Salcburk - Františkánský kostel (Salzburg - Franziskanerkirche)

Františkánský kostel sice může na někoho působit jako stavba relativně novodobá a poměrně nezajímavá, ale pravý opak je pravdou. Tento kostel je jedním z nejstarších svatostánků salcburského Starého Města a vstup do jeho interiéru je svým způsobem šokem … naštěstí v tom nejpozitivnějším slova smyslu. Někdejší klášterní kostel se nachází „v klínu“ mezi uličkami Franziskanergasse a Sigmund-Haffner Gasse a je v podstatě tvořen ze dvou částí. Jednou z nich je původní bazilika s románskou lodí a žebrovou klenbou, tou druhou pak stejně široký pozdně gotický chór s nádhernou hvězdicovou klenbou.

První kostel, tehdy zasvěcený Panně Marii, byl postaven v těchto místech – a na základech raně křesťanského chrámu – již někdy v I. polovině 8. století a jednalo se o kostel křestní. Do roku 1130 patřil benediktinskému opatství sv. Petra, později se jednalo o svatostánek benediktinských jeptišek. V letech 1189 až 1628 sloužil rovněž jako městský farní kostel.

Roku 1223 je dokončena nová stavba Marienkirche, která však byla z velké části zničena při požáru města z roku 1267. Až někdy okolo roku 1410 byla zahájena výstavba nového – a podstatně většího – kostela a vedl ji uznávaný stavitel Mistr Jan z Burghausenu. Toho po jeho smrti vystřídal Stephan Krumenauer,  který také v roce 1432 celou stavbu dokončil. Roku 1592 se stal tento chrám klášterním kostelem františkánů. A rok 1635, kdy se salcburská katedrála stala i novým farním kostelem, znamenal pro tento svatostánek málem definitivní konec. Gotika byla shledána nevzhlednou, barbarskou, zpátečnickou, neestetickou a někdy dokonce až zvrhlou, takže dokonce i zdejší arcibiskup požadoval stržení františkánského kostela a jeho náhradu tradiční románskou rotundou s mauzoleem arcibiskupů. K tomu – naštěstí a díky nedostatku dělníků i financí – nikdy nedošlo.

Velmi zajímavý je také osud kostelní věže. Ta byla postavena v letech 1496 až 1498 podle plánů neznámého norimberského architekta ve stylu francké gotiky. V roce 1670 pak byla snížena, protože tehdejší salcburský arcibiskup nemohl přenést přes srdce, že je věž nějakého františkánského kostela vyšší než sama katedrála. A v letech 1866 až 1867 byla již barokní věž regotizována do téměř původní podoby architektem Josefem Wessickenem. Zvonů má současný kostel celkem deset; dva z nich pocházejí z roku 1468, jeden z roku 1684 a zbývajících sedm z doby nedávné, a to z let 1999 až 2001.

Na závěr si ještě přidáme několik informací nejen o jednotlivých částech tototo pozoruhodného kostela, ale také o jeho mobiliáři.

Loď kostela je sice skutečně románská, ale dobře ji ukrývá nepříliš zajímavé barokní průčelí z roku 1700. Na vnější fasádě však najdeme částečně dochovaný románský stupňovitý portál z bílého a červeného mramoru. V době baroka však byla jeho podoba značně „zjednodušena“ a např. tympanon zcela zmizel. Vnější i vnitřní románský jižní portál (stupňovitý a se zajímavou figurální výzdobou) se však zachoval. Samotná hlavní loď, která víceméně pochází již z doby původní pozdně románské baziliky, je vysoká a úzká. Z obou stran ji obklopují nízké boční lodě, oddělené mohutnými nízkými pilíři, spojenými oblouky. Hlavní loď završují obdélníková pole s žebrovou klenbou, v bočních lodích je klenba křížová.

Skutečným klenotem je však pozdně gotický chór. Vůči temné románské lodi tvoří nádherný zářící kontrast. Neuvěřitelně půvabnou klenbu nesou vysoké štíhlé sloupy, které bohatě zdobí malby, na nichž jsou zobrazeny nejen rostlinné motivy a ptactvo nebeské, ale i nejrůznější bájné bytosti. Chór je geniálním dílem stavitelů Hanse von Burghausen a Stephana Krumenauera. Pozdně gotická je i kazatelna z červeného mramoru. Najdeme zde také románskou skulpturu ze 13. století, která původně sloužila jako pilíř a která představuje boj člověka (ležící válečník) s divokým prostředím, zlem a nepřátelskými mocnostmi (velký lev).

Hlavní oltář vytvořil v letech 1709 až 1710 Johann Bernhard Fischer z Erlachu. Jeho součástí je také Madona s dítětem (Ježíšek je však dílem z roku 1890), která pochází z původního Pacherova gotického křídlového oltáře, který je dnes rozptýlen po celé Evropě. Postranní sochy sv. Jiří a sv. Floriana vytvořil Simeon Fries, rokokovou mřížku před oltářem pak v roce 1790 Thomas Reckseisen. Za pozornost ovšem jistě stojí také jednotlivé chórové kaple. Jsou zasvěceny snad všem existujícím svatým, např. Karlu Boromejskému, Panně Marii, Rochovi, Josefovi, Šebastiánovi, Anně nebo Františkovi. Většina z nich – včetně mobiliáře – je barokní a pochází z let 1613 až 1704.

Varhany jsou v kostele troje a všechny moderní. Mají také své zasvěcení – jedná se o orgány Panny Marie z roku 1989, sv. Ducha z roku 2003 a sv. Antonína z roku 2004.