Pustiměř - rotunda sv. Pantaleona, klášter benediktinek, kaple sv. Anny a kostel sv.Benedikta

Obec Pustiměř byla jedním z našich cílů během toulání se po Vyškovsku a prohlédli jsme zde několik památek většího či menšího významu. Dominantou obce je jistě kostel sv. Benedikta, jenž je zdaleka viditelný a který jsme také pochopitelně navštívili.

Auto jsme zaparkovali u brány do kostelního areálu a pak jsme si prohlédli kříž s Kristem. Teprve pak jsme vstoupili do míst, kde se slovo Boží kázalo nejméně od 11. století. Dozvěděli jsme se totiž, že v těsné blízkosti kostela se nacházejí zbytky významné rotundy sv. Pantaleona a kaple sv. Anny a navíc se zde kdysi rozkládal ženský klášter sv. Benedikta. A tak jsme si nenechali ujít ani tyto pamětihodnosti, ale naši exkurzi jsme začali u kostela sv. Benedikta.

Když jsme ke kostelu přišli, narazili jsme na další kříž s Kristem. Následně jsme chtěli vejít dovnitř svatostánku, ale bohužel dveře byly zavřené. Bohužel jsme si tak nemohli prohlédnout interiér kostela.

Seznámili jsme se tedy alespoň s historií kostela sv. Benedikta. Zjistili jsme, že dnešní kostel byl postaven v roce 1901 jako náhrada staršího, který byl o rok dříve stržen kvůli četným trhlinám ve zdivu. Zaujalo nás, že na něm pracovalo denně až 31 zedníků, 15 učňů, 29 nádeníků, 18 nádenic. Cihel z pustiměřské cihelny na něj bylo spotřebováno cca 773 415.

Nový kostel byl posvěcen 27.4.1902 olomouckým arcibiskupem Theodorem Kohnem. Dále jsme zjistili, že na 2.světové konci války devět bombardovacích letadel sovětské armády bombardovalo pozice německých vojsk. V roce 1943 se do Pustiměři totiž přestěhovala část posádky z Vyškova. V těchto dnech těžce poškozen také kostel sv. Benedikta i kaple sv. Anny. Tyto boje trvaly celkem jedenáct dnů a o život při nich přišlo osm občanů. Kostel byl naštěstí opraven.

Nepřekvapilo nás, že po roce 1989 došlo k oživené celého historického areálu. Když jsme se nedostali dovnitř svatostánku, obešli jsme si jej alespoň dokola a z různých stran si jej vyfotili. Nejvíce nás zaujala vysoká věž s hodinami. Za kostelem jsme našli několik hrobů a křížů a také pěknou sošku Panny Marie Lurdské z roku 1939. Narazili jsme zde také na Gatsemanskou zahradu, založenou v 15. století. Sochy uvnitř bohužel chyběly, prý z bezpečnostních důvodů.

To bylo vše, co jsme si v okolí kostela sv. Benedikta prohlédli a následně jsme zamířili ke kapli sv. Anny, která stojí v bezprostřední blízkosti svatostánku. I kaple byla zavřená, takže jsme její interiéry stejně jako u kostela neviděli. Unikly nám tak třeba fresky na stěnách, které vyprávějí dějiny spásy od prvního pádu, až k vykupitelské oběti Ježíše Krista.

Z historie jsme se dozvěděli, že jádro kaple pochází již ze 14. století, kdy byla postavena na půdorysu řeckého kříže. Roku 1635 vyhořela a obnovena byla ještě za kardinála Františka z Ditrichštejna. Zaujalo nás, že v roce 1694 měla společnou sakristii s rotundou, která stávala nad kaplí. My jsme si prohlédli podobu kaple z roku 1820. Na přelomu 19. a 20. století kaple sloužila po 6 let jako farní kostel, tedy v době, kdy byl zbourán starý kostel.

