Skály Hostýnských vrchů - 11. Sochová a PP Čerňava

Z rekreačního střediska Tesák mířím po zelené značce na blízké skály - na mapě KČT mají být 1 km odtud nějaké skalní výchozy, ty ale ve skutečnosti neexistují! Scházím k lesní silničce a po ní 2 km mírně z kopce k soutoku potoků a proti proudu jednoho z nich přes prales Tesáku. V děsném dusnu přelézám nebo podlézám padlé lesní velikány. Je tady nepředstavitelný chaos, ale i krása. Sem tam se tyčí k nebi stožáry Vysokých jedlí a srostených buků - stáří stromů je asi 180 let a rozloha PP Tesák činí 7.55 ha. Když vyšplhám k červené turist.značce na hřeben - ( vede z Tesáku do Rajnochovic) - pot ze mne jen leje. O kousek dál přicházím na rozcestí Pod Ožiňákem. Parta lesních dělníků tu stahuje koňmi klády z lesa na lesní asfaltku: "Možu si toho černého koňa vyfotit?"

"To-to-to už ste dne-dneskaj dru- druhý!"

Přicházím k sedlu pod PP Sochová.Opouštím turist.značku a chodníkem vlevo do kopce. Krásný bukový les Nad Pasekou mi malinko připomíná Holý vrch v Buchlovských horách. Tady jsou v něm ale rozesety - podél bývalé červené značky - až k vrcholu Sochové menší skály, balvany a skaliska. Porostlá mechem a obklopena kapradím jsou docela malebná a zajímavá. Rostou u nich i pitoreskní buky a k velkému překvapení zde přistihuji i jeden pár v milostném objetí! (A to jsme se ve škole učili, že se stromy na rozdíl od lidí rozmnožují poněkud odlišným způsobem...) Nejvyšší a nejhezčí skalní útvar nacházím na vrcholu. Je 9 m vysoký a na vrcholovou plošinu vedou vytesané schůdky. Kolem skály je nádherný porost jeřabin a z paseky se otevírá výhled na Vsetínské vrchy. Je tu moc hezky, vydržel bych tu i několik hodin, ale bohužel displey budíku mne přinutí vstát a jít dál... Přímo dolů lesním svahem přes cestu na rozsáhlou paseku, kde vyplaším srnku s malým srnčátkem. Pak se ocitám na silničce vedoucí z Tesáku Do Rajnochovic a po ní krátce vlevo do kopce k Fons Theodori. Je to mocný pramen - vypadá, jako by tu z hory vyvěral rovnou potok! Byl upraven už roku 1900 a pojmenován podle tehdejšího olomouckého církevního hodnostáře. Lavička u něj je bohužel obsazena relaxujícími cyklisty a tak pokračuji dál. Vpravo vidím vodní plochu malé přehrady - tzv. klauzy, která sloužívala ke splavování dřeva ze zdejších lesů.

Hned za ní začíná lesnatý strmý svah PP Čerňava. Má rozlohu 18.13 ha a chráněn je tu zbytek bučinatého horského pralesa. Nejstarší stromy mají stáří 180 let. Nad silničkou, která po vrstevnici obkružuje celý masív Čerňavy, přechází prales v loučku s balvany a na hřebenu se nacházejí rozeklaná skaliska. Já ale stoupám po hlavní silničce k Tesáku ještě o několik set metrů dál, až k malému potoku, který přitéká údolíčkem zprava a které odděluje horskou rozsochu s pralesem od hlavního masívu Čerňavy. Vydávám se proti proudu kaskádovitého potůčku. Vpravo na hřebeni vidím skalní výchozy, pak mohutné skalisko a zamířím do svahu přímo k němu. Míjím buky s fantastickými kořeny a pak už jsem pod skálou. Rozložité skalisko je stupňovitě nejméně 10 m Vysoké a z jeho boční (černé!) stěny trčí slepencové valouny a kameny. Nad skálou je cedule, označující hranici zdejší Přírodní rezervace. Při průzkumu dalších, už nižších skal a skalek, zjišťuji zajímavý fakt, že skoro všechna tato skaliska a skalní hřbítky vybíhají napříč z tohoto hlavního hřebene, který je mělkým sedlem spojen s hlavním masívem Čerňavy.

Nad sedlem nacházím strmou lesní cestu a po ní stoupám k vrcholu hory...