San Marino – Vládní palác (Palazzo Pubblico)

Nejvznešenější republika San Marino – jak zní plný název jedné z nejmenších zemí světa – je úžasným místem nacházejícím se v blízkosti italského města Rimini. A protože se jedná nejen o zřejmě nejdéle nepřetržitě existující republiku světa i zemi nesmírně bohatou, nikoho jistě nepřekvapí, že mezi nejvýznamnější stavby stejnojmenného hlavního města patří Vládní palác neboli Palazzo Publico, který běžnému turistovi bude – vlastně zcela oprávněně - asi nejvíce připomínat radniční budovu.    

Oprávněně, on totiž tento objekt slouží nejen jako oficiální vládní budova, ale současně i sídlo sanmarinských kapitánů – regentů (jedná se v podstatě o prezidenty země, kteří se střídají každého půl roku), Velké a Generální rady (tj. parlamentu), soudní Rady dvanácti, různých vládních úřadů … a v neposlední řadě i radnice hlavního města země.

Palác je historizující stavbou z konce 19. století (1884 až 1894), která má připomínat Palazzo Vecchio ve Florencii nebo radnici ve městě Volterra a která nahradila starší budovu Domus Magna Comunis, pocházející z let 1380 až 1392. Je tedy logické, že nejvyšší část radniční budovy a její hodinovou věž zdobí výrazné cimbuří v guelfském stylu. Autorem podoby Vládního paláce (někdo ji označuje za neorenesanční, někdo za strohou pseudogotiku) v San Marinu je významný římský architekt Francesco Azzurri a k jeho rekonstrukci došlo v roce 1996.

Průčelí paláce charakterizuje vysoká hodinová věž a vstupní část se třemi vysokými lomenými oblouky. Na pískovcovém průčelí můžeme vidět také erby významných rodů i čtyř hradů, které tvořily původní starověkou republiku. Na pravé straně průčelí je umístěna bronzová socha zakladatele republiky San Marino z roku 1894 (autor sochař Giulio Tadolini), na hodinové věži se nachází výrazný mozaikový triptych zobrazující sv. Lva z Montefeltra, sv. Agátu a sv. Martina. Ve středu průčelí vidíme balkon, z kterého jsou každoročně 1. dubna a 1. října oznámována jména kapitánů – regentů.

Elegantnímu vstupnímu atriu budovy dominuje velké kamenné schodiště vedoucí až na balkon. Strop je dřevěný a polychromovaný, stěny jsou kamenné. Na levé straně je umístěn znak republiky, nahoře erby rodů a států, které v průběhu staletí významněji projevovaly přátelství k San Marinu. Na konci atria je vstup do sálu, kde kapitán - regent přijímá významné návštěvy. Na zdí vedle velkého schodiště je umístěno několik náhrobků a dvě kuše z 16. století. Vidět zde můžeme také bronzovou bustu amerického prezidenta Abrahama Lincolna, který je od roku 1861 čestným občanem San Marina. V mezipatře najdeme zobrazení kardinála Alberoniho se sv. Agátou a mramorovou bustu papeže Klementa XII.

Ve vestibulu mezi dveřmi vedoucími do sálu Velké a Generální rady je zavěšený keramický triptych s patrony republiky (sv. Martin. sv. Quirius a sv. Agáta), který byl do roku 1922 umístěn na hodinové věži. V menším Sále Rady XII je umístěn cenný obraz sv. Martina z poloviny 17. století, jehož autorem je Bartolomeo Gennari. Nejznámější interiérovou prostorou paláce je zřejmě Sál Velké a Generální rady pro šedesátičlenný parlament republiky. Tomu dominuje velká nástěnná tempera zobrazující Zjevení sv. Martina, dílo Emilia Retrosiho z roku 1894 (znalce ženské krásy ovšem zřejmě více zaujme alegorie Republiky). Další dekorace v místnosti jsou dílem sienských malířů Pietra Lolliho, Giuseppe Rossiho a Carla Merliniho. Zmínit je potřeba také prostory zvané Sala dello Scrutinio, což je místnost, kde se každých šest měsíců sčítají hlasovací lístky pro jmenování kapitánů – regentů. Na zdi jsou zde umístěny dva obrazy ze 17. století (mj. sv. Jan Křtitel).

Vládní palác, který je zobrazen na sanmarinských dvojeurovkách, najdeme na náměstí Svobody (Piazza della Libertà), kde se před ním tyčí socha Svobody z roku 1876. Vstup do paláce je zpoplatněn s tím, že lze využít i kombinovaného vstupného. A i když se nejedná o žádný světový unikát, rozhodně tento objekt stojí za návštěvu. Už jen proto, že se jedná o vládní budovu nejstarší republiky světa. 

Závěrem bych rád ještě omluvil sníženou kvalitu fotogalerie. Jedná se o naskenované, téměř 20 let staré, fotografie 13 x 9 cm, které skutečně slouží pouze jako ilustrační materiál.