Savoca – kostel sv. Mikuláše (Chiesa di San Nicolò)

Kostel sv. Mikuláše v sicilském městečku Savoca je stavbou z 13. století, kterou dnes již ovšem vidíme v podobě dané přestavbou zahájenou v roce 1700. A jak už to v této oblasti bývá zvykem, z počátku to byl svatostánek řecko-katolický a jeho interiér byl bohatě vyzdoben sicilsko-normanskými freskami z 13. století. Až do konce 19. století se jednalo o kostel farní.

Kostel byl ve své historii přestavěn dvakrát. Poprvé se tak stalo již na konci 15. století, podruhé na počátku 18. století. K druhé přestavbě přitom došlo proto, že byl tento svatostánek vážně poškozen zemětřesením v roce 1693. A tato přestavba také zcela změnila jeho podobu.

Kostel San Nicolò je považován za stavbu s velkou historicko-společenskou hodnotou, mj. proto, že v něm od středověku až do 19. století bývali pohřbíváni zdejší nejvýznamnější občané. A pod dlažbou náměstíčka před kostelem jsou dodnes pohřbeny ostatky několika stovek “obyčejných” lidí ze Savocy.

Další zemětřesení poškodilo kostel v roce 1908. takže musel být znovu rekonstruován. Poslední obnova kostela, který bývá občas přisuzovaný také sv. Lucii, pak proběhla roku 1981.

Zajímavostí tohoto svatostánku je také fakt, že na jeho hřbitově byly v roce 1970 natáčeny některé scény ze slavného Coppolova filmu Kmotr.

Kostel díky svým cimbuřím lehce připomíná středověkou pevnost nad hlubokým útesem. Jeho interiér rozdělují na trojlodí žulové sloupy s hlavicemi a můžeme v něm vidět mramorové oltáře, sochy i obrazy nezpochybnitelné umělecké a historické hodnoty. A také méně hodnotné expozice o aktivitách typu Člověk v tísni. Kvůli nim je také vstup do kostela zpoplatněn. Vpravo od kostela stojí zvonice s hodinami.

Z mobiliáře je potřeba zmínit zejména sochy a obrazy, které sem byly přemístěny z kostelů Neposkvrněného početí Panny Marie (17. stol.) a klášterního kostela sv. Lucie (15. stol.). Nejstarším dílem je zobrazení Archanděla Michaela ze 14. století. Za pozornost jistě stojí také velké plátno (cca 3,5 x 2,5 m) Gaspareho Camarda z roku 1623, které zobrazuje těhotnou Pannu Marii (Madonna del Parto). Zajímavá je socha sv. Vincence Ferrerského, kterou vytvořil v 18. století Filippo Quattrocchi. Cenná je i stříbrná socha sv. Lucie ze Syrakúz z roku 1666 nebo dřevěné sochy z 18. století (Madona, sv. Antonín, Archanděl Michael). Na centrálním portálu můžeme vidět mramorovou bustu z 15. století znázorňující syrakúzkého mučedníka. Nedávno tato díla doplnily práce Licinia Fazia (obrazy na dřevě s biblickými motivy), Němce Siegmunda Wagnera (obrazy sv. Lucie) a místního umělce Carmela Scarcella (terakotová křížová cesta).

Přes předcházející výčet zanechal interiér tohoto kostela v autorovi článku pocity spíše negativní. Velké panely s nudně tradičními fotografiemi hladovějící Afriky jeho podobu víceméně zakryjí a i celkově zůstanou v paměti spíše artefakty moderní a nepříliš zajímavé (to cenné možná kvůli Afričanům skryly v depozitářích). Pozitivem je naopak možnost navštívit chrámové toalety (tedy samotné WC je na úrovní restauračního zařízení IV. cenové, ale svůj účel plní dostatečně).