Schafferova štola alias Štola s průvanem

Přibližně 200 metrů od rozcestí U Salaše, v zalesněném údolí zařezávajícím se od východu do Kozlovského hřbetu, se nachází Schafferova štola (též Štola s průvanem nebo U cesty). Je jednou ze tří štol, která dokládá těžbu lupku a druhohorního křídového uhlí v okolí Semanína.

Štolu začali razit v roce 1895. Údaje o její délce se rozcházejí. Některé dokumenty uvádějí délku 12 metrů, jiné 30 až 78 metrů. Rozdílnost v udání délky je možná zapříčiněná četnými závaly opukových a pískovcových bloků a neprůchodností štoly.

Pro značnou nestabilitu opuky je přístup do štoly uzavřený. I když se ve štole dochovala v některých místech původní výdřeva, průzkum je životu nebezpečný i pro speleology. Poslední průzkum proběhl v 80. letech minulého století, a na základě jeho výsledku byla štola zabezpečena proti vstupu.

Ražba štoly byla nasměrovaná šikmo do hloubky. Vyrubaný lupek, který dosahoval mocnosti až 4 metry, horníci vyváželi lanovým potahem po kolejnicích na povrch. Odtud byl odvážen koňskými povozy na železnici a dál do keramických závodů. Lanový potah nesloužil pouze k vyvážení materiálu, ale také k přepravě horníků.

Jak se již zmiňuji výše, zároveň s lupkem se těžilo i mladé uhlí. Zatímco zdejší lupek byl vysoce kvalitní, o uhlí se to tvrdit nedalo. Bylo nevyzrálé, mělo nežádoucí příměsi, nižší výhřevnost a na vzduchu se rozpadalo. Vyskytovalo se pouze v půlmetrové sloji.

I přesto, že lupek byl kvalitní, jeho těžba nebyla rentabilní. V roce 1903, tedy po osmi letech, bylo kutání ve štole ukončeno. Místo zůstalo zcela opuštěné.

Zajímavostí této technické památky je silný průvan vanoucí z podzemí (proto i název Štola s průvanem). Pocítíte ho u vchodu do štoly. V teplých měsících je průvan natolik silný, že odfoukává napadané listí. Tento přírodní jev způsobuje rozsáhlá prasklina v opukovém podloží, dosahující až k povrchu. Ochlazováním vzduchu dochází k jeho klesání a vyvěrání ze štoly. Zároveň se tím nasává nový teplý vzduch na povrchu a cyklus se opakuje.

Ke štole nevede žádné turistické značení. Nicméně ji najdete velice snadno. Na rozcestí U Salaše je vydáte podle směrovky po zpevněné cestě údolím. Po přibližně 200 metrech nepřehlédněte vpravo zářez vedoucí ke vstupu do štoly.

Pokud byste chtěli hledat druhou štolu Habigerovu (též Štola bez průvanu), vydejte se od rozcestí U Salaše jihozápadním směrem. Po 300 metrech byste k ní měli přijít. Ale přiznám se, že tuto štolu jsme nenavštívili, pouze jsem o ní četl na internetu. A pokud byste chtěli hledat třetí štolu, ústící do velkého lomu na horním konci Semanína, svůj pokus vzdejte. Její vchod byl zasypán v 50. letech minulého století. Příliš lákal místní děti.

Kdybyste si od školních let nevzpomněli, co je to lupek, krátce oživím paměť. Jedná o sedimentační horninu vzniklou usazováním vrstev jílovce na dně prehistorického moře. Podstatnou část tohoto sedimentu tvoří jílový minerál kaolinit. Lupek se využívá k výrobě ohnivzdorných a žáruvzdorných produktů.