Přílepy – neorenesanční zámek a zámecký park

Po znárodnění majetku šlechty v roce 1945 postihl bývalá honosná panská sídla ledajaký osud. O určité procento těch nejzachovalejších a největších se uvolil pečovat sám stát a zpřístupnil je veřejnosti. Ty ostatní už takové štěstí neměly a tak se staly - v lepších případech, výstavními prostorami pro muzeální sbírky a archívy, další se staly domovy důchodců, školami, internáty, sídly MNV anebo je opečovávalo vedení JZD či Státního statku. V těch úplně nejhorších případech se pak ze zámků staly sklady, byty anebo se staly majetkem Československé lidové armády. (Jak pak vypadalo takovéto vojenské hospodaření v praxi, tak to určitě všichni dobře znáte ze Švandrlíkovy knihy anebo z neméně populárního snímku "Černí baroni.") Dovedete si ale představit proměnu bývalého pyšného panského sídla na porodnici?!? Asi dost dobře ne, viďte?? No vidíte, a právě takový osud postihl nevelký zámek v obci Přílepy, která je vzdálena pouhé 3 km od Holešova a jejíž domky šplhají do posledních Strání Hostýnských vrchů. Čtenářům, kteří milují historické památky, možná připadne role porodnice a ženské nemocnice pro historické zámecké interiéry ponižující... ale zcela opačného názoru určitě bude těch téměř 21 000 lidí, kteří zde v letech 1955 až 1994 přišli na svět!

I když vzal mobiliář v zámeckých interiérech dávno za své ještě před vznikem porodnice. Napřed se tu roztahovaly dvě různé armády, pak objekt sloužil jako učňovský internát a ozdravovna. V té době se tu také promítalo kino a prostory přilehlého Zámeckého parku sloužily k pořádání tanečních zábav. Díky tomu, že byla budova obývána a občas i opravena, dochoval se její exteriér do časů dnešních v celkem slušné formě, podobě a zachovalosti. Samotný objekt je sice nepřístupný, ale alespoň jeho venkovní podobu můžeme obdivovat ze všech světových stran, neboť zámek je umístěn v severovýchodním cípu volně přístupného Zámeckého parku. Tady také vidíme, že zámek v Přílepech byl poněkud skromnějším panským sídlem a je tvořen jen jedním traktem jednoposchoďové budovy. Jelikož je ale neodmyslitelnou součástí zámeckého objektu také hranolová věž... a protože toto vše je vystavěno v novorenesančním slohu, určitě procházka Zámeckým parkem a okukování panského sídla neokouzlí jenom duše romantické. Ti přirozeněji založení jedinci si totiž povšimnou, že na zámecké věži jsou v atikách tří rohů umístěny kamenné erby rodu Seilernů, který se zasloužil o dnešní podobu zámku a že jsou tyto erby přizdobeny pěknými plastikami lvů.

Zámek je v současnosti v majetku obce, která pro něj hledá využití a tudíž je veřejnosti nepřístupný. Té je ale volně umožněn vstup do Zámeckého parku. (Původně na těchto místech stávala tvrz, kterou založil Jindřich z Přílep. Vesnice, vzpomínaná poprvé r. 1278, stojí na místě zaniklé dědiny Hynčiny. Historie přílepské tvrze a osady je pak jakýmsi stále se zrychlujícím sledem obrázků v kaleidoskopu, kdy se tu jeden za druhým střídají majitelé a panstvo a který se zpomaluje až po polovině 18.století, kdy jej vlastní rod Komínků a tvrz byla (už předtím?) přestavěna na renesanční zámek. Od roku 1778 až do konce II. světové války zámek na celých 167 let získává rod Seilernů-Aspagnů. Ti kolem r. 1885 přestavují zámek do tehdy módního neorenesančního slohu. Zároveň tu vzniká objekt hospodářských budov s konírnou, laboratoří a celý areál budov se později čím dál více skrývá pod zvětšujícími se korunami stromů a rychle rostoucích dřevin nově zbudovaného Zámeckého parku.)