San Gimignano – fresková výzdoba baziliky Nanebevzetí Panny Marie (Duomo, Santa Maria Assunta)

Pokud hovoříme o nejvýznamnější církevní stavbě italského města San Gimignano, musí se stát samostatnou kapitolou to nejzajímavější, co najdeme v interiéru baziliky Nanebevzetí Panny Marie. A jak už víme z první části popisu této pozoruhodné památky, jsou to fresky, fresky a pak ještě fresky. A nejen na bočních stěnách a v kaplích. Vždyť halové trojlodí rozdělují kamenné sloupy pisánského typu s bohatě zdobenými románskými hlavicemi (zřejmě volterrský sochař Johann Bundi a přelom 12. a 13. století). Každou řadu sloupů spojuje sedm oblouků a nad nimi jsou pásy s freskami. A kam se nevejde freska, tam jsou alespoň černo-bílé pruhy, připomínající nedalekou Sienu. Přitom je zvláštní, že fresky působí naprosto celistvým dojmem, i když jejich vznik dělí od sebe mnohdy i více než jedno století. Nejstarší z nich najdeme na vnitřní straně průčelí, tedy v mistech, kde bývaly apsidy původního kostela. Vidíme zde fragmenty gigantického sv Kryštofa od Bartolo di Frediho, ale hlavně Memmiho práce z roku 1305. Nejzřetelnější je scéna zobrazující Zázrak sv. Mikuláše. Najdeme zde také dvě spící ženy (jedna je snad zobrazením smrti), umučení světce v kotli nebo Madonu s dítětem, dvěma světci a dvojicí andělů. Středové části dominuje freska Umučení sv. Šebestiána, datovaná rokem 1465, kterou vytvořil Benozzo Gozzoli. Tuto fresku obklopuje ozdobný rám s malými postavami světců. pod nímž vidíme Ukřižovaného se dvěma světci. Po stranách se nachází kopie damašských koberců a cenné dřevěné sousoší archanděla Gabriela, zvěstujícícho Panně Marii, které vytvořil Jacopo della Quercia v roce 1421 a o pět let později polychromoval Martino di Bartolomeo.

Nejvyšší část fresek představuje Boží soud, který vytvořil Taddeo di Bartolo v roce 1393. Tento slavný sienský umělec zde vykreslil Ježíše jako soudce mezi proroky a anděly. Součástí výjevu je i Panna Marie, dvanáct apoštolů a zobrazení blahoslavených (vlevo) a zatracených (vpravo). A výčet pokračuje. Nad bočními pilíři se nacházejí Gozzoliho obrazy; vlevo blahoslavení sv. Bernarda a sv. Augustina, na pravé straně pak sv. Antonína, sv. Jeronýma a sv. Bernarda. Nechybí symbolické zobrazení dvojice pávů a sv. Serafiny se sv. Kateřinou Alexandrijskou z roku 1320. Autorem byl tentokrát Lippo Memmi. Vnitřní moderní rozetu vytvořil v lednu roku 2003 Marcello Aitiani a má symbolizovat vizuální meditaci na téma Ducha svatého. Rozetové okno bývá nazýváno Iridescenze nebo Stuha světla.

V hlavní chrámové lodi je výzdoba nejchudší. Najdeme zde černobílé vlysy, medailony s postavami dvanácti apoštolů, Pietu na vítězném oblouku a fresky Taddeo di Bartola se čtyřmi evangelisty, čtyřmi proroky a alegoriemi ctností. Autorem dřevem vykládané kazatelny z roku 1469 je Antonio da Colle. Mnohem bohatší freskovou výzdobou se mohou pochlubit obě boční lodě. Stěny té levé jsou pokryty výjevy ze Starého zákona, které Bartolo di Fredi namaloval v roce 1367. Cyklus je tvořen šesti poli a ve třech řadách a k vidění jsou zde všechny důležité scénky z prvního dílu Knihy knih (některé z nich už jsou ale hodně špatně rozeznatelné). V každém případě zde uvidíme např. Stvoření světa (pozoruhodný příklad zobrazení astronomických pojmů ve 14. století, kdy země je plochým středem světa a obklopuje ji modrá obloha se znameními zvěrokruhu), Stvoření člověka, Adam v ráji, Stvoření Evy, Zakázané ovoce a prvotní hřích (hřích již zmizel), silně poškozené obrazy Vyhnání z ráje a Kain zabíjí Ábela. Následují scény s Noemovou archou, Abrahámem, Josefem, Mojžíšem a přechodem Rudého moře i Jobem. Uvedené obrazce doplňují fresky s Proroky Piera Francesca Fiorentina a kruchta z roku 1450 s varhany, datovanými rokem 1502. Portálový pilíř pak zdobí freska se sv. Kateřinou od Lippo Memmiho, zatímco na pravé straně portálu jsou zachyceny výjevy ze života sv. Mikuláše z Bari a na dveřích je freska Madona a andělé z roku 1305, kterou vytvořil Memmo Filippuccio. Najdeme zde také cennou kapli Neposkvrněného početí Panny Marie, která byla postavena v roce 1477 a vychází z podoby kaple Santa Fina. Kaple byla rekonstruována v průběhu 17. století a najdeme zde fresky Pietra Dandiniho s Narozením a Zvěstováním Panny Marie na bočních stěnách, Korunováním Panny Marie na stropě nebo oltářní plátno s Immaculatou, jehož autorem je Ludovico Cardi, řečený Cigoli.

