Skály Rakoveckého údolí

Turistické cíle • Skalní útvar

Horní část Rakoveckého údolí pod Bukovinkou • Fotografie (50) • Foto: Franta

Vstoupit do fotogalerie (50 fotografií)

ukázka slepenců na levém svahu údolí

Vstoupit do fotogalerie (50 fotografií)

Tvrdí se o něm, že je nejen jednou z nejrosáhlejších (téměř 13 km), ale i nejmalebnějších dolin Drahanské vrchoviny... a jak jsem měl tu čest poznat, tyhle superlativy nejsou v žádném případě přehnané. Čím si vlastně Rakovecké údolí vysloužilo takovou pozornost, že byla vyhlášeno nejen přírodním parkem, ale že v jeho nejužší části vznikla i rezervace o rozloze 36 hektarů?

Především svým ryzím a lidským zásahem téměř neporušeným přírodním charakterem, díky čemuž zde můžeme narazit na cenné zástupce flóry, fauny a taktéž na zajímavé ukázky přírody neživé.

Původně mělčí údolí se ve své střední části mění na úzký kaňon, který vytvořil meandrující tok Rakovce. Potoční Niva se v údolí místy rozšiřuje a je tvořena hezkými loukami, hájky a mokřady. Název přírodní rezervace - Rakovecké stráně a údolí bledulí - pak napoví, čím jsou zdejší místa nejproslulejší. Výskyt bledule jarní je zde mimořádně početný a v době, kdy milióny rostlin rozkvetou, to prý v Rakoveckém údolí vypadá jak na Václaváku.

Bohužel – o pohled na tuhle nádheru jsem byl ochuzen, neboť jsem návštěvu doliny vykonal až v parném létě. Kdybych byl botanikem, jistě bych se i v tom horku snažil najít alespoň mečík střechovitý, srsnatec májový či jiné zástupce zdejších chráněných rostlin, ale jsa laikem, užíval jsem si spíš pestré a za každým zákrutem cesty se měnící krajiny. A svým bystrým orlím zrakem sledoval, zda neuvidím spíš nějakého chráněnce z říše fauny. Bohužel – čápa černého, krkavce velkého, ba ani mloka skvrnitého jsem nikde nezahlédl, ale zase mne potěšilo setkání s dvojicí pasoucích se srnek, ke kterým jsem se mohl díky příznivému větru přiblížit až na dostřel mého fotoaparátu.

Nejen přírodou je návštěvník při toulce údolím potěšen. Na jeho katastru se nachází i pozůstatky dvou středověkých osad – Sokolí a Bystřece, pomník seskoku sovětské partyzánské skupiny JERMAK (září 1944), místo U zabitého, kde na borovici visí pár bot jako připomínka kdysi zde zavražděného ševce... a mnohá další.

Rakoveckým údolím protéká nejen menadrující potok, ale prochází jím i červeně značená turistická stezka, cyklotrasa a NS s deseti informačními panely, takže si tu svoji trasu každý návštěvník dle své nátury jistě vybere.

Horší to má milovník neživé přírody, jakým jsem i já. Mimořádně strmé zalesněné svahy ukrývají nespočet skalních výchozů tvořených hlavně slepenci a drobou, které nejsou ve vegetačním období přes listí vidět a stezky k nim z hlavní „turistické dálnice“ nevedou. Na vyhlídkovou skálu Berana prý jakýsi vyšlapaný chodník jo, ale ten jsem bohužel minul a skalisko viděl na dálku až z údolní Nivy.

Ještě předtím jsem ale nedaleko Pavliny studánky podnikl průzkum do nesympaticky strmého svahu, kde jsem jako vzorek pečlivě prozkoumal jedno menší slepencové skalisko obklopené kamenným mořem.

(Informace pro ty, kdož náhodou nevědí, co je to slepenec: Tož lidičky, to je takový kámen, který vypadá jak rozbitý beton!)

Ten zdejší račický je středně až hrubozrnný a materiál valounů je tvořen drobou, břidlicí, rohovcem, vápencem atd...

Je pravdou, že skály z tohoto materiálu nejsou příliš líbivé a ani neoplývají tvary, díky nimž bychom se do nich zamilovali. Jak jsem si ale všimnul, nejsou tady skalní výchozy všude stejné: jakmile jsem přešel přes výhledovou Nivu k protějším svahu údolí a po lávce překročil vyschlý (!) Rakovecký potok, vydal jsem se po lesní asfaltce na téměř kilometrovou pouť proti jeho toku. Skaliska trčící z lesa vysoko ze svahu nad mostkem jsem samozřejmě zaregistroval, ale jejich průzkum odložil až na zpáteční cestu.

Jak jsem při té krátké cestě viděl, ve svazích nad potokem jsou průhledy mezi listnatými stromy vidět nejen mnohé drobnější slepencové skalní výchozy, ale i jedna asi dvanáctimetrová skalní stěna a věž se tu najde.

Po návratu nad lávku jsem pak podnikl průstup vzhůru tím nejstrmějším srázem. Cestu znepříjemňovala kamenná plotnovitá a nestabilní suť, která dala zabrat i mým kanadám. Nahoře ve svahu jsem se pak mohl potěšit pohledem na mnohem zajímavější skály. Tyhle byly - tak jako ostatní v údolí - tvořeny sedimenty spodního karbonu, ale tady jasně převládala líbivější droba. Prošel jsem a nafotil tady celkem pět skalních hradeb a hradbiček, tvořících navzájem jakési Pětikostelí. Zajímavostí je, že díky trhlinám a převisům jsou pro lidské oko mnohem úchvatnější jejich zadní odvrácené stěny, které vypadají jak vymodelované.

Rozhodně stojí za návštěvu, ale tu bohužel nemohu kvůli obtížnému terénu v žádném případě doporučit.

(Závěrem bych chtěl upozornit, že mnou popisované objekty jsou jen malým zlomkem ostatních místních skalních útvarů...)

Poslední aktualizace: 15.7.2017

Nadmořská výška:

495 metrů nad mořem

Skály Rakoveckého údolí na mapě