Dále jsme se dočetli, že jsme se dosud pohybovali v prostorách někdejšího ženského kláštera, který zde po roce 1334 založil olomoucký biskup Jan Volek, levoboček Václava II. Zaujalo nás, že první abatyší se stala Alžběta, další nemanželský výhonek posledních Přemyslovců a dosavadní jeptiška svatojiřského kláštera na Pražském hradě. Ze svého významného postavení se příliš dlouho netěšila, zemřela zřejmě již roku 1347. Když o čtyři roky později zemřel i zakladatel a velký příznivec kláštera biskup Jan, bylo jeho tělo uloženo zde, jak až do roku 1860 dosvědčoval i jeho náhrobek druhotně umístěný v pustiměřském kostele.

Dozvěděli jsme se také, že se nástupkyně abatyše Alžběty zasloužily o rozšíření kláštera, ale významnou ránu pro všechny představovaly husitské války. Válečnými škodami a zřejmě i nedostatkem urozených příznivců význam kláštera v průběhu 15. i 16. století klesal. Docela nás překvapilo, že samotný klášter i jeho obyvatelky neměly příliš dobrou pověst, jelikož abatyše musely být roku 1534 vyšetřovány za špatné hospodaření. V roce 1554 dokonce do konvetu musely být z biskupského nařízení přijaty i řeholnice z jiných řádů a ještě roku 1571 byly do kláštera přijaty dvě nové řeholnice, o šest let později byl však již prázdný areál nabídnut brněnským dominikánkám, které musely přepustit své sídlo v našich zemích v těch letech nastupujícímu jezuitskému řádu.

Jednalo se však o poslední záblesk bývalé slávy zdejšího kláštera a navíc roku 1581 dominikánky s papežským svolením přestoupily k řeholi sv. Benedikta. Zdálo se nám zvláštní, že již roku 1583 musely být dominikánky napomínány za nedodržování klauzury a ve stejném roce všechny sestry odešli do cisterciáckého konventu v Předklášteří u Tišnova.

Klášter tím zaniknul a v 16. století neudržované klášterní budovy postupně mizely. Navíc přišla třicetiletá válka a tak svou ruku k dílu přidala i švédská vojska, která roku 1644 vypálila dvůr i městečko. Jediným zbytkem kláštera je portál zazděný v ohradní zdi kostela. V místě zaniklého kláštera byly později postaveny raně barokní kaple sv. Anny a kostel sv. Benedikta, které jsme si již prohlédli. Dá se říci, že jsme se pohybovali proti proudu času, protože jsme začali u nejmladší stavby v historickém areálu a nakonec jsme si nechali zříceniny románské rotundy.

Obešli jsme tedy kapli sv. Anny a za ní jsme našli zbytky románské rotundy, kterou založil olomoucký biskup Jindřich Zdík před koncem 11. století a zasvětil ji byzantskému lékaři, sv. Pantaleonovi . Dozvěděli jsme se, že byly nalezeny dvě stříbrné mince uvnitř stavby, které spolehlivě dobu založení dokazují. Zaujalo nás, že rotunda byla svého času jednou z největších staveb svého druhu v Čechách i na Moravě a do svatostánku se mohlo vejít při plné kapacitě až 200 lidí.

Dále jsme se dočetli, že ve 14.století se rotunda stala farním kostelem a po založení kláštera benediktinek klášterní kaplí. Tady našel roce 1351 místo posledního odpočinku i sám zakladatel kláštera, biskup Jan VII. O historii kláštera jsme již četli, takže jsme se u zdi rotundy vyfotili a potom jsme již areál kostela, kaple, kláštera a rotundy opustili, popojeli autem nad tento areál a pěšky se vydali pro kešku Stará Pustiměř, která na nás v lese v podobě trezoru čekala. Cestou se nám otevřely pěkné výhledu na kostel a okolí. Po odlovení kešky jsme se vrátili k autu a odjeli do Drysic, kde jsme si prohlédli kostel Narození Panny Marie. O něm se více dozvíte v mém dalším článku.

http://www.hrady.cz/?OID=9420

http://www.hrady.cz/?OID=4714

http://www.pustimer.eu/index.php?nid=9701&lid=CS&oid=2044212