Skalica – kostel Archanděla Michaela s vyhlídkovou věží (kostol sv. Michala Archaniela s vežou)

Historie skalického farního kostela Archanděla Michaela by se dala popsat velice jednoduše, dokonce jednou až dvěma větami. Z nich bychom se dozvěděli, že se vlastně jedná o jednolodní kostel z roku 1372, který byl v letech 1450 až 1470 přestavěn na trojlodní baziliku. Ta později několikrát vyhořela a musela být opakovaně přestavovaná a opravovaná. Možná bychom ještě mohli přidat, že mohutná chrámová věž je pozdně renesanční a interiérový mobiliář vesměs barokní, pocházející z období 17. a 18. století. Takto strohá informace by však byla vůči dominantě zdejšího Námestí Slobody hodně nespravedlivá. Ona totiž za samostatnou zmínku stojí i ona věž, sloužící občas jako vysoce kvalitní rozhledna, nabízející nádherné výhledy na Skalici i její okolí. Koneckonců 120 schodů je prostě 120 schodů.

Říká se, že původní skalický gotický chrám byl možná postaven za použití starší sakrální stavby. Jeho současnou dominantou je mohutná, pozdně renesanční, věž s typickým arkádovým ochozem. Zatímco hlavní loď je zaklenuta valenými klenbami s lunetami, boční lodi mají klenby barokní. Hlavní oltář, zhotovený v letech 1770 až 1785 zdobí obraz Archanděla Michaela od vídeňského malíře Františka Antona Maulbertscha (podle jiných informačních zdrojů jej však v roce 1777 namaloval Johann Lucas Kracker). Kromě něj je v kostele umístěno devět pozoruhodných bočních oltářů, vybudovaných jednotlivými městskými cechy, např. řezníky nebo vinaři, k uctění jejich patronů. Zajímavé jsou rovněž vyřezávané lavice, pocházející z poloviny 18. století, dvě pozdně barokní zpovědnice se sochami světců a velký secesní lustr

A co zmínit či zdůraznit ještě? Možná něco více o zajímavé podobě i strastiplné historii. Základem obého jsou zmíněné požáry a následné rekonstrukce, prováděné pokaždé v jiném stavebním slohu. Ideálně to vidíme na gotické chrámové věži s renesančním završením. V ní se nachází zvony, odlité v roce 1929. Kostelní varhany pocházejí z roku 1646, kdy je Skalici daroval král Ferdinand III. Původní nástroj pražského mistra Tobiáše Hanzela totiž shořel. Na vrcholu barokně-klasicistní Kazatelny můžeme vidět plastiky představující Víru, Naději a Lásku.

Původně kostel obklopoval hřbitov, který zanikl po roce 1787, kdy byl vydaný zákaz pochovávat mrtvé uvnitř města. Vedle kostela ale stále najdeme karner sv. Anny, což je - původně gotická – stavba, která svého času sloužila také jako hřbitovní kostelík či kaple. Za kostelem se nachází socha uherského krále Ludvíka I. Velkého.

Krásný kostel bývá většinou přístupný jen při mimořádných příležitostech a sezónních akcích a jeho snad jediným minusem potom je - celkem dost hlídaný - zákaz fotografování. Skalický svatostánek lze navštívit rovněž při pravidelných bohoslužbách, které zde probíhají každý den v 7,00 hod. ráno a v neděli navíc ještě v 10,30 hod.