Praha (Vršovice) - Chodník slávy v Edenu

Od dubna roku 2017 se může pražská Slavia pochlubit svým vlastním Chodníkem slávy. Nejedná se, samozřejmě, o první světovou atrakci tohoto typu, ale každému červenobílému srdci jsou zde uvedená jména určitě milejší než mnohé obskurní hollywoodské hvězdičky. Vždyť už jen ta první tři „startovací“ – tedy František Plánička, Vlastimil Kopecký a František Veselý – jsou zapsána zlatým písmem do dějin světového fotbalu. A nic na tom nemění ani fakt, že se nacházejí před VIP vstupem nebo že tyto desky odhalil – ne zrovna všemi ctěný a milovaný – Jaroslav Tvrdík.

Zmíněné tři persony si své místo na Chodníku slávy jistě zasloužily. Vždyť Vlasta Kopecký je nejen vicemistrem světa z roku 1934, ale s 252 góly také druhým nejlepším střelcem v historii Slavie i v dějinách české a československé ligy. Stříbro z italského MS 1934 má i František Plánička, jeden z nejlepších předválečných brankářů světa, zatímco rychlonohý miláček tribun Franta Veselý zůstává pro mnohé hlavně mistrem Evropy z roku 1976.

Ještě na podzim roku 2017 se na Chodníku slávy objevila další tři slavná jména zastupující tři různé generace. Stalo se tak v den 125. výročí založení klubu a této cti se dostalo Janu Lálovi, Františku Ciprovi a Pavlovi Kukovi. Defenzivní pilíř Franta Cipro se stal uznávaným trenérem, který Slavii dovedl k mistrovskému titulu za sezonu 1995/1996 i do semifinále Poháru UEFA, vynikající obránce Jan Lála byl nejen držitelem stříbrné medaile z MS 1962 v Chile, ale i symbolem klubismu a Pavel Kuka to „dotáhl“ na člena Klubu ligových kanonýrů (jen za Slavii dal téměř 100 gólů), majitele stříbrné medaile z Eura 1996 v Anglii i mistra Německa.

Další hvězdou na Chodníku slávy před stadionem Slavie se pak v létě roku 2019 stal vicemistr světa z roku 1962 Josef Kadraba. A objevila se tady také postava zahraniční, tedy skotský trenér John William Madlen. Legendární Dědek zde působil 25 let a právě on dovedl Slavii v roce 1938 k vítězství ve Středoevropském poháru.

Tím však výčet jmen, která zde najdeme, zdaleka nekončí. Do současné jedenáctky vše doplňuje Josef Pešice (výborný záložník a úspěšný trenér), Ferdinand Daučík (kapitán týmu, který v roce 1938 slavně vyhrál Středoevropský pohár) a náš druhý prezident Edvard Beneš, který v posvátném červenobílém dresu za mlada aktivně hrál.

Na závěr ještě pár osobních postřehů. se kterými můžete nebo nemusíte souhlasit::

Nechci nijak zpochybňovat technické provedení Chodníku slávy (poměrně nenápadné, nevelké a tmavé vzpomínkové dlaždice), jeho umístění (zahrádka McDonald´s je až zbytečně blízko a abych si mohl jednotlivé dlaždice vyfotit, musel jsem z nich odklidit vajgly, ubrousky a podobné nedůstojné záležitosti) ani výběr jmen (všechno to byly osobnosti, které toho – nejen pro slávistickou historii – hodně dokázaly), ale …

Když pominu dobu relativně nedávnou (myslím si ovšem, že min. Ivo Knoflíček, Luboš Kubík i Vladimír Šmicer sem už rozhodně patří), tak naprosto nechápu, že tady chybí např. Antonín Puč. Skutečná superstar, člen Klubu ligových kanonýrů, střelec branky ve finále MS … prostě nepochopitelné (on ten chorál „Bican, Puč a Plánička, z nebe se dívají, jak Slavia válí …“ má prostě nějaký historický podklad). Jinou otázkou je pak Pepi Bican; tam to je problém jeho syna Ivana, který vede spory snad úplně s každým a portrét božského Pepiho musel na jeho „rozkaz“ zmizet i ze stěny stadionu.

No a když už tady „musí být“ politik (byť prezident a někdejší hráč Slavie), tak proč ne také např. spisovatel Bohumil Hrabal, kardiolog MUDr. Jan Pirk nebo některé veličiny naší umělecké scény jako Miloš Forman, Miroslav Ondříček, Ilja Prachař, Standa Procházka či Martin Rúžek. A třeba i ten Ringo …

O neobyčejné toleranci vršovického velkoklubu nejlépe svědčí fakt, že na svůj hvězdný chodník umístil i hráče, kteří na sebe někdy – jistě jen omylem a v krátkém ošálení mysli – navlékli také rudý dres odvěkého rivala.

A ještě malá statistika. O současné Praze se často říká, že už v ní nežijí žádní skuteční Pražáci, ale pouze Moravané, které doplňují Plzeňáci, Slováci a hrstky pocházející z Čech východních, severních a jižních. Na slávistickém chodníku slávy to ještě tak úplně neplatí. Z 11 jmen jsou 4 rodáci z Prahy (tedy přesněji 3 z Prahy a 1 ze Žižkova), 2 z Vysočiny a po 1 ze středních Čech, severních Čech, západních Čech, Slovenska a Skotska. Takže Morava si hold bude muset počkat na Knoflíčka …