Poutní místo Bojatín u Vysokého Pole

Turistické cíle • Památky a muzea • Kaple

Fotografie (26) • Foto: Franta

Jestlipak víte, kde na jižním Valašsku působil jediný známý poustevník? Že ne? Vydejte se tedy po žlutě značené tur.trase ze středu obce Vysoké Pole na místo, které je odpradávna s nesmírným vkusem umístěné do okolní překrásné KRAJINY - do areálu poutního místa na Bojatíně. Dovoluji si tvrdit, že se při této – jen jeden kilometr dlouhé cestě, nebudete ani na chviličku nudit: žlutá značka vás napřed přivede k romantické replice pravěkého hradiska s info panely, pak stoupá okolo posledních domů a dřevěnic nového Envicentra vzhůru do převážně odlesněného kopce. Tady už vás doprovází i působivá „zastavení“ křížové cesty – jejíž hlavní atributy, vysoké prosté dřevěné kříže, se tady staly novodobým krajinotvorným prvkem. a ta krajina podhůří Vizovických vrchů všude kolem je - (nevím ale proč), krajinou prozatím velice podceňovanou - okolo nás se totiž nevypínají divoké rozeklané kopce, ani věže hradů či sídla zámků, tady došlo „jen“ ke spojení původní přírody s krajinou, kultivovanou lidskou činností, ale její prostá krása bere vnímavého člověka za osrdí. Křížová cesta končí před růžově omítlou kaplí Panny Marie „Vysocké,“ skrývající se pod korunami rozložitých lip. Od ní vede chodník k další, menší Vodní kapli u zázračného pramene, kde najdeme v kameni vyvedený portrét samotné „Vysocké“ Bohorodičky s jezulátkem.

Podle starých pověstí se tu prý jakési pasačce zjevila Panna Maria a patou vyryla do země důlek, ze kterého vytryskl mocný proud nejen velice chutné, ale hlavně „zázračné“ vody. Ta léčila především dětské nemoci. Poslechněte si návod, jak tehdy lidé postupovali při chorobě svého děcka: s nemocnou cérečkou šla ke studánce její maminka, s ogárkem tata. Muselo se vyjít před východem slunce, po celou cestu se nezastavovat, kromě modlení jinak nemluvit, ze studánky nabrat vodu, na planou hrušku u pramene pověsit prádlo nemocného dítěte a vrátit se beze slov domů. Tam chorého potomka ve vodě vykoupat... a buď se do týdne uzdravil anebo zemřel!

Stará hruška brzy vypadala jak přírodní stožár, na němž místo vlajek plápolaly dětské košilky. I stalo se, že je jakýsi hadrář všechny posbíral. Ale když se s nimi chtěl vzdálit, klesl najednou jako ochrnutý k zemi. Z nebe se ozval jakýsi hlas... a teprve, když slíbil, že všechny svršky vrátí zpět na strom, mohl znovu vstát.

Na výstavbu kapličky poblíž pramene odkázala Terezie Podstatská z Prusínovic rovný tisíc zlatek už r.1706. Stavba zde ale vyrostla až r.1748. Konávaly se zde prý velice hlučné poutě, údajně tu stával i zájezdní hostinec s malými koupelemi. Pak ale přišly josefinské reformy, kaple byla zrušena a pobořena a Mariánský oltář se pdstěhoval do kostela v Újezdě. (Oslava Mariánských svátků pak ale neprobíhala jen v Újezdě, ale k zázračnému prameni u ruin kaple se konávala pouť.)

A nyní se konečně dostáváme k tomu jedinému historicky doloženému poustevníkovi jižního Valašska, jehož přičiněním zde vznikla kaple nová. Vyrostla zde ale až o mnoho let později a stalo se to asi takto:

Ve Vizovicích žil se svou rodinou jakýsi soukeník Kolínek. V živnosti se mu nevedlo dobře – přišel na buben, musel prodat dům a odstěhoval se spolu s manželkou do ciziny. Zde mu náhle umřela choť a on se v zoufalství dopustil hrozného činu – aby jeho dvě děti nezemřely hladem, prodal je potulným komediantům. Poté si vzal zoufalý muž provaz a šel se oběsit. Když vylezl na strom, aby uvázal provaz, měl vidění – zjevil se mu svíčkami osvícený hřbitov, kde ležela jeho nebožka, u jejíhož hrobu od jejího skonu nebyl. S velkými vyčítkami svědomí to šel napravit - klesl u rovu na kolena, hořce zaplakal a žádal o odpuštění.

My dnes nevíme, jestli se mu ho dostalo, ale Kolínek se dal na pokání - (údajně podnikl dvakrát výpravu do „Svaté Země“), po návratu na Valachy se postil a chodil v hábitu s růžencem po různých poutích. Na nich zpíval, prodával zaručeně „pravé“ třísky z jeruzalémského kříže a z dalších peněz z almužen našetřil částku, za kterou se rozhodl na Bojatíně vystavět novou kapličku. Napřed si tu zbudoval slaměnou boudu na obývání, sám pak začal vyrábět cihly a z nich vystavěl první malou svatyňku. Protože byl ale Kolínek tehdy ještě muž sebekritický, zbořil ji, neb se mu ani trochu nelíbila! A začal se stavbou kaple větší. (Je prokázáno, že minimálně dvě její stěny stojí na původních základech staré kaple.) Tato nová kaple byla vysvěcena r.1870. Poustevník se dále živil z milodarů, které sbíral po okolí, staral se o kapli - k výzdobě jejíhož interiéru prosil o obrázky na „patřičných místech,“ nějaké obrazy ve volné čase ale prý také sám namaloval. Vedl velice prostý život – spával tak, že hlavu složil na kameni a pod sebou ve spánku držel umrlčí hlavu. Lidé v kraji si ho velmi oblíbili a prokazovali mu takovou úctu, kteroužto slávu psychicky narušený muž neunesl – vyhlásil se proto prorokem a zbytek života strávil v hádkách s újezdským farářem...

Později došlo ke stavbě Vodní kaple u pramene. Leží 200 m na sever od kaple Panny Marie „Vysocké“ a je s ní spojena chodníkem. Když jsem tu byl někdy před 15 lety, areál Bojatína mne sice velmi zaujal, ale to se naprosto nedá srovnat s tím, jak se místo změnilo po velké rekonstrukci dnes!

(A já doufám, že po shlédnutí mých doprovodných obrázků ve Fotogalerii sami oceníte, o jak půvabné místo se jedná a možná je někdy poctíte i svou návštěvou... A jen tak mimochodem – chutná voda ze „zázračného“ pramene opravdu nemá chybu!!)

Poslední aktualizace: 19.9.2014

Nadmořská výška:

487 metrů nad mořem

Poutní místo Bojatín u Vysokého Pole na mapě