Rapotín – Muzeum Rapotínské sklárny

Od 24. 6. 2021, přesněji ale trvale od 1. 7. 2021 se budou moci zájemci podívat do nového muzea v Rapotíně. V asi třítisicové vesnici je to hned muzeum druhé, to první zastupuje už delší dobu soukromý zemědělsko-veteránsko-zvířecí skanzen. Svým způsobem tak ve třech vesnicích, které jednolitě navazují na město Šumperk, vzniklo zařízení, kde se mohou návštěvníci seznámit s různými výdobytky lidské činnosti, které vytvářely (a vytvářejí) naši civilizaci. Ve Vikýřovicích je tak k vidění a návštěvě ojedinělé muzeum silnic, ve velkých Losinách (kromě zámku) je hlavním lákadlem ruční výroba papíru. A Rapotín se do toho vložil muzeem, které připomíná bohužel již zaniklou slávu zdejší sklárny.

Pro mnohé nezasvěcené bude zřejmě překvapením, že sklářství v našich končinách neexistoval jen v Krkonoších, Jizerských horách, nebo na Šumavě. Ano, i východně od Pardubic (kde pro některé obyvatele končí svět) žili a tvořili šikovní lidé. Nedivme se tak, že silná sklářská tradice existovala i v jiných pohořích (Beskydech, Bílých Karpatech). V případě Rapotína jde tedy o Jeseníky. Důvod, proč sklárny vznikla v podhůří byl celkem prostý – méně obživy v zemědělství, ale dostatek materiálu, hlavně nějaký křemenný písek a pak zásoby energie v podobě lesního dřeva. To ještě souviselo částečně i s hutnictvím, v horách se leckdy dolovaly a tavily kovy a když ložiska rud došly, muselo se vymyslet v čem pokračovat.

Sklárna v Rapotíně měla své předchůdkyně ve sklárnách, které byly umístěny poblíž dnešních Koutů nad Desnou, původně v zaniklých Andělských Žlebech, později přesunutá do Annína. Sklárny byly majetkem držitelů panství, kterými v druhé polovině 18. století bývali Lichtenštejnové a výrobu vedli různí nájemci. Vzhledem k tomu, že Andělské Žleby i Annín bývaly v zimě celkem zavalené sněhem, vyrábělo se jen od jara do podzimu. Přesunem do Rapotína (1829) se sklárny přeci jen dostaly blíže ke komunikacím a z manufakturní výroby se výroby přibližovala více průmyslovým postupům.

Patrně největšího rozvoje sklárna dosáhla po převzetí podniku Josefem Schreiberem v 70. letech 19. století. Podnik přešel na tehdy moderní postupy v získávání potřebné energie (plyn) a zaváděním výroby lisovaného skla. Firma tehdy působila nejen v rámci Rakouska-Uherska, měla své pobočky i v Německu a obchodní zastoupení nejen v Evropě, ale i v New Yorku či v Melbourne.

Válečná i poválečná období překonával podnik různě. Po 2. světové válce byla sklárna součástí koncernu ve Valašském Meziříčí a soustřeďovala se na výrobu osvětlovacího skla a později přidružená výroba skla laboratorního (Petriho misky). Proslulé byl hlavně ploché lustry z lisovaného skla (vzory Brusel). V době 70. – 80. let minulého století chrlilo téměř 800 zaměstnanců velké počty stínítek, lustrů a lamp hlavně na trhy RVHP. Právě to se stalo podniku osudným. Což o to, zákazníci by zřejmě dál světla odebírali, horší to bylo s placením. Podnik bohužel nezachránila zpackaná privatizace, takže v roce 2009 vyhasla sklářská pec zřejmě definitivně a paradoxně se v Rapotíně, resp. ve Velkých Losinách vyrábějí jen ty Petriho misky, k čemuž velké zařízení není třeba, nebo přímo v Rapotíně malá výroba skleněných figurek.

Nově otevřené muzeum ve své expozici představuje hlavně výrobky z posledního období činnosti (povětšinou se vše prodalo nebo rozebralo). Jsou tu tak výrobky skla foukaného, skla z automatických výlisků, plochého lisovaného nebo tvrzeného. Na panelech je vylíčena stručná historie sklářství pod Hrubým Jeseníkem, na monitorech lze shlédnout doplňující interaktivní prezentace se zvukem ve sluchátkách. Návštěvníkům je k dispozici i mobilní zvukový průvodce, nejen v češtině, ale vzhledem k blízkosti hranic je to polština a nějaký obvyklý světový jazyk (angl., něm.).

Muzeum by mělo být otevřeno průběžně celoročně podle zájmu, prozatím květen–září 9–16 mimo pondělí. V zimním období se počítá s otevřením na tel. domluvu (778 977 444).

Základní vstupné dospělí 50,- Kč, děti (od 6 l), důchodci: 30,- Kč. Rodinné 110,-.

Muzeum je umístěno v jedné z opravených historických budov sklárny. V ostatních budovách podniku sídlí několik menších firem, největší zátěží je opuštěná velká budova (betonový skelet).

Slavnostní otevření proběhlo v odpoledních hodinách ve čtvrtek 24. 6. 2021. Pro oficiality byly připraveny stany s občerstvením a přípitky, pro běžnější smrtelníky byl asi zajímavější fakt volného přístupu do expozice a zřejmě i to, že z Vrbna pod Pradědem přijel Petr Slavkovský aby názorně předvedl foukání skla a tvorbu různých výrobků.