Na pravé straně se nacházejí příběhy Novozákonní. Toto zobrazení Kristova příběhu bylo po dlouhou dobu připisováno tajemnému mistrovi, zvaném Barna, a až později byl za autora označen Bartolo di Fredi, malíř který měl v Collegiate v roce 1367 vytvořit fresky starozákonní. Spor o autorství se okamžitě stává předmětem dohad nejvýznamnějších dávných historiků, jako byli Lorenzo Ghiberti a Giorgio Vasari, který za tvůrce fresek označil umělce jménem Bernardo „Berne“ Sanese, kterému bývají někdy připisovány – alespoň částečně také fresky starozákonní. Ten se však – podle Ghilbertiho – měl při vytváření svého díla (1381) zřítit z lešení a po dvou dnech zemřít. A vyberte si …protože podle novodobých historiků žádný Barna nebo Berne nikdy neexistoval a jedná se jen o chybný přepis jména Bartolo (di Fredi). Podle těchto badatelů cyklus fresek „vpravo“ namalovali v letech 1338 až 1340 bratři Federico a Lippo Memmiové, silně ovlivnění stylem Simone Martiniho. I zde jsou fresky rozděleny na tři vodorovné pruhy v šesti lodních polích. Najdeme zde tedy postupně všechny slavné příběhy, včetně Zvěstování, Narození Krista, Klanění tří králů, Uvedení Páně do chrámu, Vraždění neviňátek, Útěku do Egypta, Křtu Ježíše, Svatby v Káně, Vzkříšení Lazara, Vstupu do Jeruzaléma, Poslední večeře, Modlitby v Getsemanské zahradě, Jidášova polibku, Ježíše před Kaifášem, Korunování trnovou korunou, Ukřižování nebo Vzkříšení. Podél stěny a po(d) celé délce příběhů je umístěno vyřezávané a vykládané obložení, které vytvořil v roce 1470 Antonio da Colle.

A my jsme se konečně přesunuli ke kapli sv. Serafiny, tedy slavné Cappella di Santa Fina. Nachází se v sedmém oblouku pravé boční lodi a jedná se bezesporu o mistrovskou ukázku toskánského renesančního umění. Kaple byla postavena podle návrhu Giuliana a Benedetta da Majano v roce 1468. Architektura kaple je ze tří stran tvořena stěnovými oblouky s vlysy z barevné terakoty a osvětlují ji kruhová okna. Světice je pohřbena pod oltářem Benedetta da Majano z roku 1475 se svatostánkovým obrazem Manno Bandina ze Sieny, pocházejícím z počátku 14. století. Urna nad svatostánkem obsahovala kosti světice údajně jen do roku 1738. Horní část zdobí sousoší Madony s dítětem a se dvěma anděly. Boční stěny kaple jsou pokryty freskami Domenico Ghirlandaia z roku 1475. Na nich můžeme vidět sv. Finu oznamující datum své smrti, dva anděle odnášející světici do nebe, její pohřeb nebo legendu o vykonání tří zázraků. Najdeme zde však také zobrazení proroků, evangelistů a dalších svatých, např. Ambrože, Mikuláše, Jeronýma a Augustina. Vyřezávané a vykládané dřevěné obložení stěn je opět dílem Antonia da Colle.

Zmínit bychom ovšem měli také presbytář a sakristii. Kněžiště je zvýšené a vyzdobené roku 1503 Giovannim di Cambi. Jen dva medailony v horní části, zobrazující sv. Petra a sv. Jana Křtitele, vytvořil neznámý sienský malíř 14. století. Oltářní svatostánek je dílem Benedetta da Majano z roku 1475. Chórové lavice vytvořil Antonio di Colle v roce 1490 a součástí presbytáře jsou kaple, z nichž jedna se nazývá San Gimignano. V kaplích se nachází některé části původního chrámového hlavního oltáře Benedetta da Majano, který byl v 17. století zbořen a nahrazen. Sakristie je pak vyzdobena různými malbami florentské školy z 18. a 19. století. Mezi nejzajímavější patří Sestoupení Krista od L.M. Rosselliho, Korunování Panny Marie od Passignana, Betlém a Klanění Nejsvětější Trojice od G.C. Sagrestaniho. Ty doplňují dvě malby ze 16. století, jejichž autory jsou Jacopo Ligozzi (1591) a Domenico Passignano ( 1590).