Přírodní lokalita Peklo u Ploštiny

Na území Západních Karpat lze spatřit velké množství sesuvů, přičemž se ty velké kupodivu nenalézají pouze ve vlastních Moravskoslezských Beskydech, ale najdeme je i v okolních nižších vrchovinách vyplňujících prostor severovýchodní Moravy. Pozoruhodnou ukázkou je sesuvy a hlubinným ploužením „roztrhané“ území pod temenem Vrchkopce (též Zámčiska) ve Vizovických vrších, vypínajícího se do výše 699 m nad známými Čertovými skálami u Lidečka. Tato lokalita chráněná jako PP Kopce se nachází asi 150 metrů severně od vrcholu a je zvláštní svými dlouhými, hlubokými a až pět metrů širokými skalnatými přírodními příkopy. V nich se nacházejí ústí několika pseudokrasových rozsedlinových jeskyní (veřejnosti pochopitelně nepřístupných), z nichž ta největší - Naděje, má dvě patra spojená 6 m hlubokou propástkou a délka jejich chodeb přesahuje délku fotbalového hřiště.

 

Dalším zajímavou sesuvovou lokalitou je Peklo pod hlavním hřebenem Vizovických vrchů na dohled od jejich nejvyššího Topu (753 m) – Klášťova. V minulosti zde došlo k odtrhu skalní stěny a jen asi 50 m západně od bezejmenné kóty (691 m) vznikla ohromná kotlovitá propadlina široká až 200 m, táhnoucí se v mírnějším svahu až téměř dolů k potoku a dosahující celkové délky 950 metrů! (Tím potokem protékající údolím jen kousek od Ploštiny je horní tok řeky Vláry, která pramení pod Svéradovem.)

Přírodní lokalita Peklo je od Ploštiny vzdušnou čarou vzdálena pouhý kilometr a jen 450 m pěší chůze lesní cestou od záhybu zpevněné komunikace na hlavním hřebeni, jíž prochází modrá tur.trasa od Vařákových pasek k Bařince, Svéradovu a Klášťovu.

 

Tato přírodní pozoruhodnost je kupodivu dobře dostupná i od samotné Ploštiny. Od „nové“ osady dolinou Vláry vede lesem asfaltová silnička, která probíhá 900 m hvozdem po vrstevnici. Po překročení potoka po mostku začne komunikace stoupat a po dalších 150 metrech z ní napravo odbočuje užší zpevněná lesní cesta. Ta nejprve prudším stoupáním zdolá velkou zákrutu, za ní se stáčí do protisměru a pak už nás mírným stoupáním a posléze po vrstevnici přivede do přírodního amfiteátru vytvořeného ohromným sesuvem. Od rozcestí u Vláry je to sem asi 3/4 kilometru.

 

Ačkoliv se lokalita nazývá „Peklem“, já se při cestě k ní i v ní samé cítil jak na Sibiři: průzkum jsem totiž provedl letos v lednu za jedné krásné, leč tuze mrazivé soboty!

Cesta z Vysokého Pole přes Drnovice na Ploštinu probíhala ještě za vcelku přiměřené mínusové teploty, ale po „vchodu“ do zalesněné doliny se moje maličkost rázem ocitla v jakémsi ledovém kotli, kde okolní teplota poklesla o dalších snad osm celsiových stupňů! Však také byla silnička místy „ozdobena“ ledem, cestou k Peklu ta boční naštěstí sněhovým popraškem, ale naskytla se tu místa s ledovicí, jež bylo nutno obejít krajem lesa.

 

Vlastní amfiteátr horní části Pekla je pokryt dnes už trochu vzrostlým jehličnatým lesem, takže se jeho dnem k přírodnímu uzávěru dalo okolo balvanových proudů stoupat bez problémů. Zklamáním byl pohled na strmou stěnu vlevo. Čekal jsem, že nahoře na ní uvidím pískovcové lavice, obkružující ve výši celý kotel, jenže tento svah byl celý porostlý řidším porostem. A navíc tak extrémně strmý, že by jím člověk bez rizika neprostoupil v létě, natož teď v zimě, kdy jej pokrývala námraza.

Sám jsem byl rád, že jsem se dnem kotle mezi balvany promotal až pod úzávěru tvořenou srázem vysokým 50 metrů a v jeho trošičku méně strmé východní části se svahem ve stylu „cik cak“ promotal o kus výš, kde jsem narazil na chodník zvěře a jím vystoupil nad hranu kotle. Následovalo ještě stoupání nad Peklo k bezejmenné kótě (691 m), za níž už vedla pohodlná lesní cesta k rozcestí nad Bařinkou.

 

Po inovaci map.cz je na nich nyní sesuv Peklo spolu se zbytky skalních stěn znázorněn velmi názorně, leč obávám se, že jsou tyto běžnému túristovi nepřístupné. Sám osobně jsem ale byl s viděným spokojen a navíc si obzory rozšířil detailním pohledem na vzorky balvanového pole. Pískovcové kamení je sice členem společenstvím flyšového pásma spadajícím zde pod zlínské souvrství, jenže např.ty krásné a dutinami „proďobané“ Lačnovské skály tvoří luhačovické vrstvy vyznačujícími se odolnými pískovcovámi a slepencovými lavicemi, kdežto balvany a skalní stěny Pekla újezdské vrstvy s převahou méně odolných vápnitých jílovců...