Říkovské železniční tunely

První plány stavby železniční tratě z Pardubic do Liberce spatřily světlo světa v roce 1840. Několik let se vedly spory o vedení trasy. Navrženo bylo pět variant. Uvažovalo se také o trati dvojkolejné, ale na tu nebyly finanční prostředky.

Stavba byla nakonec zahájená na podzim roku 1856. Nejobtížnějším byl vzhledem k terénu úsek ze Semil do Liberce. Současně zde pracovalo 15.000 dělníků. Technicky nejsložitější a nejnáročnější však byla část trati vedoucí podél Jizery z Bítouchova po Podspálov v délce necelých tří kilometrů. A u té se chvilku zastavme.

Jizera zde protéká kaňonem, který je tvořen místy téměř strmými skalními stěnami vysokými až 70 metrů. Projektanti neměli na vybranou. Navrhli čtyři tunely v celkové délce 743 m. K vyražení tunelu byli přizváni zkušení Italové. A práce jim šla od ruky. Už v listopadu 1857 (tedy rok po zahájení stavby) byl dokončený první tunel. Poslední čtvrtý potom v dubnu 1859.

Při trhačských pracích bylo spotřebováno přes 50 tun střelného prachu. Pomocí něho se uvolnilo 51.000 m3 horniny, kterou odvezlo 1.340 vagónů.

V šedesátých letech minulého století byly z bezpečnostních důvodů u druhého a třetího tunelu přistavěny ještě betonové záchytné konstrukce. Zachytávají padající kameny ze skalních útvarů nad tratí.

Celá trať z Pardubic do Liberce měří 161 km. Byla dostavěná na jaře roku 1859. Dne 1. května 1859 přijel do Liberce první slavnostní vlak a v celém úseku byla následně zahájená pravidelná železniční doprava.

Dnes má trať Pardubice – Liberec označení 030 a propojuje kraje Pardubický Královéhradecký a Liberecký.

Říkovskými železničními tunely můžete projet pouze jako cestující. Pěším je zkracování cesty po železnici z Bítouchova do Podspálova přísně zakázáno. Hlavně je to velice nebezpečné a naprosto zbytečné. Po protilehlém pravém břehu Jizery vede jedna z nejkrásnějších stezek u nás, Riegrova stezka.