celkem bezproblémový středně obtížný výstup na vrchol. Mangart je bezesporu jednou z nejmalebnějších hor v Julských Alpách a jedním ze zdejších nejlepších výhledových míst.

Mapa oblasti na mapy.cz: Mangart (mapy.cz/turisticka)

Text: Alexandra Prejdová
Fotografie: Jan Prejda

Všechny články z naší cesty do Julských Alp:

• Slovinsko - Julské Alpy (1): Seznámení s Julskými Alpami
• Slovinsko - Julské Alpy (2): Veliki Mangart
• Slovinsko - Julské Alpy (3): Dolina Krnica a sedlo Prevala v masívu Kanin
• Slovinsko - Julské Alpy (4): Kobilja glava u Tolminu
• Slovinsko - Julské Alpy (5): Bohinjské hory – Orlove glave, Šija