Příběh žateckých volyňských Čechů.

Fotografie (2)  • Foto: Hribal

Vstoupit do fotogalerie (2 fotografií)

Vstoupit do fotogalerie (2 fotografií)

Těžké životní podmínky v Rakousku-Uhersku a slib carské vlády na koupi levné půdy, právo na národní školství, na vlastní samosprávu a náboženskou svobodu přimělo k vystěhování v letech 1868 – 1880 na 16000 Čechů do Volyně v carském Rusku. Přistěhovalci byli osvobozeni na dobu 20 let od daní a zproštěni vojenské povinnosti. Převážná část Čechů se zde usadila a svojí prací výrazně přispěli k rozvoji hospodářské a kulturní úrovně v obydlených územích.
Po I. světové válce byla Volyň rozdělena. Západní část připadla Polsku, východní zůstala Ukrajině. České osady na polské straně se postupně obnovovaly, na Ukrajině se Češi stali obětí násilnické politiky sovětské vlády. Lidé přicházeli o majetek, mnoho volyňských Čechů skončilo v gulazích, nebo bylo odsouzeno k trestu smrti.
Koncem třicátých let nastaly problémy i českým osadníkům na polské straně.
V roce 1939 obsadil Sovětský svaz východ Polska a tak došlo k opětovnému sloučení obou částí Volyně.
V roce 1941 byla Volyně okupována nacistickým Německem. Němci vypálili Český Malín, zahynulo zde 374 volyňských Čechů. Byla vyvražděna česká obec Sergijevka-Michna.
V roce 1944 byla vytvořena 1. československá samostatná brigáda, do které se přihlásilo kolem 12 000 volyňských Čechů.
Po skončení války zůstali volyňští Češi, kteří byli příslušníky československé armády, dislokováni v Žatci.
Na základě mezinárodní dohody byla umožněna repatriace volyňských Čechů zpět do Československa. První transport volyňských Čechů přijel do Žatce počátkem roku 1947. Celkem se vrátilo okolo 40 000 osob.
Tuto událost připomíná pamětní deska na budově žateckého nádraží.

Autor: Hribal

Další články autora: 2021

Kvalita příspěvku:

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli