Podzimní krása parku Cibulka

Podzimní procházka Cibulkou na máchovské téma:

Stříbrný vítr rozezněl tóniny padajícího listí…

nažloutlé mládí

chladem dech hladí

nahnědlý věk

šat svůj svlék´

rezavé listí ztrácí plod

svou matku kůru, svůj rod

letí vzhůru, stříbrý vítr

ve střechy zámku

po rozpraskaných zdech

v lehkém vánku

padá…ztrácí dech

padá a padá

až v zem suchou

kdež ve chvíli spad´

hned uvadá

ve věky spát…

A věk náš nynější

co listí nažloutlé

věk pozdější

v hnědou zbarví svou tvář

a padá, padá

v rezavou změní se zář…

Kde zůstanou tvé úsměvy?

Tvé polibky horoucí?

Oči žhavé, planoucí?

Tvé věčné úsměvy

promění se ve věčný spánek

vše zahyne

láska pomine

jen stříbrný vánek

v nažloutlé mládí

hladí

hladí dech

ve jiných líbá rtech

nahnědlý věk

i rezavou zář

pohladí věčně usměvavou tvář…

Tvá horká dlaň

touha mých retů

pod námi smíchovská pláň

tisíce vysněných světů

promáčené stopy na cestách

barevného listí zář

Tvá teplá dlaň v zárodku lásky

jak listí nažloutlé

co rezavou má tvář

padá a padá

v chladnou zem

v podzimní krajinu

halí se snem

hned uvadá

ztrácí svou matku

ztrácí svůj rod

opouští život

ztrácí svůj plod

ztrácí svůj plod…

než pokrytý

bílým spánkem

navrátí se jaru

s Teplým vánkem….

K.K.B.