Praha – Thomas Woodrow Wilson

V jedné písni Petr Skoumal zpívá o tom, jak se dřív jezdilo do Paříže bez doložky, jezdilo se z Wilsonova nádraží a komunisti byli takhle malinký.

Když se v roce 19187 rozpadla Habsburská monarchie, bylo nemyslitelné, aby hlavní pražské nádraží neslo jméno zvěčnělého císaře Františka Josefa I. Když tedy bylo potřeba v názvu dopravního uzlu oslavit nějakou významnou osobu, padli názvotvůrci na tehdy aktuálního amerického prezidenta. Thomas Woodrow Wilson pocházel z rodiny pastora presbyteriánské církve z Virginie, narodil se v roce 1856, tudíž byl i pamětníkem (coby malý hošík) americké občanské války.

Wilson studoval na různých univerzitách politologii, dějiny a právo. Od roku 1890 působil jako vysokoškolský učitel (mj. Princeton). Do politiky vstoupil jak demokratický guvernér New Jersey. S převahou zvítězil v prezidentských volbách v roce 1912 a od roku 1913 se stal 28. prezidentem USA. Ačkoliv se Amerika bránila vstupu do Velké války (které se později začalo říkat První světová), nakonec hlavně díky akcím německých ponorek na obchodních trasách v Atlantiku Amerika do války vstoupila po boku Dohody a zejména účast čerstvých sil v roce 1918 urychlil porážku ústředních mocností.

Wilson úspěšně vyhrál i prezidenstské volby v roce 1917 a díky tomu se spolupodílel na formování poválečných poměrů v Evropě. Mimo jiné se i spoluzasloužil o uznání nově vytvořeného Československa. V prosinci 1918 podnikl triumfální cestu po hlavních městech Dohody. Na mírové konferenci v Paříži ale značně ustoupil tlaku spojenců (reparace Německa), a ač se spolupodílel na založení Společnosti národů, Spojené státy do ní nevstoupily a do evropské politiky se angažovaly méně, nakonec i pod tlakem domácího veřejného mínění.

K v roce 1928 byl 4. července (Den nezávislosti) odhalen prezidentův pomník zhruba v místech, kde je dnes nová nádražní budova. Tehdy zde samozřejmě ani neprocházela dálnice, takže socha tvořila důstojný protějšek Fantovy budovy. Autorem sochy byl Albín Polášek, architekt Bohumil Hübschmann. Koncem roku 1941 vstoupily Spojené státy do 2. světové války, i na základě toho přikázaly nacistické úřady pomník odstranit a sochu zničit. To už se ale nádraží nejmenovalo Wilsonovo, ale prostě Hlavní. Wilsoňák ovšem v paměti nejen Pražanů vydržel dlouho a kupodivu pojmenování nádraží vydrželo i v l. 1945–53 (tedy do období komunistické totality). Pak se zase stalo na dlouhá léta Hlavním.

V roce 2008 byla vypsána soutěž na obnovení pomníku.

Podmínkou bylo přiblížit se vzhledu původní sochy i pomníku s ohledem na nové umístění ve Vrchlického sadech před vstupem do nové nádražní budovy. Realizaci nového díla provázely spory, zejména o odlitku hlavy z původního pomníku, která se dochovala v Lapidáriu Národního muzea.

(pěkně se o tom můžeme dočíst na Wikipedii).

Současný pomník je dílem týmu Václava Frýdeckého, Michala Blažka a Daniela Talvera. 3,5 m vysoká socha z bronzu byla odlita ve slévárně v Lysolajích. V dutině sochy jsou umístěny dobové dokumenty, fotografie apod. Na podstavci je jméno prezidenta a českoanglický nápis "SVĚT MUSÍ BÝT ZABEZPEČEN PRO DEMOKRACII".

Po stranách pomníku je symbolický chodníček s deskami, opatřených jmény osob, které finančně přispěly k vybudování pomníku. Pomník byl odhalen 5.10.2011, tedy téměř 70 let od zničení původního monumentu.