Skály u zříceniny hradu Lukova

Končí nekonečná zima, první dubnovou sobotu se konečně ukazuje sluníčko, a tak se s manželkou rozhodujeme pro krátký výlet na Lukov. Ze Zlína to tam máme busem jen kousek. Vystupujeme u Domova důchodců a necháme se vést žlutou turistickou značkou. Procházíme mezi hezky upravenými domky a zahrádkami, pak nás cesta svede přes louku k okraji lesa a k pile. Zde odbočujeme a neznačenou zpevněnou lesní cestu vpravo do kopce. Po chvíli přestáváme stoupat a nacházíme se na spodním okraji rozsáhlé paseky, nad níž se týčí až do výše 30 m skály pod hradem Lukov. Vyrážíme na průzkum. Skalní hradba se třemi robustními věžemi, dlouhá více jak 50 metrů, je tvořena slepenci a pískovci flyšového pásma. Nad poslední skálou už začínají zříceniny hradu, my se ale vracíme zpět na lesní cestu a už pohodlně po ní pokračujeme až na turistické rozcestí Na pískách. Je odtud hezký rozhled na část Hostýnských vrchů a na vesnici Vlčková dole v údolí.

Po krátkém oddychu pokračujeme do kopce na Lukovský hrad. Poslední úsek je velice atraktivní - cesta vede vysoko ve strmém svahu a i když celá prochází smrkovým lesem, ten je natolik řídký, že umožňuje daleké průhledy do údolí. Navíc se tu objevují i první skalní útvary a tak víme , že zřícenina už není daleko. Nalevo od nás se na hřebeni vynořuje věž Svatojánka, která byla předsunutým opevněním hradu Lukov. Opravená věž byla upravena na vyhlídku. Bohužel v létě z ní výhled není nijak valný, protože mu brání vzrostlé stromy a navíc je sklon hradního areálu jižním směrem a výhled proti slunci taky není nic moc. To samé platí i o další vyhlídce v hradním jádru... Do něho se dostáváme přes velký dřevěný most na kamenných pilířích. Napřed ale musíme projít úzkou branou v opravené věži a pak už jsme v hradní jádru romantické zříceniny a hradní zdi na nás vydechují historii dávných časů.

První zmínka o hradu je z r.1332. Patřil mezi přední moravské hrady a vystřídalo se tu několik šlechtických rodů. Zajímavostí je, že hrad přinesla jako věno vdova po Arklebovi z Víckova svému mladičkému muži, důstojníčkovi císařské armády. Toto věno se pak stalo odrazovým můstkem k jeho hvězdné kariéře, kterou přerušila až jeho násilná smrt v Chebu. Ano, tím oficírem nebyl nikdo jiný než Albrecht z Valdštejna... Během 30.leté války se hradu zmocnili vzbouření Valaši. Jejich velitel - Adam z Víckova - se s povstalci zmocnil i mnoha okolních sídel a městeček. V roce 1627 hrad dobyla císařská armáda a obráncům nepomohlo ani to, že se bránili až téměř do posledního muže. Švédové pobořili hradby a kdysi pyšný hrad se tak stal jen správním střediskem lukovského panství. Roku 1780 byl definitivně opuštěn a začalo jeho chátrání a rozebírání zdiva. Původní hodiny z hradu dnes najdeme na věži kostela v Kašavě. A těm, kteří by chtěli vědět, jak hrad v minulosti vypadal, doporučuji návštěvu ZOo Lešná. V jejím areálu se nachází i překrásný romantický zámek a v něm spatříte i několik vyobrazení hradu Lukova.

V současnosti se zřícenina dlouhodobě opravuje. Hradní areál je díky tomu rok od roku krásnější a přes sezónu ožívá čilým turistickým ruchem a mnoha kulturními akcemi. Přes zimu je ale volně přístupný a my máme dnes to štěstí, že jsme tu úplně sami a navíc je hrad nádherně osvícen k fografování jen pro nás dva a tak si to opravdu užíváme a fotíme "co to dá!" Po prohlídce zbytků zdí a podzemí paláce, vyhlídky a zbytků hradeb zestupujeme do příkopu a podél něj se pak dostáváme k vrcholům skalních věží, pod nimiž jsme okruh začínali. Osvětlení opět dokonalé.

Přes areál rozsáhlého Předhradí a lesem přicházíme po 300 metrech ke Králkám.Je to několik skalních útvarů, tvořených hrubozrnnými a slepencovými pískovcovýmí lavicemi. Největší útvar dosahuje délky 40 a výšky 10 m a na horní plošině je vněm v řadě za sebou vytesáno několik sedátek. Prý tu kdysi zasedalo Valašské lovčí právo. Blíží se podvečer. Z lesa scházíme na louku s krásným výhledem na Obec Lukov a hlavní hřeben Vizovických vrchů v pozadí, po 2 km pak dolů do obce na krátké občerstvení a bus do Zlína.