Salaš - památník obětem tragédie

Asi 1.5 km od obce Salaš stojí nad břehem potoka Salašky velký Památník. Vznikl v roce 1985 na věčnou památku obětem krvavého masakru, který se zde udál doslova v posledních hodinách II.světové války. Vraťme se ale v čase do 29.dubna 1945. Je neděle a do obce Salaš přichází hajný Dobeš na nábor nových posil do partyzánského oddílu OLGA. Oddíl má za sebou řadu úspěšných bojových střetů, fašistům ukořistil značné množství zbraní a střeliva a tak není problémem vyzbrojit nové členy oddílu. S hajným Dobešem odchází na soustředění do myslivny rovných 20 "naverbovaných" salašských chlapů i mladíků, někteří jsou spolu v příbuzenském svazku otec - syn, někteří jsou bratry. Nešťastnou souhrou okolností o něco později do obce Salaš přichází skupina Vlasovců oděná do ruských uniforem. Spolu s přestrojenými příslušníky gestapa pátrají právě po partyzánech a pro rusky hovořící příslušníky tohoto trestného oddílu není problémem zjistit, kam se poděla většina salašských mužů. Vlasovci, vydávající se za partyzány, působí velmi přesvědčivě a když se nabídnou, že muže zavedou k blízkému partyzánskému oddílu, Salašané i přes některé výhrady souhlasí.

Všichni společně pokračují k místu zvanému Vápenice, kde jsou vesničané vyzváni, aby zde usedli do kruhu do trávy na zem a je jim zde předváděno správné zacházení s typy zbraní, které prý zanedlouho vyfasují. Najednou povstane muž v koženém plášti, zařve několik německých slov a na bezbranné salašské muže se snese ze všech stran krupobití střel z pušek a ze samopalů! V nastálém zmatku se dvě z obětí masakru dávají na útěk. Zatímco Josef Mošnář z Jalubí vběhne fašistům do rány a umírá, František Mlýnek volí cestu do prudkého lesního svahu. Sotva uběhne několik desítek metrů, shodí ze sebe těžký kabát, běží dál a jako jedinému ze všech salašských mužů se mu podaří zachovat si život! Ostatní jsou na zemi dobiti a vlasovci mrtvoly obírají o hodinky a cenné předměty. Dokonce některým z nich vylamují zlaté zuby (!) Pravděpodobně v těchto okamžicích se tady objeví Aloisie Špičáková, která neměla k přestrojeným "vlasovcům" už v obci důvěru a přijela se na kole přesvědčit o jejich pravých úmyslech. Strašlivě zohavené tělo ženy bylo nalezeno u břehu potoka a stalo se 20.salašskou obětí!

Nedlouho po masakru zde dorazili skuteční partyzáni oddílu OLGA, kteří byli ukryti na nedaleké hájovně a slyšeli střelbu. V nastálém boji několik vlasovců zabili, ale při pronásledování jim zbytek fašistů uprchl do hustého lesa. Partyzáni upustili od úmyslu okamžitě překročit frontu a namísto toho vytvořili kruhovou obranu okolo vesnice Salaš, jejíž obyvatelé byli naprosto zdrceni žalem nad nečekanou tragédií. 30.dubna v pondělí brzy ráno byla obec osvobozena rumunskými vojsky. Těla obětí byla pohřbena na hřbitově v obci do společného hrobu a nad ním vyrostla dlouhá řada 20 kamenných pomníků s fotem a jménem oběti. Na místě tragédie byl r.1945 umístěn kamenný Památník a za dřevěným plotem vztyčeno 20 dřevěných křížů. Ty byly později vyměněny za kamenné a r.1985 zde byl vystavěn mnohem důstojnější Památník.

Partyzánský oddíl OLGA sice dosáhl při konci války dosti významných úspěchů, kterými se zapsal do dějin: rozsáhlá sabotáž s vypuštěním cisteren s olejem a naftou v Morkovicích, zajetí generálmajora Dietricha von Múllera, velitele 16.pancéřové divize, likvidace značného počtu německých sil při četných přestřelkách... ale zároveň to byl oddíl hodně "podivný" až kontroverzní. Při jeho vzniku na přelomu let 1944/45 stáli čtyři členové. Velitelem se stal naprosto nevypočitatelný alkoholik a sadista Josef Houdek, přezdívaný "Pepek," zástupcem jeho milenka Olga Františáková, podle které dále nese oddíl své jméno. Proč se zrovna tato krásná žena, která bojovala už ve svých 19.letech na straně partyzánů v SNP, "zakoukala" do takového psychopata, to už dnes nezjistíme - (dobře víme, že cesty Páně i myšlénky žen jsou naprosto nevyzpytatelné)... Oddíl se od ledna 1945 začal rozrůstat, od Pepkových přepadů trafik, shánění alkoholu od vesničanů a konfiskování zbraní hajným přešel jako odloučený oddíl partyzánské brigády J.Žižky k daleko významnějším akcím a na konci své historie čítal odddíl OLGA už na 130 členů! Zároveň ale po dobu jeho činnosti došlo k celkem 9 popravám osob, které byli Pepkem označeni za konfidenty gestapa a byli mnohdy usmrceni i naprosto nevinní lidé. Jeden obzvlášť krutý způsob popravy - podřezání dvou partyzánů bodáky pouze za to, že vlastnili staré zbraně - bylo vrcholem a po rozpuštění partyzánského oddílu se někteří jeho rozhořčení členové obrátili k justici a obvinili velitele oddílu. Josef Houdek byl kvůli partyzánským "zásluhám" odsouzen jen ke třem letům žaláře, dva roky si odseděl ve vazbě a při amnestii prezidenta republiky mu byl zbytek trestu prominut...

/Ke článku čerpány informace z portálu vojna.net a matné vzpomínky z přečtených knih Hyeny a V dvojím ohni od autorů Peša, Ocásek./