Praha a Krannerova kašna v parku Národního probuzení

Jednu zajímavou stavbu jsem při návštěvě Prahy objevil na Starém Městě v parku Národního probuzení na Smetanově nábřeží. Jmenuje se Krannerova kašna a někdy lze zaslechnout nebo vidět i název Hold českých stavů nebo Pomník Františka I.

Myšlenka postavit na tomto místě pomník císaři Františku I. vznikla patrně v Českém zemském sněmu, kde byla také oficiálně schválená v dubnu roku 1835. Realizaci však předcházelo v roce 1841 dokončení řetězového mostu (v místě dnešního mostu Legií), který spojoval tuto část Prahy s Malou stranou a se Smíchovem. Následovala úprava přilehlého nábřeží (nyní Smetanova), které tak bylo prvním zpevněným kamenným nábřežím v Praze jako vyhlídkové promenády.

Na pomník a kašnu došlo až roku 1845, kdy byl v srpnu položen základní kámen. Autorem tohoto díla v novogotickém stylu je architekt Josef Ondřej Kranner, sochař Josef Max a kameník Karel Svoboda. Jistou inspirací snad mělo být obdobné dílo ze 14. století v Norimberku. Důvod výstavby byl nade vše jasný. Oslava habsburské vlády. Avšak dějiny mají na věci někdy jiný názor. Přišel bouřlivý rok 1848, dokončení stavby se zpozdilo a tak se odhalení konalo až 30. května 1850. Do gotické stély pomníku byla pod baldachýn vsazena bronzová jezdecká socha císaře Františka I.

Vzhledem ke zmíněné politické situaci se tak stalo v tichosti, bez velkých oslav. Přesto byla socha chápána jako symbol potlačování liberálních a národních snah. Známý je například posměšný epigram nazvaný „NOVINA Z PRAHY“ od Karla Havlíčka Borovského:

Na nábřeží podívat se běž, gotická se na něm staví věž.

Okolo ní českých krajů chlouba, a ve věži bude - trouba.

A tak se není co divit, že se v polovině roku 1919, po vyhlášení samostatného Československa, socha odstěhovala do lapidária Národního muzea. Nenávist ke všemu habsburskému a vypořádání se s Rakousko-Uherskou monarchií si žádaly své. Naštěstí se na toto místo nevypravil rozvášněný dav, jako tomu bylo 3. listopadu 1918, kdy byl stržen Mariánský sloup na Staroměstském náměstí.

A tak zbývající část tohoto uměleckého díla zůstala na svém místě a stála tam bez větších změn až do začátku tohoto tisíciletí, kdy se v rámci provádění obnovy a oživení pomníku vrátila dne 29. srpna 2003 do jeho stély jezdecká socha císaře Františka I. Pouze ale kopie, originál zůstal na svém místě. Stalo se tak celkem bez většího zájmu veřejnosti. O něco později, začátkem října téhož roku, začala také téct voda do kašny, která tak mohla po letech opět sloužit svému původnímu účelu. Navíc byl okolo ní upraven park.

Jedná se o 29 metrů vysoký pomník, který je zkombinovaný s kašnou. Ta má tvar mělké nádrže na osmibokém půdorysu s pilíři, na nichž stojí figury tehdejších šestnácti českých krajů v čele (směrem k řece) se sedmnáctou sochou, alegorickou postavou hlavního města. O něco výš jsou umístěny alegorické sochy míru, hojnosti (představují ideální stavy) a dále postavy vědy, umění, orby, hornictví, průmyslu a obchodu. Tyto sochy by také mohly znázorňovat rozkvět země, ale ohledně ikonografického určení jednotlivých soch nepanuje mezi odborníky zcela shoda. Přívod vody pro kašnu vyřešil Josef Kranner ve spolupráci se stavitelem zmíněného nábřeží, Vojtěchem Lannou a s mechanikem Romualdem Božkem. Zařízení na čerpání vody bylo umístěno pod spodní částí pomníku, v šachtě, která je spojena s podzemní chodbou vedoucí do Divadelní ulice.

Tento typ pomníku ve tvaru vysoké fiály není u nás zcela běžný. Většinou byl použitý na vrcholu pilířů opěrného systému katedrály, kde kromě výtvarného hlediska plnil i statickou funkci, když pomáhal roznést tlaky klenby. Lze ji však spatřit také na štítek budov, u oken, portálů, nik, jednotlivých soch nebo u oltářů. Fiála jako gotický architektonický prvek je štíhlý jehlan osázený kraby a ukončený křížovou kytkou. Svou nespornou vertikalitou vyjadřuje středověkou touhu po přiblížení se k nebi a k Bohu.

Vyprávění o zajímavých místech, která navštívím, také uveřejňuji na těchto stránkách:

http://bubinga.blog.cz/ nebo na iDNES: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/